Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

RECENZE: Cesty a osudy (Zdeňka Smutného)

RECENZE: Cesty a osudy (Zdeňka Smutného)
foto: archív Zdeňka Smutného

Ivo Domanský | 26.12.2010 | přečteno: 8016×

Koncem letošního roku vyšly téměř současně tři knižní publikace psané běžci. Vedle výpravné, takřka dárkové knihy světoběžnice Ivany Pilařové, nazvané „Kam bych tak běžela…?“ a svérázného vyprávění kladenského veterána Miloše Kmuníčka „Rozběhnuto… rozběhnu to!“ vydal svoji prvotinu „Střepiny z běžeckého života“ spolupracovník behej.com, závodník a trenér Zdeněk Smutný.

Proti oběma předchozím vychází Smutného povídání ve skromnější grafické úpravě a v brožované formě, skrývá však přesto velmi zajímavý obsah.

Zdeněk Smutný je rodákem z malé moravské vesnice na pomezí lesnaté Drahanské vrchoviny a úrodné Hané. Dětství i značnou část života prožil ve svých rodných Nemojanech a je zřejmé, že by tento kraj nevyměnil za žádné velkoměsto.

Vypravěčské umění autorovo se na čtenáře valí doslova od prvních stránek, které jsou věnovány osudům řady kamarádů z klukovských let. Někteří již nejsou mezi námi, s některými si osud přepodivně zahrál, jiní utopili své vlohy a schopnosti v alkoholu. Na pozadí těchto osudů jako by zrála autorova osobnost a životní zkušenosti, často draze vykoupené vlastními omyly a chybami.

Smutný je mezi jihomoravskými atlety známou, ale částečně i kontroverzní postavou. Možná, že nyní, kdy mohou nahlédnout do pootevřených třináctých komnat jeho nitra, někteří oponenti pochopí souvislosti. Střepiny z běžeckého života jsou místy ostré jako skutečné rozbité sklo a autor nezastírá, že to byl on, kdo se o ně nejvíc pořezal.

Prostřední část knihy zabírají vzpomínky na některé z atletů, které poznal za dlouhá léta své trenérské činnosti. Smutný se představuje jako náročný, ale zároveň velmi pečlivý a svědomitý trenér, který navíc vyznává individuální přístup k jednotlivým atletům. Žádné „hromadné“ tréninkové plány, žádný trénink pouze přes počítač.

Zasvěcený čtenář pochopitelně v řadě případů pozná, o kom je v dané črtě řeč, byť se v textu neobjeví ani jedno reálné jméno. Před námi defilují nadaní i průměrní sportovci, talenty, které se s trenérovou pomocí rozvinuly naplno, i příběhy těch, kdo nedokázali z nejrůznějších příčin vystoupit na pomyslný výkonnostní vrchol. Autor nemá ve zvyku něco zastírat, a tak se dozvíme, že podobný konec měla také sportovní kariéra jeho mimořádně běžecky talentovaného staršího syna Radima.

Pokud řada autorových vzorů a přátel z mládí nakonec skončila v roli smutných pijáků piva, osudy tréninkových svěřenců jsou často spletitější, i když mnohdy podobně bezvýchodné.

Zdeněk Smutný jako absolutní abstinent nikdy nepochopil, jak mohl řadě lidí z jeho okolí alkohol zatemnit mozek, ale stejně nechápe, proč v dnešní době zase tolika jiným zatemňuje mysl bezbřehá touha po majetku. Není to však na odiv vystavovaný individualismus nebo módní kritika mamonářství, nýbrž důsledný životní postoj a neměnně pevný žebříček hodnot a zájmů.

Zcela zvláštní místo zaujímá ve Smutného prvotině vztah k rodnému kraji a jeho zatím nepříliš narušené přírodě. Své „střepiny“ nalézá v každém ročním období, během drsné zimy, v jarních měsících, plných ptačího zpěvu, v horkém létě a v poklidném čase podzimu.

Určitě tento vztah formovalo venkovské prostředí a atmosféra v rodině, vycházky s otcem, náruživým členem cechu Hubertova. Díky těmto hlubokým kořenům vnímá Zdeněk Smutný zřejmě tep přírody mnohem citlivěji než většina z nás. Na řadě míst se v knížce vyznává ze své lásky k nedohledným lesům Drahanské vrchoviny, jedinečné kráse Rakoveckého údolí (kam mimochodem umístil tratě svých tří letních závodů) a stříbrným hladinám jedovnických rybníků. Vydáváme se s ním na dlouhé výběhy bez ohledu na to, jestli je venku horko nebo mráz, zda prší nebo sněží.

Každý, kdo propadl běhu, určitě poznal hloubku tréninkové únavy stejně jako euforické stavy po absolvování mimořádné tréninkové dávky, nebo po úspěšném závodě. Ten je však pouze pověstnou glajchou na stavbě rodinného domu, jehož základy, obvodové zdi, vnitřní přepážky, krov, střechu a komín tvoří jednotlivé prvky tréninkového procesu. Toto přirovnání tréninku ke stavbě domu zdaleka není pouze obraznou metaforou.

Přísný kritik by mohl Zdeňkovi vytknout snad jen místy příliš pesimistický pohled na současnost, který ovšem v žádném případě není a nemá být fanděním minulosti – autor sám na několika místech kritizuje poměry, které ve společnosti panovaly před rokem 1989.

Není mu však lhostejný úpadek pohybové zdatnosti mládeže, její větší pohodlí a nechuť k sebepřekonávání, bez níž se sportovec prostě neobejde. Smutný vystřídal po listopadové změně poměrů několik zaměstnání, takže se v jeho vyprávění mihnou málo povzbudivé zkušenosti z polistopadového podnikání a postupný úpadek tělocviku jako předmětu na základních školách, což jej nakonec vedlo k odchodu ze školství.

Na fotografické části publikace se kromě autora podílel další spolupracovník behej.com Zdeněk Krchák.

Střepiny z běžeckého života nejsou volně prodejné v síti knihkupectví. Zájemce o publikaci odkazujeme na mobil 608 000 586, případně na e-mail smutzd@seznam.cz. Cena knihy je 150 Kč plus poštovné.

Komentáře (Celkem 9)

Nalezené položky: 10 První Předchozí | 1 | Další Poslední

behej.com 17.11.2010 00:03:53

Příběhy běžců a dalších lidiček více či méně spojených s během, s nimiž jsme se více než rok setkávali na behej.com pod názvem Střepiny z běžeckého života, nyní dostávají knižní podobu. Na své náklady je vydává jejich autor, vyškovský trenér a vytrvalec Zdeněk Smutný.
Odkaz na článek

avatar

Žďár nad Sázavou

půlmaraton: 1:42:51 (2011)

pam65 muž 17.11.2010 08:52:43

Už píšu Ježíškovi …

Motto: No toto!
avatar

Černé Voděrady

Celkem 18964,25 km
Minulý měsíc 64,57 km
10 km: 0:48:56 (2017)
půlmaraton: 1:49:10 (2017)
maraton: 3:57:39 (2017)

MartiNo žena 17.11.2010 09:57:42

Taky jsem si napsala ježíškovi – radši dřív, ať není kalup a tlačenice v cílové rovince…

Motto: Žít a nechat žít.
avatar

Ústí nad Labem

Peggy žena 17.11.2010 18:02:48

Pan Smutný píše poutavě a zajímavě, ale dělá čest svému jménu a jeho příběhy jsou opravdu dost smutné. Četla jsem tady na webu snad všechny příběhy a na mě je to moc černá káva, já do ni potřebuji kapku mléka a trochu cukru. Nic ve zlém.

avatar

Černé Voděrady

Celkem 18964,25 km
Minulý měsíc 64,57 km
10 km: 0:48:56 (2017)
půlmaraton: 1:49:10 (2017)
maraton: 3:57:39 (2017)

MartiNo žena 17.11.2010 18:30:53

>> Peggy, 17. 11. 2010 18:02:48

To je život.

Motto: Žít a nechat žít.
avatar

Ústí nad Labem

Peggy žena 17.11.2010 21:30:06

>> MartiNo, 17. 11. 2010 18:30:53

Čekala jsem, že přesně takhle někdo zareaguje :-)) Vím, že je to život, už jsem měla tu čest ho potkat a umí být fakt drsný. Pan Smutný neměl lehký život a skláním se nad jeho sílou s ním bojovat. Viděl tolik tragických osudů, že to musí pohnout každým! Já to opravdu nemyslela zle, jen jsem přidala pohled. Mám raději knihy, kde i smutné věci doplňuje černý humor, protože čtení je pro mě především relax a někdy i hledání způsobu, jak se dívat na život s lehkostí (což mi ne vždy jde).

avatar

Černé Voděrady

Celkem 18964,25 km
Minulý měsíc 64,57 km
10 km: 0:48:56 (2017)
půlmaraton: 1:49:10 (2017)
maraton: 3:57:39 (2017)

MartiNo žena 17.11.2010 23:04:45

>> Peggy, 17. 11. 2010 21:30:06

No jo, mám ráda černý kafe bez cukru, kdežto černý humor snesu jen výjimečně. Tak to vnímáme prostě jinak – co je pěkná knížka. Možná proto, že snahu vidět život s lehkostí jsem vzdala. Né že bych byla pesimista, jen mám již dost informací ;-)

Motto: Žít a nechat žít.
avatar

Zem

rudo muž 18.11.2010 00:19:23

LOA == taky je zivot

Law Of Attraction == taky je zivot.

Na co myslim, ake nalady si pripustim, ake temy si vyberam, tak su nastavene moje citove vibracie, tak sa reguluju hormony a taku mam naladu. LOA

Vesmir sa nam snazi vzdy pomoct. Ked sa niekto naladuje na smutok, tak Vesmir Boh Darwin si myslia ze ten clovek chce viac smutku a tak mu ho posielaju, cez pribehy, cez knizky a filmy cez kamaratov, rodinu a osobne zazitky cez okolite podmienky. Taky je zivot LOA.

Taky je zivot ze si kazdy moze vybrat, vyber je namaha a usilie a je dosledok aj pricina toho ze som sam za svoj zivot plne zodpovedny. vzdat to je sice jednoduchsie, vyhovorit sa na taky zivot, okolie a podmienky je vzdat sa.

Niekto ma svoj zivot v rukach, rozhoduje sam za seba, ako ked ide do luxusnej restauracie s velmi dlhym a roznorodym jedalnym listkom a sam si vyberie co chce a ked take jedlo presne nie je, tak si vydebatuje s casnmikom aj s kucharom ako to chce zmenit upravit a skombinovat… No aj v takej restauracii je mozne povedat casnikovi – mne na tom nezalezi co odporucate alebo co je dnesna specialita. taky je zivot ze niekto sa rozhodne ze restauracie s jedalnym listkom neexistuju a ze vsetko je len zavodka alebo skolska jedalen, ze kazdy den je len 1 jedlo pre vsetkych a ze len zopar jedal sa meni pocas tyzdna. taky je zivot ze kazdy tyzden potom ocakava aspon raz plucka na smotane s makaronmi, iny den granatyr a dalsi den zapekanu cestovinu a niekedy pre zmenu dukatove buchticky alebo zemlovku. Taky je zivot, pre kazdeho iny ale pritom vacsina sa akosi NE-rozhoduje a skonci s velmi podobnym zivotom na ktory sa da dobre frflat.

Obcas dam ludom taku otazku – povedz mi preco ale naozaj preco sa rozhodnes pre knizku, film TV, kino atd kde sa jedna o smutok, dramu nestastie ?

zaujimave reakcie

Dolezita otazka je tiez , preco mocni sveta podporuju taketo druhy „umenia“ ? preco sa finacuju filmy a TV serie o vrazdach utrpeni vojnach dramach masovych a prirodnych nestastiach skutocnych aj vymyslenych.

Co je za tym ?

Je za tym ovela viac ako to ze vacsina populacie je uz preladena na energie nestasti a tak na to pojde a zaplati a tak vedlajsi produkt je aj to ze sa na tom dobre a bez rizika zarobi. Ale o to v skutocnosti vobec nejde.

Taky je zivot, smutok sa da k sebe pritahovat a zivit ho vsebe.

Ludske podvedomie nevie rozlisit realitu a nerealitu, ked niekto pozera film s negativnou energiou napriek tomu ze si niekde v mozgu opakuje – je to len film, telo reaguje na to ako na skutocnost, hormony sa vyplavuju, telesne funkcie sa preladia, psychika ide ako nazivo. Staci aby niekde niekto bol vrazdeny a vdaka TV je vecer vrazdenych spusta milionov ludi. Taky je zivot. ak o nom necham okolie rozhodovat. LOA

Motto: 528 citaj: geopolitics.co
avatar

Zdeněk Smutný muž 18.11.2010 08:12:10

Vážení přátelé, děkuji všem za objednávky mé knihy i za jakýkoliv komentář. I o tom život je – o umění naslouchat jiným a ne jen bezhlavě vnucovat ostatním svůj názor. Život není takový jaký je, ale je takový, jaký si ho uděláme, to by bylo dobré mít na paměti. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla již ve čtvrtek a kvůli mým finančním možnostem jen v nákladu 100 ks a já ji začal prodávat již na závodech, je v podstatě až na pár zbývajících kousků vyprodána. Odešlu ji tedy všem ,co jste si ji objednali, co nejdříve a pokud bude dál větší zájem, nechám udělat dotisk. Je to v současné době otázka pár dnů. Ještě jednou děkuji. Zdeněk Smutný

avatar

maraton: 2:55:43 (1987)

Bering muž 27.12.2010 22:00:27

Ivo, krásně napsaná, výstižná a pravdivá recenze.

Nalezené položky: 10 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.