Takto na něj vzpomíná znalec českého běhu a běžců Ivo Domanský: „Milan běhával většinou kratší tratě do 10 km, přesnou hodnotu jeho osobáku na 10 km nevím. Běhával pravidelně Běchovice. Byl mimořádně všestranným vytrvalcem. Kromě běhů se úspěšně zúčastňoval triatlonů v Ústeckém kraji, ale taky železničářských mistrovství. Několikrát reprezentoval Českou republiku na ME železničářů v zahraničí. K běhání vedl oba své syny, talent zdědili, ale asi ne jeho vůli, takže toho brzy nechali. Ještě před rokem, v únoru 2011, zvítězil ve své kategorii na Krušnohorské bílé stopě, veřejném lyžařském závodě. Ve své věkové kategorii (40 – 49 let, potom 50 – 59 let) zvítězil v mnoha bězích, především v terénu. Dlouhá léta byl iniciátorem a sekretářem krosu Memoriál Aloise Hanauera, ve své době to byl jediný veřejný běh mimo dráhu v Ústí nad Labem.“

Pravidelně se zúčastňoval i teplického Běkoda, seriálu krosových Běhů kolem vrchu Doubravka. Na poměrně náročné 4500 metrů dlouhé trati s táhlými stoupáními vytvořil v roce 2011 časem 18:32 rekord v kategorii šedesátiletých. I jeho osobní rekord z roku 2001 (16:06) má skvělou hodnotu.

Na Milana Varcholu má osobní vzpomínku i autor tohoto textu. Pocházel ze stejné obce na Ústecku. Fascinoval mě tréninkovou vůlí. „Šlapal“ do toho i v podzimních plískanicích, natáčel kilometry po silnicích mezi Ústím a Děčínem. Já za volantem auta, on za deště a ve sněhu v maratonkách. „To je tréninková píle,“ říkal jsem si tehdy. „Jeden z důvodů, proč ho nikdy neporazím, přestože je o desítku let starší.“

Kdo jste Milana znal, věnujte mu vzpomínku při některém ze svých výběhů. Nebo třeba letos 30. září při Běchovicích.

Titulní fotografie je z ústeckého Běhu pro Střížák. Na další fotografii je zachycen Milan Varchola s číslem 457 při závodě Běchovice – Praha v roce 2008.