Delší trať vede z fotbalového hřiště TJ Sokol Janov nad Nisou nejprve střídavým terénem a pak stoupáním k rozhledně na Bramberku, dále přes Maxov a hřebenovkou až na Severák, odkud běžci seběhnou na silnici, po ní vpravo ke Královce a dále přes Bedřichov, kde zase přecházejí do zvlněného terénu. Prověrkou pevnosti jejich kotníků, ale i odvahy bývá prudký seběh „Ho Či Minovou“ stezkou zpět do Janova, poslední kilometr stoupá z centra obce zpět na hřiště. Ženy a dorost v závodě na 11 km se oddělují za Severákem a sbíhají nejprve po silnici a pak náročným terénem po kamenité cestě na spádnici, odkud je do cíle už pouhý kilometr.

V předvečer závodu pořadatelé odhadovali, kolik běžců vzhledem k fatální meteorologické předpovědi letos do Janova dorazí. Tipy se pohybovaly od 200 do 350 borců, skutečnost dala nakonec zapravdu odvážnějším odhadům.

Pavlišta a Kuříková byli suverénní

Úctu a uznání vzbuzuje současná forma liberecké jedničky Vítka Pavlišty. Nejenže doběhl nikým neohrožován s neuvěřitelným pětiminutovým náskokem na druhého Davida Gerycha, ale v cíli nebyl ani příliš zadýchaný. „Největším soupeřem dnes nebyli kluci, ale protivný silný vítr hlavně ve druhé části, kde se běží hodně po otevřených pláních Jizerek. Běžel jsem podle svého, ale to, že jsem naběhl pět minut na Davida, to mne samého překvapuje.“ Na bronzový stupínek vystoupil Jiří Čivrný ml., který dobíhal v dohledu za Gerychem.

Dlouhá trať žen nemá mistrovský charakter, protože se jí obvykle zúčastňuje jen několik zástupkyň něžného pohlaví. Není bez zajímavosti, že stupně vítězů obsadily naprosto stejné závodnice jako v loňském 36. ročníku, jen v poněkud jiném pořadí. Pravidelné účastnici Janovských kilometrů Tereze Zuzánkové je zřejmě přisouzen stříbrný stupínek. Loni se musela sklonit před Michaelou Manovou (provdanou Gerychovou), ale zato porazila letošní vítězku, lyžařku Michaelu Balatkovou z josefodolské větve lyžařského klanu Balatkových. Michaela ovšem letos překvapila jak soupeřky, tak i diváky, když nečekaně, ale zaslouženě vybojovala první místo, druhá doběhla Zuzánková a třetí loňská vítězka Gerychová.

Ženskou mistryní v horském běhu se stala na jedenáctikilo­metrové trati talentovaná triatletka Petra Kuříková z Bižuterie Jablonec. Petra má blízko také k atletice, v juniorské kategorii byla členkou vrchařské reprezentace. „Dění kolem kopců stále sleduji, ale momentálně dávám přednost triatlonu,“ říká Petra. Čtyřicet pět vteřin za ní skončila někdejší naděje českého běžeckého lyžování Zuzana Kocumová. „Momentálně mi zdraví slouží, tak zase trochu trénuji,“ prozradila Zuzana, která má kromě lyžařských úspěchů ve sbírce i bronzovou medaili z MS v běhu do vrchu v kategorii juniorek, kterou získala v Malých Svatoňovicích v roce 1997.

Nemistrovskou mužskou jedenáctku vyhrál David Kučera ze Slovanu Liberec před oddílovým kolegou Dušanem Podroužkem.

Chvála janovských pořadatelů

Uspořádat kvalitní běh pro několik stovek účastníků v poměrně malé obci, jakou je Janov nad Nisou, získat nejen ceny, ale i všechna potřebná povolení, to vyžaduje několik měsíců intenzivní práce. „Letos jsme se rozhodli založit samostatný organizační subjekt, nadále budeme vystupovat pod názvem Občanské sdružení 19 a 11 janovských kilometrů, usnadní nám to jednání s úředníky, ale také zpřehlední stav financí, které získáváme podobně jako jiní pořadatelé sportovních akcí dosti obtížně,“ říká dlouholetý ředitel Vratislav Zajíček, bývalý ultramaratonec, který sice již také překročil sedmdesátku, ale elánu má pořád na rozdávání.

Prakticky to v Janově funguje tak, že jádro organizačního výboru pracuje několik měsíců před datem závodu. V den konání se přidají desítky dobrovolných spolupracovníků, kteří zajišťují vše potřebné počínaje prezentaci přes rozvoz občerstvení a kontrol po trati až po závěrečné vyhlášení vítězů a předání cen v sokolovně. Nezastupitelnou úlohu mají při technické pomoci členové hasičských sborů – dobrovolníci i profesionálové. Před třemi lety to byli právě oni, kteří si po živelní pohromě museli poradit se spoustou popadaných stromů na trati. Nebýt vstřícného přístupu hasičů, asi by se tehdy v Janově neběželo.

„V den závodu nám pomáhá až padesát dobrovolníků převážně z řad místních občanů,“ dodává Vratislav Zajíček. Odměnou je jim talířek guláše a pár slov díků! V době, kdy někteří pořadatelé masových sportovních akcí kompenzují vzrůst nákladů na organizaci jednoduše každoročním zvyšováním finanční spoluúčasti závodníků, považuji za nutné tento přístup janovských organizátorů výslovně ocenit.