Pak už následovala série dalších závodů, ať už na 10 kilometrů, půlmaratonů nebo maratonů. Všechny jsme je s tebou protrpěli a usilovně ti fandili. Při některých sis sáhl až na dno – jistě vzpomínáš na Košický maraton, ze kterého chudák ségra s minimálními zkušenostmi řidiče musela odřídit trasu Košice – Beroun, protože ty jsi vyčerpáním nebyl schopný. 

Pak přišel rok 2011 a náš první společný (a můj první mini závod v životě) Běh pro život, kde jsi se mnou trpělivě a pomalu proběhl celou trasu Stromovkou. Následovala celá řada dalších společných závodů, kde jsi mě podporoval a fandil mi, a nakonec vrchol mého běžeckého snažení – pražský půlmaraton 2012.

Chtěla bych ti touto cestou poděkovat za to, jak jsi mě vychoval, a hlavně za to, že jsi mě přivedl k běhání, které změnilo jak můj život, tak i pohled na svět. Jsem pyšná, že jsi můj táta a že jsi svůj třetí Pražský maraton zaběhl za skvělý čas 3:43:24.

Tvoje dcera Jiřinka