Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

SK Svěrák: Chceme dělat závod, na který bychom se rádi sami vraceli

SK Svěrák: Chceme dělat závod, na který bychom se rádi sami vraceli
foto: SK Svěrák

Petr Říman | 24.05.2016 | přečteno: 4992×

Fialové dresy klubu SK Svěrák bývají na závodech k nepřehlédnutí. Pohybují se na předních místech, nejhůře v první třetině startovního pole. Krom závodění se členové věnují také svému závodu – Večerní Svěrácké desítce. Když neběhají a nepořádají závod, věnují se bohaté spolkové činnosti. Vše provádějí s nadhledem, hravostí a s humorem. Na naše otázky odpovídali dva z „otců zakladatelů“ – Ondřej Píša a Jan Sedláček.

Proč zrovna název oddílu Svěrák?

„Když jsme hledali název pro klub, chtěli jsme být originální a zároveň se nám velmi líbily tvrdé a industriální názvy některých tradičních sportovních klubů, jako třeba Dynamo nebo Lokomotiva. Vybavuji si, že jsme zrovna jeli s pár „otci zakladateli“ do Berlína na půlmaraton, když jsme nad názvem dlouze a barvitě přemýšleli. A někdo najednou řekl „svěrák“. Jisté to ale hned nebylo, hodně jsme také koketovali třeba s bucharem nebo ruchadlem.“

Kolik máte členů a jací jsou vaši nejvýznačnější členové?

„Je nás 16 – devět mužů a sedm žen. Všem je nám, snad až na dvě výjimky, mezi 25 a 30, blíž už teda k té třicítce. Kromě členů máme také pár spřátelených běžců, kteří sem tam obléknou náš dres. Každý člen je něčím specifický a přináší oddílu to svoje, ať už po sportovní nebo společenské stránce. Obecně ale platí, že běžecká výkonnost všech je velmi slušná, na velkých akcích se všichni ve svých kategoriích pravidelně umísťují v první třetině pole. Rozptyl v klubu je ale dost široký, osobáky na desítku se u kluků pohybují mezi 34 a 43 a u holek mezi 42 a 50 minutami.“

Když se zasníš, které běžce či osobnosti by si chtěl mít v oddíle?

„Aktuálně nemáme ambice klub rozšiřovat. Nové členy si pečlivě vybíráme, musí nám do party perfektně sednout. Myslím, že ta aktuální velikost je ideální – je nás dost, abychom mohli pohodlně organizovat vlastními silami náš závod a o víkendech bojovat i na víc kolbištích, zároveň se ale ještě pořád vejdeme do jednoho salónku U Baštů, do dvou kupéček, když jedeme na výjezd do Ostravy, a do jedné chaty v Jizerkách, kde nejčastěji trávíme naše soustředění. V oddíle bych chtěl mít přesně ty, co tam teď jsou, doufám, že nikoho nezlákají jiné barvy.“

Vím, že bafuňařina je přímo vaším koníčkem. Jak se to projevuje na činnosti oddílu? Kolik členů už bylo z oddílu vyškrtnuto a jaké je případné nejčastější provinění?

„Kvalitní bafuňaření, to je opravdu naše libůstka. Je to vidět třeba na organizaci klubu, kdy máme funkci skoro pro každého, a přesto se o ně na valných hromadách nemilosrdně, byť demokraticky, bojuje. I když zákulisní hrátky se samozřejmě objevují – zvlášť jedno svěrácké křídlo v nich vskutku vyniká. Máme třeba tajemníka pro sportovní i nesportovní záležitosti. Ačkoliv jsme už udělili nějakou tu důtku za dlouhodobé absence na trénincích, spíš než spadnout přes palubu (což se nestalo nikomu), je u nás těžké se na tu palubu vyšplhat. Jeden spřátelený běžec se třeba ucházel o členství už třikrát, dvakrát o hlas neprošel, nutno říct, že jeho obhajovací proslov prostě nebyl dobrý, a jednou byl přijat v rozporu se stanovami, takže byl akt anulovaný. Umět se nechat zvolit či přijmout, to prostě vyžaduje diplomatické umění a dobré načasování. Na sportovním poli se pak naše láska k bafuňařině zrcadlí především v dokonalém studiu termínovky a potenciálních soupeřů a v kombinačních kejklích při obsazování jednotlivých kategorií. Zvláště štafety a soutěže týmů jsou naší specialitou, tam umíme díky kvalitní práci „nad papírem“ urvat opravdu hodně. Jestli Holuša říká, že se musí sejít hlava, nohy a diváci, my k tomu přidáváme – trocha fištrónu a poctivé studium tvrdých dat.“

Máte krásné fialové nepřehlédnutelné dresy, letos jste přistoupili k jejich redesignu. Proč?

„Za výběrem našich barev stojí také příprava – hledali jsme kombinaci, která se neobjevuje. Když jsem viděl jednu loňskou kolekci od Nike, myslím, že jsme možná byli inspirací;-) Dresy máme tři roky a tak nějak prostě dozrál čas udělat si radost novými. Jednak nás proces vymýšlení a vytváření baví, jednak jsme se potkali s velmi sympatickými lidmi z firmy SYN v pohybu, kteří nám s novým designem pomohli a dresy vyrobili. Ve starých dresech se ale budeme stále objevovat, cítím, že pro některé klasické pouťáky a komornější akce se hodí více, než ty nové. Příslušnost ke klubu dáváme vůbec rádi najevo, máme své bundy, nově i takzvaná hospodská trika pro druhou část tréninkových fází a na výjezdy, kompresky a určitá část pánského osazenstva si v duchu maluje i poctivá fialová saka, se kterými bychom byli na diskotékách raných devadesátek za krále parketu.“

Jaké byly největší úspěchy členů klubu?

„Jak jsem už nakousl, cenné kovy dolujeme hlavně v soutěžích týmů, ať už třeba na ITChampions Únětické 12 nebo na ostravském Salomon/Kilpi trailu, odkud jsme se letos vrátili s opravdu bohatou nadílkou. Umíme si také vyčíhnout ty správné side eventy a doplňkové závody. Aby to ale nevypadalo, že se soustředíme jen na to – každý rok posbíráme pěkných pár medailí i v hlavních závodech mezi jednotlivci, zvlášť některá děvčata nám takzvaně rostou pro bednu. Na tomto místě bych zmínil, že i my se umíme pěkně přepočítat. Při vzpomínce na loňskou Újezdskou sovu, kde jsme dostali totální nakládačku, ačkoliv jsme tam jeli jasně pro bednu, se některým z nás pořád potí záda. Nebo třeba na krásném krosu v Bradlci, kde jsme mysleli, že váhové kategorie budou naše terno, se následně ukázalo, že i mnohem těžší běžci umí běhat mnohem rychleji. Každý se občas spálí.“

Pořádáte letos druhý ročník Večerní svěrácké 10 a Plechové 5. Jak jste vybrali lokalitu. Jestli je má paměť spolehlivá, tak na Černém Mostě se mnoho závodů nepořádá. Vám se zde podařilo dát dohromady pětikilometrový okruh. Jaký je tam poměr asfalt terén?

„Závod je pro nás srdcovka. Právě proto, jak rádi závodíme, kolik různých podniků objedeme, jsme si s přípravou hodně hráli. Chtěli jsme uspořádat přesně takový závod, na který bychom se my sami rádi vraceli. V počátku jsme pracovali zhruba s šesti lokalitami, pak jsme do užšího kola vybrali dvě. Ty jsme, jak to máme ve zvyku, detailně rozpracovali. Plusy, mínusy, lokace, doprava závodníků, konkurenční závody, zázemí, možné kooperace s místními spolky, atraktivita trati… Vznikly dvě podrobné prezentace a v hlasování vyhrál Čerňák. Nutno dodat, že to byla skvělá volba. Spolupráce s Plechárnou nám nabízí velkorysé zázemí, trať je od každého kousek, ale zhruba ze 70 % převažuje terén. Na trati jsou rovinky i prudký zalamovák, běží se lesem, okolo rybníka, po cyklostezce, polem i zarostlým sadem. Hlavní závod je dvoukolový, téměř přesná desítka. A jedno kolo – to je Plechová pětka, přesně ta věc, na které bychom si ve Svěráku smlsli, kdybychom sem jeli závodit, tam visí medaile proklatě nízko.“

Jaké jste přichystali novinky pro letošní ročník?

„Ta hlavní lákadla jsme zachovali – startovní balíčky se svěráckou plátěnou taškou, letos v designu právě od SYN v pohybu, a se Svěráckou 10°, kterou pro nás vaří a speciálně branduje pivovar Kocour, dřevěné svěráčky pro vítěze kategorií, zlatý svěrák pro absolutního vítěze, rozsáhlou chill out zónu s dostatkem piva i pochutin a hudební produkci. Letos se nám podařilo získat zase více sponzorů, udržet si Decathlon Černý Most jako generálního partnera a také vybojovat grant od Prahy 14, a protože vše investujeme do závodu, bude to pro závodníky zase o něco bohatší. Nově budou moct běžet smíšené dvojice, budeme ze závodu natáčet video, na čepu bude vedle piva i skvělá limonáda, o jejíž příchuti právě závodníci na Facebooku hlasují, bude se grilovat a taky začínáme trochu dříve, aby pozávodní veselí nekazila tma. Velký úspěch loni zaznamenaly housle na trati na nepříjemném 2,5tém respektive 7,5tém kiláku, přímo nad zalamovákem. Naše hráčka musí letos bohužel hudlat na svatbě, ale zastoupí ji, doufáme, velmi důstojně kolega s trubkou (úsměv)“

Prý jste na závod zvali Svatopluka Skopala a Zdeňka Svěráka, co je na tom pravdy?

„Dlouhá míle je kultovní seriál. Když jsme přemýšleli nad startérem, říkali jsme si, že by to mohla být dobrá volba. Napsali jsme pěkný dopis, který jsem osobně nechával na vrátnici Vinohradského divadla, ale odpovědi jsme se nedočkali, na rozdíl od Zdeňka Svěráka, ten nás sice odmítl, ale v dobrém a popřál nám mnoho štěstí. “

Co všechno dalšího jako klub pořádáte? Z vašeho blogu je patrné, že vaše soustředění jsou přímo legendární.

„Soustředění milujeme, nejčastěji vyrážíme do Vysokého nad Jizerou. Ty chvíle, kdy se po práci v pátek večer sesedneme u jednoho stolu, popíjíme a plánujeme nad mapou Krkonoš a Jizerek výběh na druhý den, jsou jednoduše krásné. Pak se také vyskytujeme v Čáslavi, kde se potkáváme s běžci ze Slávie, a už třikrát jsme byli v mém milovaném Liberci, přímo na základně slovaňáckých atletů v podhůří Jizerek. Každé úterý kroužíme na Děkance, závodíme, co se dá – a ze všeho píšeme podrobné reportáže, hodně nás prošlo pražskou žurnalistikou, ale skončilo mimo média, tak se vybíjíme na klubovém blogu“

Vnímáte nějakou rivalitu mezi podobnými amatérskými běžeckými spolky?

„Vůbec ne, naopak všem fandíme. Myslím, že právě to spolkové běhání, kde je běh důležitý, ale ne jediný, je opravdu zábavné a nadčasové. Závody pořádané menšími oddíly se nám líbí nejvíc, mají nejlepší atmosféru.“

Které závody byste doporučili, kam se rádi vracíte?

„Nemůžeme chybět na jarních ani podzimních Úněticích, pravidelně jezdíme do Berlína na půlmaraton, pravidlem jsou Babice, Dačického 12, Veltrubská 10, jarní a podzimní „klasiky“ – Kbely, Pečky, Běchovice, určitě Kunratická, běh O Hostivařského kamzíka a silvestrák Jardy Štercla. Každý rok ale zkoušíme objevovat nové lokality, loni jsme ukázali naše barvy na více než 30 závodech.“

A na závěr – přeci jen společenskou stránku běhání nezanedbáváte – jaké hospody má Svěrák rád?

„Po úterních trénincích míříme nejčastěji k Baštům, do Beerpointu neboli k „alkáčovi“, do Kulového blesku, či se vyvalujeme přímo na Děkance s krásným výhledem na ovál. Zvláštní postavení má Café Sladkovský, kde se konala ustavující schůze, a dobře si nás pamatují také v berlínském Honolulu baru či rokytnickém Šnekolendu. Poslední dva roky jsme pořádali výroční valnou hromadu v krásném umakartovém salónku chodovské Pivnice u bazénu. Místo v našem srdci má také „pan Vedoucí“ z jilemnické restaurace U Horkých kamenů, kde už jsme snědli pár kilo masa a vypili nějakou tu hruškovičku.“

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

priman 24.05.2016 00:39:56

Fialové dresy klubu SK Svěrák bývají na závodech k nepřehlédnutí. Pohybují se na předních místech, nejhůře v první třetině startovního pole. Krom závodění se členové věnují také svému závodu – Večerní Svěrácké desítce. Když neběhají a nepořádají závod, věnují se bohaté spolkové činnosti. Vše provádějí s nadhledem, hravostí a s humorem. Na naše otázky odpovídali dva z „otců zakladatelů“ – Ondřej Píša a Jan Sedláček.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.