Evo, svým výkonem v Londýně při mistrovství světa (pozn.red.: čas na maraton 2:29:56, 14. místo celkově a druhé mezi Evropankami) jsi zaujala pozornost lidí a vyvrátila zažité představy, že český běžec musí uzavírat elitní startovní pole. Vnímáš to?

„Moc si to asi neuvědomuju. Pokud to tak je, tak bych byla ráda, aby se i proto na mě lidi obraceli a chtěli se mnou mou radost z běhání sdílet. Nemám problém jít si s někým zaběhat a chci, aby se běhání rozšířilo na veřejnost.“

To možná řadu „obyčejných“ běžců překvapí, asi by je nenapadlo, že by si mohli zatrénovat s českou jedničkou…

„V budoucnu bych chtěla vytvořit tady v Hradci ve spolupráci s trenérkou nějakou běžeckou skupinu, hobby běžců nebo i s cílem dosáhnout nějakých výsledků. A nešlo by jen o trénink, ale třeba i o posezení poté, což je v rámci mentality hodně důležité, lidé jsou plni dojmů a může se nadšení sdílet a přivádí to další.“

Můžeš být v představení svých plánů konkrétnější?

„Chci rozjet vlastní projekt EVN Run, běžeckou školu. Už teď se totiž na mě obracejí lidi, že chtějí pomoct s tréninkem nebo regenerací. Přeci jen nějaké tipy mám a chci je předat dál i proto, aby se nikdo nedostal do problémů, jakými jsem si prošla já. Chci, aby měli lidi z běhání radost a neřešili tolik zaběhnuté časy. Aby byli uvolnění, zbavili se všech stresů a měli to jako koníčka. Chci jim doporučit lidi, se kterými spolupracuju, a dát tipy na to, co využívám, aby o tom věděli. Plánuju, že po závodech uděláme posezení s fanoušky. Sama mám radost ze závodů a chci ji sdílet s ostatními.“

Zpátky k tvému závodění – co se skrývá za tvými výsledky a umístěními v širší evropské elitě?

„Možná je to tím, že už mám něco za sebou a už mi nestačí jenom jet na nějakou akci. Jsem hrdá, že jsem Češka, a chtěla bych, aby Česká republika byla hrdá na mě. Smyslem závodů není jen si to tam jet užít. Chystám se vždy na vrcholnou akci a ne jen na daný limit. Pokud bych ten limit v rámci této přípravy nesplnila, tak jsem prostě na akci být neměla. Protože ten vrchol je podstatný, ne dostat se tam.“

Potřebuješ mít k sobě v tréninku rychlejší běžce, třeba Keňany?

„Ne, běhám všechno sama, ani Martin se mnou na tréninky nechodí. Nemyslím si, že by bylo tajemstvím úspěchu odjet trénovat do Keni. Tam je kouzlo v tom, že nejsou rušivé elementy. Kvalitně se odtrénuje, zregeneruje a nic nerozptyluje – žádné sociální sítě, kino a jiné. Tohle všechno odvádí pozornost a energie potom chybí. Já si třeba tři dny před závodem na MS nedovolím jít fandit na stadion, protože vím, že mě to unaví. Po závodě ano, ale předtím jsem tu od toho, abych splnila tréninkový plán a zregenerovala. A pevný režim dodržuju v tréninku pořád. Vím třeba, že mi vyhovují tréninky v 10 hodin a pak třeba v 16. Když se závod běží jindy a je na to prostor, tak posunu tréninky na čas startu závodu. Na newyorský maraton se teď takhle chystám, a to vychází dobře, běží se v 8 hodin jejich času, takže u nás ve dvě odpoledne.“

Poběžíš ještě tento maraton, ale dá se již letošní sezona hodnotit?

„Samozřejmě MS v Londýně bylo úžasným zážitkem a i můj výsledek byl super. A k tomu zlatá známka, kterou jsem získala! Vlastně celý rok hodnotím pozitivně, každý závod byl dobrý, jen jich bylo trochu málo, chybí mi to.“

Spustila jsi nový web www.evavrabcovanyvltova.cz, co na něm najdeme?

„Chci jej psát jako blog rozdělený do kategorií. Taky právě o jídle, protože jak se občas nudím, vymýšlím recepty, které by mohly být dobré. Ráda zkouším různá zdravá jídla, často do nich přidávám bílkovinové výrobky od sponzorů. Ale nejradši dělám chilli con carne nebo tvarohovou pizzu.“

Pozn. red.: Celý rozhovor najdete v novém Běhej, které vychází 12. října