Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

BĚŽELI JSME: Zapomenuté hory se zapomenutou fyzičkou

BĚŽELI JSME: Zapomenuté hory se zapomenutou fyzičkou
foto: Zapomenuté hory

Mirek Píštěk | 21.10.2018 | přečteno: 2891×

Sychravý podzim přivítal 20. října běžecké nadšence na druhém ročníku ultramaratonu Zapomenuté hory. Startovalo na třech distancích 26, 46 a 76 kilometrů. Počasí bylo ve srovnání s prvním ročníkem nevlídné a deštivé. Trasy ale doznaly drobných změn a celková organizace závodu byla zase o něco vydařenější.

Delší dobu jsem zvažoval, zda běžet. Vzhledem ke zlobivé achilovce jsem 76km trasu zavrhl, 26 je na mě zase příliš krátká, kompromisem tedy nakonec byla 46. Něco po sedmé ráno mě budí bubnující kapky deště. „Vždyť říkali, že nemá pršet!“ lamentuji. Nic naplat, počasí nemůže překazit odhodlání udatných ultraběžců!

Kolem půl deváté dorážím do Račího údolí, zázemí celého závodu. Běžci nejdelší trasy vystartovali již v 7:00, začátek té prostřední je v 9:00, mám tudíž dost času se zahřát. A hlavně si zkusit, zda běžet v bundě, dlouhém triku nebo jen v návlecích. Nevím, jak pro vás, ale přestože běhám již nějaký ten pátek, tato věc je pro mě vždy velkou neznámou. Na jedné straně jsem obvykle zmrzlý a rtuť teploměru ukazující 8 °C není žádné terno, na straně druhé potit se jak prase ve vlastní šťávě není moc komfortní. „Hele, běž jen v triku a bundu vůbec neber, bude ti teplo,“ radí mi kolega z redakce, Honza Vaňkát, který zde taky běží. Zpětně to hodnotím jako výborný krok. Nakonec mám jen triko a návleky.

V devět je odstartováno. Přestože nohy neviděly kopce dost dlouho, běžím ze startu aka Zach Miller. Rvu to, co to jde. První čtyři kilometry s dalšíma dvěma rozrážíme vzduch a mě je jasné, že na toto zběsilé tempo momentálně nemám. Dobíhají mě asi čtyři kluci a společně se střídáme.

Trasa je zatím perfektně značená a oproti loňsku méně pokrytá listím. Kopce jsou vždy ve znamení mého trápení, zato seběhy valím na maximum. V jednom takovém, kousek před první kontrolou, se mě někdo drží. Otočím se, koukám a vidím Dana Rubiče , budoucího vítěze. „Kufrovals?“ ptám se jej. „Kousek jsem si zaběhl,“ říká. Evidentně jej to ale nijak neomezilo, jelikož letí jak namydlený blesk.

Následujících sedm kilometrů na občerstvovačku a kontrolu na Hraničkách je příjemně zvlněných. Méně příjemný je intenzivní deštík, a tudíž více kluzká cesta. Na Hraničky dobíhám jako třetí, trvá mi ale, než si doplním flašky a tři kluci mě předbíhají. Na polské straně Rychlebek, v Nowem Gierałtówe, je sice dobíhám, ale není to úplně zadarmo a výstup na Czernici mi vůbec nechutná a začínám ztrácet. Chuť mi na vrcholu Czernici spravuje teplý čaj od pořadatelů. V tomto místě loni nebyl, zato teď bodl.

Na dalších třech kilometrech jsem loni bloudil a nebyl jsem jediný. Letos se nic takového neděje, vše je perfektně značené. Podklad z listí, hlíny a místy napadaného jehličí je balzámem pro nohy. Běží se opravdu krásně. Kousek od vesnice Bielice mě čeká dosud neznámá část závodu. Nejdelší trasa vede doprava, ale 46kilometrová se stačí doleva. Po pár minutách od tohoto kříže se napojuji na hlavní hřeben Rychlebek a pokračuji po staré známé trase. Počasí se umoudřilo. Sice nesvítí, ale neprší a je relativně teplo. Po osmi kilometrech od napojení se na hlavní hřeben dobíhám na Hraničky. Na závěr trasy doplňuji nutnou energii a vybíhám, údajně jako šestý. Při dostatku sil je tato část trasy nádherně běhatelná, no teď je to pro mě trochu horší. I přesto se ale snažím udržovat rovnoměrné tempo a zdárně se blížím cíli.

Kousek od předposlední kontroly předbíhám dalšího běžce a pln euforie běžím, seč mi síly stačí. Vypadá to, že můj plán pod pět hodin je reálný. Poslední cvak a cvak, hukot fanoušků a cíl. Trasa má nakonec 47 kilometrů s převýšením 2100 m. Dobíhám na celkovém šestém místě. Přes všechny patálie z posledních týdnů jsem docela spokojen.

„Oproti loňsku máme více zkušeností,“ uvedla pořadatelka závodu Bára Vávrová. Ve srovnání s loňskou premiérou nevyšlo počasí. To ale samozřejmě nejde ovlivnit. Značení trasy bylo mnohem lepší. Občerstvovačky byly zásobeny dostatečně a jejich „servismani“ byli výborní. Naopak slabým místem bylo fungování časoměřičů.

Výsledné časy s pořadím běžců se ještě několik hodin po doběhnutí musely upravovat a kontrolovat, protože vznikaly nesmysly. Například vítěz prostřední trasy byl dvě hodiny po doběhnutí vedený jako čtvrtý. Výsledné časy nejsou úplně přesné, v mém případě rozdíl zapnutí hodinek a vypnutí ve stejné chvíli, kdy jsem přebíhal čipovou kontrolu, činí dvě minuty. I přes tyto komplikace se ale druhý ročník Zapomenutých hor vydařil.

Komentáře (Celkem 2)

Nalezené položky: 3 První Předchozí | 1 | Další Poslední

MirekCek muž 21.10.2018 12:42:49

Sychravý podzim přivítal 20. října běžecké nadšence na druhém ročníku ultramaratonu Zapomenuté hory. Startovalo na třech distancích 26, 46 a 76 kilometrů. Počasí bylo ve srovnání s prvním ročníkem nevlídné a deštivé. Trasy ale doznaly drobných změn a celková organizace závodu byla zase o něco vydařenější.
Odkaz na článek

avatar

Celkem 13003,53 km
Minulý měsíc 109,65 km

loadcoma muž 21.10.2018 17:55:27

S časomírou mám úplně stejný postřeh. Moje hodinky mi ukázaly (na vteřinu přesně) o 2 minuty méně, než mám oficiální čas. A ještě jeden detail – nejsem si jistý, ale myslím si, že na Czernici byl horký čaj i vloni ;-)

Motto: No pain no gain
avatar

Celkem 121,5 km
Minulý měsíc 0 km

MirekCek muž 21.10.2018 18:54:22

>> loadcoma, 21. 10. 2018 17:55:27

Tak nemám blbé hodinky

Nalezené položky: 3 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.