Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Běh naboso jako technické cvičení

Běh naboso jako technické cvičení

Ondřej Vojtěchovský | 09.09.2008 | přečteno: 26513×

Julek Pataky a Abebe Bikila – co mají ti dva společného? Devět z deseti čtenářů behej.com odpoví „maraton naboso“. O tom, jestli je maraton bez bot trend nebo úchylka, už tu debata proběhla. Nechci navrhovat návrat na stromy ať už z reflexologických či jiných důvodů, spíš bych se chtěl zamyslet nad během bosky coby specifickým technickým cvičením. OBSAHUJE ZPOMALENÉ ZÁBĚRY DOPADU BOSÉ NOHY

Co vám běh bez bot z technického hlediska může přinést? K tomu je dobré nejprve zapřemýšlet nad tím, co nám přinese a naopak sebere bota. V první řadě je to došlap na patu. Kdo běhal někdy bos, určitě mi dá za pravdu, že zatímco v botách existují dvě alternativy amortizace došlapu, jakmile botu zujete, je volba jasná – přes patu to nejde. Ono to má svoje vývojové konsekvence – všimněte si, že tvorové stvoření k běhu došlap přes patu neznají a dokonce ani patu v takové podobě, jako má člověk, nemají. 

To co považujeme na první pohled za patu např u psa, je bříško chodidla za prsty. „Patu“, přesněji úpon achilovky na patní kost, má někde ve třetině délky dolní končetiny, kde bychom podle analogie s člověkem čekali skoro koleno. Pes díky tomu došlapuje přes špičku a to i v případě, že jde krokem. Jeho patní kost je jen páka pro převod síly z lýtkového svalu na dlouhý nárt.

Naopak lidská noha je primárně stavěna pro chůzi. Proto máme patu takovou, jakou máme, s mohutnou patní kostí a tukovým polštářem okolo k amortizaci energie došlapu. Pro běh jako pohyb sekundární a zřejmě původně nouzový je ale tento amortizátor nedostatečný, a proto člověk běžící bez bot musí přejít nutně do došlapu přes špičky, s patou nad zemí, do konfigurace dolní končetiny obdobné konfiguraci přirozených zvířecích běžců. 

Teprve moderní běžecká bota – v římském sandálu nebo v dřevákách to asi přes patu taky moc nešlo – přinesla nový standard. Vznikl jakýsi hybrid, pohyb s letovou fází běhu, ale s prací chodidla jako u chůze, tedy s dopadem na patu a překulením přes chodidlo jako u chůze. Za existenci debaty „přes patu-přes špičku“ tedy vděčíme nenápadné gumě a jiným plastům. Obětavě se položily pod naše nohy a za cenu vlastního spotřebování rozšiřují amortizační polštář okolo patní kosti.

Ale pozor! Tento standard je standardem jen v části běžeckého světa. Východoafričané jako hegemoni vytrvalostního běhu běhají přes špičku. Nemyslím, si, že by je to někdo učil, troufám si říct, že je to proto, že by je ani nenapadlo, že to jde jinak – protože celé dětství asi boty nenosili. V tom je možná jeden z důvodů, proč se jejich technika běhu na první pohled  liší od techniky klasické.

Druhá věc, kterou nám běžecká (ale nejen běžecká) bota dovolí, je změna polohy odrazového bodu na chodidle. Chodidlo je technicky konstruováno tak, aby přenášelo maximum síly do odrazu z hlavičky prvního metatarzu – to je ta mohutná koule, které nesprávně říkáme „palcový kloub“. Pokud ovšem obujete boty, podrážka díky své pevnosti dovolí přenést odraz i jinam – a ze své podologické praxe vím, že se tak velmi často děje. Síla se přenáší směrem k podélné geometrické ose chodidla na druhý a třetí metatarz a dokonce i za ní. Vzniká to, čemu se říká příčně plochá noha a z ní potom vede cesta k mnoha dalším poruchám mechaniky a chorobám chodidla a posléze i celé nohy. 

Jeden z následků změny kinematiky běhu ilustroval možná i sám Bikila. On běžel bos, pokud se nepletu, jen svůj první olympijský maraton. V další kariéře si už postupně zvykl na boty. Svůj třetí závod na olympiádě v roce 1968 nedoběhl pro zlomeninu zánártní kůstky – s největší pravděpodobností únavovou. Dovedu si představit kauzální řetězec boty – změna stylu běhu a přesun odrazového bodu – příčně plochá noha – únavová zlomenina. Typicky to bývá druhý metatarz a zlomenině se říká příznačně pochodová. Jestli to tak bylo i u Abebe Bikily, je samozřejmě jen spekulace, ale rozhodně didakticky zajímavá :-).

Třetí změna, kterou bota s nohou udělá, je změna funkce prstů (správněji by se mělo říkat prstců, ale to jsem už viděl jen ve starších učebnicích). Prsty na noze by neměly sloužit k přenosu odrazové síly, pouze k udržení rovnováhy popřípadě ke zlepšení adheze. V odrazové fázi kroku by se měly jako vějíř rozložit po podložce, zatímco chodidlo se zdvihá vzhůru, oproti prstům až do úhlu skoro 90 stupňů.

Jenže při chůzi a běhu v botě podrážka rozloží sílu z hlavičky prvního metatarzu na celý předek nohy včetně prstů a malý prostor ve špičce boty prstům zabrání v ohnutí. Proto odraz, který by měl jít z metatarzu přechází až na prsty – na což samozřejmě nejsou stavěné. Tělo se nám ale snaží vyhovět a prsty se pokusí přestavět tak, aby požadovanou zátěž snesly. 

Prvním krokem je zkrácení šlach prstů a jejich zatuhnutí a vápenatění, následují kladívkové prsty, vbočené palce a jiné lahůdky. V důsledku toho velká část dospělých po třicítce nedokáže zvednout prsty nad úroveň podložky – takže by jim běh bez bot vlastně činil veliké obtíže, protože by se museli odrážet z prstů. To bez opory boty moc nejde.

Cílem tohoto článku ale neměla být zdravotnická osvěta (i když té není nikdy dost), ale inspirace. Běh na boso si nepředstavuji jako cíl, ale jako tréninkový prostředek. Vnímám ho jako běžeckou obdobu cyklistických válců, na kterých také na závod nenatrénujete, ale výrazně si zlepšíte posed na kole, rovnováhu a techniku šlapání jen díky tomu, že odstraní berličku setrvačnosti a odporu na pedálu.

Nepředpokládám, že všichni zahodí své drahé a oblíbené boty a začnou drtit kilometry bosky. Dovedu si ale představit například trénink abecedy, výklus na trávníku (jen pozor na psí trus mezi prsty ;-) a nebo naopak trénink krátkých úseků na tartanu. Nebo – jak idylické – běh po hranici příboje přímo do zapadajícího slunce. Rozhodně si ale troufám říct, že běh na boso nemusí zůstat jen disciplínou z běžecké archeologie.

Získat můžete hodně, i když se z vás běžci přes špičku nestanou. Především úplně jiný a hlubší cit pro došlap a amortizaci dopadových sil i pro odraz a také lepší rovnováhu. Což myslím stojí zato to alespoň párkrát vyzkoušet.

navštivte stránky Ondřeje Vojtěchovského

video: www.casri.cz

Komentáře (Celkem 8)

Nalezené položky: 9 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Praha 2

Celkem 9770 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:46:34 (2005)
půlmaraton: 1:41:54 (2005)
maraton: 3:45:56 (2005)

Serža muž 09.09.2008 11:20:45

zajímavej článek. v Praze nemám pro běhání bosky podmínky, ale na jaře zkusím ve Španělsku pár okruhů na tartanu :-)

Motto: Per aspera ad astra
avatar

Bratislava

Celkem 120130 km
Minulý měsíc 0 km

Mato muž 09.09.2008 14:16:24

Vyborne a dobre vysvetlene, narozdiel od niektorych odbornych publikacii, cez ktore je utrpenie sa preluskat.

2 Serza: V Prahe mate mnozstvo stadionov a futbalovych ihrisk, kde sa da skoro bez rizika prebehnut po trave pekne naboso. Sam som u Vas roky zil a po kazdom drahovom treningu som mal vylus a rovinky po trave naboso. Lepsiu masaz a pretiahnutie lytkovych svalov ani nepoznam.

avatar

OndraVojta muž 09.09.2008 14:53:41

Post skriptum.

Škoda, že jsem si tyhle videa nevyhledal, když jsem ten článek psal. Objevila se tam totiž ještě jedna důležitá drobnost. Všiměte si, jak má běžec při běhu přes patu po došlapu chvilku starost s rovnováhou. Projevilo se to drobným zakmitáním prstů na malíkové straně, jako kdyby prsty hledaly oporu. Taková blbůstka, ovšem mnohosettisíkrát opakovaná se spoluúčastní na vyvolání zánětu okostice na přední straně bérce (co to je čtenářům téhle stránky asi nemusím vysvětlovat:-), protože svaly stabilizující patu a pracující s prsty se upínají právě tady. Proto bude zvlášť u běžců přes patu důležitá nejen tlumící, ale i stabilizační konstrukce paty a popřípadě i vložky.

avatar

apowell muž 09.09.2008 18:10:48

>> OndraVojta, 9. 9. 2008 14:53:41

Jako laikovi mi po zhlédnutí obou ukázek na youtube připadá logičtější dopad přes patu – jeví se mi, že tu pracuje celé chodidlo, zatímco při došlapu na špičky pata „spí“ a celou práci (tj. jak došlap tak i odraz) bere na svá bedra toliko špička chodidla, která se tak patrně dříve fyzicky opotřebuje než při systému běhu s dopadem na patu.

avatar

Otrokovice

Celkem 2214 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:46 (2007)
půlmaraton: 1:27:09 (2007)
maraton: 4:09:42 (2006)

Sef muž 10.09.2008 22:02:50

Výborný článek, díky za něj.
Sám jsem letos přes prázdniny chodil běhat na boso a byl to skvělý pocit. Na druhou stranu mi to fest zatěžovalo lýtka, které nebyly zvyklé. Ze začátku jsem proto jen odcvičil abecedu a proběhl se pár set metrů, zhruba za 3 týdny už jsem byl schopný zvládnout 2 km. Na nabíhání kilometrů to asi není, ale jako relaxace to fungovalo báječně. Zaznamenal jsem pouze dva problémy. Za prvé ráno studí rosa jak sviňa a za druhé běhat po asfaltu je jak běhat po struhadle :-) Možná, že kdybych vydržel dýl, by kůže na nohách postupem času stvrdla a dalo by se i po asfaltu, ale letos už to asi nevyzkouším.

Motto: To finish first, first you have to finish.
avatar

august muž 13.09.2008 20:30:39

>> Sef, 10. 9. 2008 22:02:50

neni nic lepsiho, nez kdyz rosa krasne studi do nozicek, to potom parada, to i ja starej lenoch mam chut behat a neprestat:)

avatar

OndraVojta muž 15.09.2008 12:40:27

>> apowell, 9. 9. 2008 18:10:48

Problém je jinde a jmenuje se „odražená pata“ – a to bolí jak sviňa :-). I když nejsem atlet (nebo právě proto), naběhal jsem toho bosky hodně. „Za mlada“ jsme měli ve škole v tělocvičně boty zakázaný, abychom nepočárali podlahu, takže všechno boso, od basketu po opičí dráhu a člunkový běh. A pozdeji potom karate a tam taky kroužení okolo tělocvičny bez bot. Musim říct, že to šlo přes špičku samo, ono docela bolí si přes tu patu dupnout i omylem. A to většina parket a palubek tlumí líp než přirozené povrchy, pokud to tedy nějaký dobrák nepoloží přímo na beton, to je pak peklo…

avatar

jtvesely muž 31.10.2008 10:33:15

>> apowell, 9. 9. 2008 18:10:48

Dovolím si polemizovat s Vaším názorem, vycházejícím patrně z několika omylů uvedených v článku. Pata není nášlapným leč pouze senzomotorickým orgánem. Při běhu se zatahuje protože není při běhu potřebná. Ten kdo ji při běhu využívá k dopadu si zadělává jenom na další vertebrogenní bolesti. Až si to všichni zájemci o běh uvědomí, zjistí že, spinace či propinace jsou především kloubní dysfunkce které způsobují až následně svalové dysbalance a které by měli dříve než začnou běhat odstranit! Jinak si spíše ublíží.Je s podivem, že je zde o těch, kteří uvedenými dysfunkcemi netrpí hovořeno spíše jako o hříčkách náhody. Jan Veselý více třeba na www.jtvesely.txt.cz

administrator 03.04.2010 13:32:34

Julek Pataky a Abebe Bikila – co mají ti dva společného? Devět z deseti čtenářů behej.com odpoví „maraton naboso“. O tom, jestli je maraton bez bot trend nebo úchylka, už tu debata proběhla. Nechci navrhovat návrat na stromy ať už z reflexologických či jiných důvodů, spíš bych se chtěl zamyslet nad během bosky coby specifickým technickým cvičením. OBSAHUJE ZPOMALENÉ ZÁBĚRY DOPADU BOSÉ NOHY


Odkaz na článek
Nalezené položky: 9 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.