Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

ROZHOVOR: Většina sportovců trénuje pod své optimum, nejde jen o objemy

ROZHOVOR: Většina sportovců trénuje pod své optimum, nejde jen o objemy
foto: Pexels

Radek Narovec | 31.10.2022 | přečteno: 2575×

Je hobby sportovec zbytečně opatrný a nevyužívá naplno svůj fyzický potenciál? Máme trénovat na pocit, nebo dát spíše na tvrdá data? A proč není dobré při sestavování tréninku ignorovat zátěž z běžného života? O tom všem v rozhovoru s Radimem Šlachtou, majitelem mySASY, aplikace pro analýzu organismu a řízení tréninku.

Vaše aplikace mySASY pro měření variability srdeční frekvence (HRV) získává stále více na oblibě nejen mezi elitními sportovci, ale i u výkonnostně orientovaných hobíků. Měří proměnlivost doby mezi jednotlivými údery srdce a z toho dovozuje, jak část centrální nervové soustavy reaguje na vnitřní stavy v těle, které mohou být rozhozeny třeba i fyzickým tréninkem. Pro hobíka asi bude novou informací, že pro jeho zlepšování není podstatný jen trénink, ale především schopnost organismu si z něj něco vzít, přizpůsobit se a být připraven na další zátěž, klidně i vyšší. Souhlasíte?

“Naprosto.”

Jste blízko kulatého výročí – milionu měření HRV. Takže začnu rozhovor asi tou nejotřepanější otázkou: Když si před spaním dopřeju večírek s alkoholem, pozná to ráno mySASY? Jinými slovy – po alkoholu se výsledky HRV zhoršují, jak by se dalo očekávat?

“Ano, bývá to nejčastější otázka a je i velmi jasná a konkrétní. Ovšem odpověď může působit vyhýbavě – existují desítky dalších vlivů kromě alkoholu, které na nás působí. Například pokud se díky rozumnému množství alkoholu lépe vyspíte, paradoxně vám to může výsledek i vylepšit. A samozřejmě zase záleží na tom, jak vaše tělo alkohol snáší a jaké jeho množství."

mySASY a její tréninkový modul jsou spíše pro elitní sportovce. Jako hobíka s průměrnými výkony mne překvapilo, jak je ten systém na mne tvrdý, co se týče objemů doporučeného tréninku. Dá se říci, že člověk bez atletického mládí trénuje zbytečně málo?

“Náš tréninkový modul stále nese označení beta a není zcela doladěný. Přesto si troufám říci, že většina sportovců – a nejen hobíků – trénuje méně, než je optimální. Není to ale až tak o objemu, jako o intenzitě. Původním zaměřením HRV bylo zabránit přetížení a přetrénování organismu. Ve většině případů jsme ale zjistili, že lidé jsou pod hranicí optimálního tréninku a pomohlo jim najít jeho optimální vyvážení. To se nejvíc týkalo kolektivních sportů, kde skupina lidí měla nastavena trénink stejně bez ohledu na jejich individualitu.”

Tento rozhovor ale budou číst zejména lidé trénující třeba na maraton. Oni v podstatě nedělají nic jiného než běh. Pokud jim mySASY bude radit v tréninku klidně přidat, asi to nebude o tom přidávat na kilometrech či tempu, když už budou pociťovat zjevnou únavu především dolních končetin, že?

“Jasně. Ono to hodně závisí na tom, co daný jedinec chce. Jestli chce zvyšovat svou výkonnost v dané disciplíně a již cítí lokální únavu, či dokonce náznaky přetížení svalových skupin dominantně zatěžovaných u běhu, může využít případnou stále vysokou adaptační kapacitu pro posílení kardiovaskulární aparátu jinou formou. Například při plavání, na kole, nebo elipticalu. Kdyby se jednalo naopak jen o zdravotní pohyb jako cíl, pak by bylo vhodným doporučením zatížení zcela jiných svalových skupin. Když mne bolí kolena, tak bych šel třeba posilovat horní polovinu těla.”

Nedávno mi mySASY doporučila na základě ranního měření, abych ten den zlehčil trénink, ale z nějakého důvodu jsem přesto dal trénink intenzivní. Nebylo to ono, ani jsem jej nedokončil a omlouval se v duchu mySASY, že jsem ji neposlechl. Jaké ale bylo moje překvapení druhý den ráno, kdy mi oznámila, že adaptační schopnost těla vyskočila na skvělé hodnoty! Jak je toto možné?

“Ten trénink vám pomohl nastartovat adaptaci, to ale neznamená, že měl efekt na růst kondice. stejně tak jste mohl adaptaci nastartovat třemi třicetisekundovými intervaly. Stačilo tedy 90 sekund zátěže místo desítek minut či několika hodin, které jste asi absolvoval.”

Při měření jsem si všiml, že má adaptační kapacita se pohybuje v nějakých cyklech. Vy máte velký objem dat. Dá se z nich vysledovat, jak takový cyklus dlouho trvá?

„Je to individuální. Jednak je to ovlivněno regenerací, ale i způsobem tréninku. Při optimálním tréninku a pochopitelně i stavu organismu by člověk měl být schopen toto i poměrně detailně řídit. Není to tak, že by po každém tréninku naše adaptační kapacita vždy klesla a po následném ležení na gauči stoupla. Je to o schopnosti trenéra řídit trénink tak, aby se těchto cyklů dalo využít ve prospěch sportovce. A musím říci, že někteří v praxi to umí daleko lépe, než bych to zvládl já coby teoretik. Musí se sejít super kouč a svěřenec, který stejně tak super funguje a není vystaven jiným faktorům, typicky psychickým.“

Psychika hraje stále větší roli ve výzkumu a následné aplikaci ve sportu i běžném životě, že?

"Spolupracujeme s jedním velkým světovým týmem, jmenuje se Team11, který se o své sportovce stará komplexně. Mají mezi sebou i jednoho z významných středoevropských sportovních psychologů. Právě oni a samozřejmě nejen oni upozorňují na ohromný vliv psychické složky na HRV a tím i na trénink samotný. Existují typy lidí, u kterých jejich psychický stav zásadně ovlivňuje výsledky variability (srdeční frekvence), dokonce překrývá vliv toho fyzična. Musejí pak s danými lidmi pracovat do hloubky, aby se v tom neztráceli tak, jako se to děje u celé řady našich klientů. To jsou i případy, kdy se v analýze HRV ztrácejí i trenéři, kteří sázejí výhradně na fyzično a opomíjejí psychickou stránku věci. To se týká hlavně skupiny sportovců s vysokou psychickou labilitou. Ti zkušení přišli na to, jak ovlivněním psychiky ovlivnit i sportovní výsledky. Pak to začalo fungovat jak v tréninku, tak ve variabilitě. Prostě vliv psychiky (na HRV) se ukazuje v některých případech jako velmi významný. Je to ale individuálně značně rozdílné.”

Poslední dobou se zejména u manažerů zmiňuje tzv. mentální únava. Prostě jsou přepracovaní, byť ne fyzicky. Jak moc se toto projevuje na CNS a HRV, lze nějak procentuálně říci, kolik z celkové únavy dělá hlava a kolik tělo?

“U mnoha lidí to hraje zcela zásadní roli. Třeba u mne je HRV z 90 % o hlavě a stresu. Spolupracujeme i se sportovními psychology, kteří tvrdí, že u jejich svěřenců reaguje HRV na ‚hlavu‘ daleko více než na trénink. Bude to silně individuální.”

Dá se mentální únava přeběhat?

“Tady v tom je velká síla našich dat. Když kombinuji mentální a fyzickou zátěž, může to fungovat tak, že fyzická zátěž je skvělou kompenzací té mentální, ale taky může fyzická zátěž společně s tou mentální celkový stres zásadně znásobit. I u stejného člověka to může být jednou tak, podruhé jinak. Měření HRV může odhalit, co si člověk ani sám neuvědomí. Někdy si přijdu unavený, ale ten systém mi ukáže, že adaptační kapacitu mám a že trénink mi může pomoci. A jindy mi to ukáže, že trénink by mne ještě víc poslal do kytek. A to je nesmírně důležité právě pro tvrdě pracující manažery, kteří potřebují vědět, jestli se tvrdou fyzickou zátěží spíše více neodrovnají.”

Sám patříte mezi podnikatele a manažery. Pozoroval jste na sobě dobrý výsledek měření HRV i v práci? Nejen při sportu?

„Řeknu to opačně – po dni stresu v práci je výsledek měření HRV hrozný. A pozor, stejně tak jako nevyřešíte stresy v práci za den, tak trvá někdy i týdny se vrátit ke kvalitním číslům HRV.“

Jak tedy správně regenerovat?

“I když máte zhoršené výsledky třeba vlivem stresu mimo sport, ještě to neznamená, že nemáte druhý den nic dělat. Prostým sezením na zadku se výsledek nezlepší. Organismus je nastartovaný k nějakému režimu a vypadnutí z tohoto režimu organismus adaptačně poškozuje. To je něco, na co si musí komplikovaně zvykat za poklesu adaptační kapacity. Čím je člověk více zatížený sportem, tím má větší problém vstřebat úplně volný den. Regenerace u sportovců by proto měla být z 98% aktivní.”

Velkým tématem je zdravý spánek a jeho vliv na sport a běžný život. My jsme hobíci, kteří sice sport milují, ale kromě něj normálně chodí do práce, mají rodiny a čelí i jiným výzvám a stresům. Existují nějaká doporučení pro spánek nad rámec těch nejznámějších?

„Po komplikované operaci páteře jsem v životě prošel extrémními problémy se spánkem, takže jsem v tom skoro až specialista. Přesto těch cest k dobrému spánku zase tak moc není. Akorát to chce experimentovat, co bude vyhovovat nejvíc vám samotným. Ať lidi zkouší. Já sám o sobě vím, že se nesmím podívat do počítače tři hodiny před spánkem, jinak začnu místo usínání ‚pracovat‘, začne mi hrabat v hlavě a budu o něčem přemýšlet. Chodím spát okolo půl dvanácté a po osmé hodině už prostě nesmím otevřít počítač, který mám spojený s prací. Stejně tak půl hodiny před spaním si musím číst. To je pro mne zásadní rituál.“

Rád si hraju s gadgety a všiml jsem si, že když mi Garmin ráno zahlásí špatnou kvalitu spánku, tak i mySASY nedá dobrá data ohledně připravenosti organismu na další trénink…

„Jasně, chce to fakt experimentovat. Někdo si dá raději to pivo, nebo jde spát spíš později, aby už byl hodně unavený (a rychleji usnul). Zkoušel jsem vše, včetně bylinek. Když jdu o půl hodiny dříve než obvykle, neusnu. Podobně když jdu později, taky to není dobré.“

Sem tam mne mySASY upozorní, že mám hledat vnější příčiny, které mohly ovlivnit špatnou adaptační reakci. Co si pod tím představit?

“Stres, nevyspání, špatné jídlo, cestování…”

Je vidět, že algoritmy sporttesterů a jejich robotičtí kouči za poslední dobu pokročili, že to už zdaleka nejsou jen rigidní, neosobní a dlouho předem nastavené plány, ale je tu snaha nějak reagovat na data, která sporttester chrlí. Nechci teď řešit, zda a kdy umělá inteligence nahradí kouče, ale zajímá mne váš pohled, klidně i vizionářský.

“Trénink podle měřáků bude brzy výrazně efektivnější než podle živého trenéra. Data jsou rozhodující a měřáky jich mají násobně více než trenér se stopkami.”

Dlouho se ‚lidští‘ koučové smáli těm algoritmickým, ale jak rostou objemy naměřených dat a schopnost je analyzovat, doba se zjevně mění, že?

„Ve vrcholovém sportu se to dost zásadně štěpí. Jsou lidi, kteří si technologie nepouštějí k tělu, na druhou stranu jsou ale trenéři datům otevření a začínají mít výsledky. Pořád je ale asi většina těch prvních, s osobním přístupem. Paradoxně pozitivnější vztah k technologiím mají spíše výkonnostní sportovci, tedy ne ti úplní profesionálové, ale když se podíváte na první padesátku B7 nebo RunCzechu, tam je těch, o kterých mluvím, opravdu hodně. Když jsme si dělali analýzu naší cílovky, tak to jsou lidi, kteří sice sportují opravdu hodně, ale mají normální zaměstnání a uvědomují si, že musí vyvážit náročnost zaměstnání s náročností tréninku. Paradoxně profi sportovci, kteří nemají na práci nic než trénink a odpočinek, mají někdy ‚ohromný problém‘ s tím se ráno čtyři minuty změřit pomocí mySASY. Oproti tomu manažeři, kteří musí skloubit 12hodinový zápřah a pak ještě klidně i několik hodin tréninku, se rádi po ránu změří, aby věděli, jak to udělat co nejefektivněji.“

Jak vy jako vědec nahlížíte na pocity u sportovce?

“Jsem spíše datově orientovaný člověk, ale nechci působit jako odmítač vnímání pocitů a těla samotného. Je to určitě důležité, ale nespoléhejte na to ze sta procent, naučte se s tím pracovat. Pokud někdo běhá jen na pocit a říká, že nepotřebuje sporttester, já na to tvrdím, že je strašně důležité vnímat reakci těla, ale vezměte si i ten sporttester a koukejte na tepovku. Ne vždy to musíte úplně přesně trefit. Typicky slýchávám od klientů větu: ‚Ráno jsem se cítil úplně dobitej, ale mySASY mi řekla, abych šel trénovat. A opravdu – po půlhodině jsem se cítil skvěle a byl to jeden z mých nejlepších tréninků!‘ Prostě ne vždy ten první, typicky ranní pocit, musí determinovat celý den a celý trénink. Pochopitelně neobhajuji to, že si někdo po ránu zkontroluje všechny své gadgety a podle toho se pak cítí. To by asi taky nebyl správný přístup. Správná kombinace pocitů a dat je tím klíčem.”

Jak lze polopaticky vysvětlit stav, kdy hlava chce jít běhat, ale CNS, potažmo HRV křičí ne?

“Hlava hlásí, co chce hlava, a nemusí to korespondovat s tělem. Typicky – na pohyb prokazatelně existuje závislost podobné té drogové, kdy hlava chce více a více. Tělo na to ale vůbec nemusí být připravené.”

Jak vy sám používáte mySASY?

“Používám střídavě mySASY a myAGE (pozn.red.: produkt pro širší populaci mimo sportovce), hlavně ale k monitorování stresu a celkové situace organismu, což ovlivňuje mé výsledky násobně více než můj ‚rádobytrénink‘. Navíc já se kromě kola věnuji především sportovnímu lezení. To je silový sport se zátěží malých svalových skupin, což je mimochodem to nejproblematičtější pro využití HRV pro řízení tréninku. Únava malých svalových skupin je většinou silně lokální a do HRV se nemusí vůbec projevit. Přesto je potřeba ji respektovat ”

Komentáře (Celkem 1)

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Radek Narovec muž 31.10.2022 12:40:47

Je hobby sportovec zbytečně opatrný a nevyužívá naplno svůj fyzický potenciál? Máme trénovat na pocit, nebo dát spíše na tvrdá data? A proč není dobré při sestavování tréninku ignorovat zátěž z běžného života? O tom všem v rozhovoru s Radimem Šlachtou, majitelem mySASY, aplikace pro analýzu organismu a řízení tréninku.
Odkaz na článek

avatar

Brno

Celkem 80953,24 km
Minulý měsíc 526 km
10 km: 0:37:39 (2014)
půlmaraton: 1:22:19 (2014)
maraton: 2:54:22 (2014)

Petr Kaňovský muž 31.10.2022 13:44:35

Hobby sportovec je hobby právě proto, že si může dovolit nevyužít naplno svůj potenciál a trénovat si, jak chce.

Motto: Jestliže poběžíš, neklopýtneš. :-)
Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.