No rozhodně nesmíte udělat jednu věc! Nesmíte si nyní v poklidu lehnout a čekat, až vás vše (ne)přestane bolet. To byste také mohli to čekání protáhnout až do maratonu a pár dní před ním pak zjistit, že vás jednak pořád všechno bolí, ale také, že už vám tak nějak ujel vlak.

Takže na nějaké zahučení do peřin zapomeňte a začněte se regenerovat aktivně. Když říkám aktivně, tak skutečně myslím aktivně. Neznamená to ale, že byste se měli odrovnat. Až do pátku střídejte jeden den lehkého regeneračního běhu se dnem volna. V sobotu už si dejte delší volný běh. Do maratonu jich bude potřeba naběhat ještě několik.

Nevím, zda patříte mezi ty, kteří v sobotu po uběhnutí ke svému úžasu zjistili, jak je těch 21 095 metrů setsakramentsky dlouhých… a uvědomili si, že pokud budete chtít 11. května stejně úspěšně pokořit maraton, čeká vás uběhnout to samé hned dvakrát v jeden den a za sebou.

Kdyby se dal maraton rozdělit na půlku ráno a půlku odpoledne, ještě nějak by to šlo; jenže nás bude tlačit limit šesti hodin. Takže ještě následující tři týdny počítejte s tím, že se vám sobotní běhy pěkně protáhnou.

Omlouvám se, že jsem na vás začal takto z hurta. Vrátím se zpátky – náplň vašeho týdne by tedy měla vypadat zhruba takto:

• obden běhat, tak 6 – 10 km;
• v sobotu si dát lehce 21 – 25 km;
• ještě alespoň týden (lepší by to bylo až do maratonu) doplňovat minerály: zejména vápník, hořčík, draslík a antioxydanty (vitamín C, vitamín E, beta karoten); největší chybou je myslet si, že když máme závod za sebou, že si vše potřebné vezme tělo z běžné stravy. Nevezme! Tedy vezme, jenže na regeneraci toho potřebuje mnohem více, než mu můžete v běžné stravě dopřát;
• nezapomínejte na pitný režim; možná jste po závodě a v neděli pořádně svůj úspěch zapili, ale pokud jste ho zapíjeli spíše jiskřivým mokem, tak jste tělo dehydrovali a současně s alkoholem z těla vyplavili další minerály… a o to více je teď potřeba doplnit tekutiny a „zasolit“;
• je možné, že nyní máte pocit (a to i přesto, že jste neběželi nijak intenzivně), že vás tahají všechny vazy a šlachy, navíc ve svalech cítíte nějaké divné napětí. Je to tím, že běžet těch 21 kilometrů jako závod je něco jiného než trénink – naše tělo je v důsledku toho trošku stažené, náš krok má daleko k ideálu, pražská dlažba a poskakování po obrubnících taky není to nejlepší pro naše nohy. Zajděte si na masáž nebo si provádějte automasáž, třeba tak, že odšroubujete od sprchy její hlavici a budete na postižená místa pouštět proud vody prýštící z hadice.

No a v dalším týdnu už zase začněte s normální přípravou. Snad už nám počasí přestane házet sníh pod nohy nebo metat ho do obličeje a usměje se na nás pořádně sluníčko, což bych vám i sobě moc přál.