Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Kdo je tajemný Američan, který běhá a vyhrává v Praze

Kdo je tajemný Američan, který běhá a vyhrává v Praze

Josef Rendl | 24.01.2012 | přečteno: 2986×

Kdo je „tajemný“ Američan, který všem místním běžcům vytřel zrak triumfem na silvestrovském Běhu Jardy Štercla (na snímku na čele pole)? Daniel Noah se velmi poctivou přípravou dopracoval v 27 letech k magické maratonské hranici 2:50. Dal ji na Morgenpost Dresden Marathonu a teď se chystá na Vinařský půlmaraton do Pardubic.

Co tě přivedlo k nám do České republiky?

Na univerzitě ve Státech jsem potkal slečnu z Prahy, která se po nějaké době stala mou přítelkyní. Rozhodl jsem se přistěhovat se za ní sem do Prahy.

Na Silvestra jsi triumfoval na známém a oblíbeném závodě v Riegrových sadech – Běhu Jardy Štercla. Gratuluji k vítězství. Jak se ti běželo?

Díky. Závod se mi velmi líbil. Byl to nejkratší závod, jaký jsem letos absolvoval (3,4 km pozn. red.). Zaskočilo mě velmi rychlé tempo hned od začátku, což trochu bolelo, ale zúročil jsem celkem náročnou přípravu na maraton v posledních měsících.

Ačkoliv jsi startoval na několika běžeckých závodech v Praze a okolí, mnoho lidí tě stále moc nezná. Mohl bys prozradit něco o své běžecké, potažmo sportovní minulosti?

S běháním jsem začal ve čtrnácti letech. Na střední škole jsem dělal atletiku a závodil v krosovém běhu. Současně jsem hrál ještě basketbal, baseball a americký fotbal. Po nějakém čase jsem se víc soustředil na běh, konkrétně na 800 m, 1 500 m a 5 km kros, který jsem ovšem v oblibě moc neměl. Dokonce jsem reprezentoval univerzitu a závodil na národních krosových závodech. Když jsem ve 22 letech končil studia na univerzitě, byl jsem z běhu hodně unavený a potřeboval si dát pauzu. Ta byla celkem dlouhá a trénovat jsem začal pořádně až před rokem a půl.

Jakou roli dnes hraje běh ve tvém životě?

Možná bude znít moje odpověď trochu divně, ale běh vnesl do mého života řád a systém. Aby můj trénink byl k něčemu, musím k tomu uzpůsobit mnoho dalších věcí v životě. Když to flákám, hned se to projeví na mém výkonu. Většinou běhám sám a je to pro mě skvělá příležitost si mnoho věcí promyslet.

Zkusil bys porovnat běžecké závody u nás a ve Státech?

To je pro mě trochu složitá otázka, protože jsem v Americe neběžel tolik silničních závodů jako tady. Většinu závodů v Americe jsem běžel za školní reprezentaci. Rozhodně jsem se tam nesetkal s tak skvělou atmosférou jako tady, kdy lidé jdou po závodě třeba na pivo.

Jak jsi spokojený s výsledky z loňské sezóny?

Loňská sezóna byla pro mě příliš krátká. Do poloviny léta jsem byl ještě v Americe a tam na žádné závody nechodil. Takže sezónu jsem vlastně začal až v půlce srpna, nebyl jsem v ideální kondici a na závody se moc nehrnul. Ale nakonec jsem celkem spokojen. Na maratonu v Drážďanech jsem prolomil hranici 2:50. Předtím jsem se na maratonech dost trápil, což byla pro mě vlastně taková satisfakce. I když si myslím, že jsem mohl běžet ještě rychleji. Taky mě potěšil výsledek na Svatojánské 20 (17 km, pozn. red) v Berouně, kde jsem skončil celkově pátý.

Kdo je tvým běžeckým vzorem?

Vždycky jsem vzhlížel k Hichamovi El Guerroujovi. Dovede se na daný závod velmi dobře připravit. Ostatní běžci pak vůbec nemají šanci diktovat tempo závodu.

Našel jsi tady už sparingpartnery pro společný trénink, nebo běháš pořád raději sám?

Mám tady několik kamarádů, kteří také běhají a občas vyběhneme spolu. O nějaké konzistentní tréninkové přípravě ve skupině se ale nedá mluvit. Možná je to proto, že ještě netrénuji příliš dlouho. Rád bych se přidal k některým dobrým běžcům. Jak řekl Alberto Salazar: „Jestliže se chceš stát opravdu dobrým běžcem, musíš si najít tréninkového parťáka. Žádný z vynikajících běžců netrénuje úplně sám.“ Rád bych s někým trénoval, ale v současné době trénuji sám.

Jaké jsou tvé letošní cíle?

Na sezónu se moc těším. V současné době se v přípravě soustředím na pardubický Vinařský půlmaraton v dubnu. Chtěl bych se také stát členem nějakého atletického klubu a závodit na distancích 3 a 5 km. A přemýšlím o nějakém podzimním maratonu…