Závody pořádáme od roku 2002, trasu nám „někdo“ přeznačil snad stokrát, někdy před závodem, někdy během, ale také po závodě, tak jako právě v případě Hus Muže. Nikdy se naštěstí nestalo, že by se to přihodilo během závodu a my na chybu nepřišli. Možná i proto, že před prvním závodníkem vždy jede předjezdec, který trasu zná a má u sebe materiál k opravám značení.

Letošní zážitek byl ale unikátní v tom, jakou si dal autor práci s přeznačením. Dříve bývalo běžné, že byla páska strhaná ze stromů, šipky povalené nebo stržené ze stromů, někdy si někdo dokonce dal práci a natáhnul pásku přes cestu opačně, než měla být.

Ale letos začali „přeznačovači“ s novou taktikou! Na třech místech běžecké části našeho duatlonu si dal jeden nebo spíše více aktivních občanů práci a stejným stylem, kterým jsme my označili zbytek trasy, svedli trasu úplně jiným směrem. Otočili šipky, převěsili pásku, dokonce někde i natáhli pásku přes originální trasu. Co je ale nejhorší, trasu svedli na velmi nebezpečná místa, kde se mohlo snadno stát, že unavený závodník zakopne a spadne do řeky.

Možná to udělali jen z neznalosti, ale to nikoho neomlouvá. Pokud by se někomu něco stalo, tak nepříjemnosti bude mít pořadatel, tedy já. Nikoho by nezajímalo, že „někdo“ přeznačil trasu. Na Kolu pro život spousta lidí zabloudila, nemohli najít cestu, ale alespoň se nikomu nic nestalo. V našem případě ale mohlo dojít ke zranění. Ještěže si to vandal naplánoval o den později. Mimochodem zmizelo mi 30 m dlouhé horolezecké lano, které sloužilo k překonání strmého úseku. No co, tak to snad alespoň zloděj využije, ale co má z toho, že někomu zkazí závody? Co k tomu někoho vede?

Těžko říci, někdy je to určitě jen rozmar dětí nebo pubescentů. Ale také se domnívám, že je za tím u starších ročníků určité morální dědictví minulého komunistického režimu. Čtyřicet let tvrzení, že všechno je všech dokáže slušně vymýt mozky a velmi těžko se přechází na režim soukromého vlastnictví. On totiž každý kousek lesa nebo louky má svého majitele.

Pokud jej vlastní stát, tak je tímto pověřena společnost Lesy České republiky. Jako pořadatel si musím vyřídit povolení všech majitelů pozemků a s jejich souhlasem potom pokračovat na odbor životního prostředí obce s rozšířenou působností, v mém případě v Prachaticích. S takovým povolením potom mohu značit trasu. Pokud ji někdo přeznačuje, tak nejen že ničí mojí práci, ale také vlastně porušuje vlastnické právo, majitel pozemku totiž svolil umístit na svůj pozemek značky závodu.

Motivace je vždy spojena s určitou dávkou závisti a odporu ke sportu (na našich značkách je popsáno, o jaký závod jde). Minimum „ničičů značení“ myslí své počínání dobře, tedy snaží se uklízet les. Tito ochránci přírody jsou samozřejmě vinou neinformovanosti občas také autory odznačení trati, ale nikdy si nedají práci s přeznačením tra­ti.

Co s tím dělat? Je dobré dát veřejnosti přes média vědět dopředu o konání závodu a o jeho trase. Je dobré zmínit, že závod je oficiálně povolen, a pokud je podnik pod záštitou obce nebo kraje, tak určitě toto zmínit. Zvlášť lidé na vesnici dají na osobní informování, takže je fajn zastavit při prohlídce trati týden před konáním závodu u každé chalupy, zazvonit a poprosit o toleranci. U křížení turistických značek nebo cyklotras je dobré umístit i informační ceduli s datem a hodinami konání závodu a prosbou o ponechání značek na svém místě.

Je dobré najít v pořadatelském týmu dobrovolníka, který na kole, čtyřkolce nebo motorce pravidelně před začátkem závodu kontroluje trasu. Ideální je provést kontrolu den před závodem, ihned ráno a naposledy cca. 30 – 45 minut před startem. Každý pořadatel na trati by měl také znát správnou trasu a měl by po cestě na své stanoviště zkontrolovat označení. Před prvním závodníkem může navíc jet motorka nebo kolo, kdy předjezdec zná trasu a veze si v batohu pásku na případnou opravu značení.

Za každý přestupek by měl následovat postih. Pokud bude veřejně známo, že za podobné vandalství hrozí finanční trest, určitě si to alespoň část ničitelů rozmyslí. Je teď na nás pořadatelích vynutit si od policie kvalifikaci takového přestupku a požádat média o publikování varování před takovým jednáním.

Nikdy nevymýtíme vandalství, ale můžeme společně alespoň informovat o možných následcích takových „her“, kdy nejde jen o zkažený zážitek, ale často také o zdraví. Musíme tedy maximálně o problému přeznačování tras závodů mluvit a vystavit takto vandaly tlaku ze strany represe a také vzájemné kontroly mezi turisty. Ti, když budou mít dostatek informací, budou plnit roli určitých neuniformovaných strážců značek!

Hodně štěstí všem pořadatelům i závodníkům v rozbíhající se sezoně a co nejméně otočených šipek!