BĚH A TĚHOTENSTVÍ: Boj s běžeckou technikou
Devíti měsíci i porodem jsem projela jako nůž máslem a na vlně toho očekávala hladký návrat. Hned po šestinedělí jsem se proběhla na pásu v laboratoři. Základní vytrvalost jsem neztratila, v rychlejším běhu to znát bylo, ale to se dalo čekat. Po týdnu (a tedy třech týdnech běhání) jsem zkusila i první závod.
Kopcovitou desítku v Kr?i jsem zvládla pod 55 minut. S dobrým pocitem na duši, ale s t?lem jako nalomený and?l. Trampoty se totiž zcela nevyhnuly ani mn?.
Nejvíce mne potrápila zablokovaná záda. P?ekvapilo mne to tím spíše, že o pohybovém aparátu i jeho údržb? n?co p?ece jen vím. Jakýkoli rychlejší pohyb byl tém?? nemožný, na jednu nohu jsem se chvílemi nemohla postavit skoro v?bec.
Naplánované kilometry (tehdy 30–40) jsem udržela horko t?žko a byly dny, kdy jsem b?hání rad?ji vym?nila za o n?co milosrdn?jší kolo. Jak je možné, že n?co tak p?irozeného, jako je b?h, mi najednou nešlo?
N?kolik masáží a mobilizací mne našt?stí dalo dohromady a te? už mohu ?íci, že mi nic nebrání. Dotahuji se k 50–60 kilometr?m týdn?, tedy stejn? jako p?edtím. Matýsek už mi aspo? rámcov? dovolí i dvoufáz – zatím tak, že v jedné fázi b?hám, ve druhé se v?nuji více cílenému posilování a kompenza?ním cvik?m a oživuji op?t b?žeckou abecedu.
Co mne krom? rychlosti do?ista opustilo, je technika. Stále si p?ipadám jak p?ipo… a jen pozvolna se vracím k tomu lehkému kroku, co p?edtím. Nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že jak ze mne spadne t?ch osm kilo navíc, budu se vznášet. Ale všeobecné tvrzení, že to celé m?že trvat zase dev?t m?síc?, mi p?išlo p?íliš silné.
Navíc se na mne nalepila zpátky t?i kila i poté, co jsem deset dní po porodu m?la totéž co p?edtím. Každý reaguje jinak, ale doufám, že to v mém p?ípad? nebude tak, že dokud budu kojit, neshodím to. Kojit chci ur?it? co nejdéle, tahat s sebou zbyte?né špeky však ne. Ut?šuji se aspo? tím, že mi op?t rostou ztracené svaly – t?žší než tuk, ale ani ty nejeví p?íliš ochoty k jeho spalování ani k n?jaké dynami?t?jší práci.
Co mi tedy pomáhá na cest? zpátky?
1. Cviky na klenbu nohy. P?esto, že jsem v t?hu nikdy netrp?la na bolavá chodidla ani na oteklé nohy, p?ece jen ty drobné svalíky v rovnováze úpln? nemám. Nenápadný, ale velmi ú?inný cvik je „malá noha“, kdy se n?kolikrát denn? postavíte ?i posadíte (leh?í varianta) a zatnete všechny chodidlové svaly ve snaze „ud?lat“ nohu co nejmenší.
V dalších fázích p?idáváte takové lah?dky jako stoj na jedné noze nebo na špi?ce. Byla jsem mile p?ekvapená, jak mi to b?želo, když jsem si to p?idala k protahování p?ed tréninkem. Ve stoji se p?i správném provedení zapne i pánevní dno, b?icho a všechno nad tím. Inu, základy jsou základy.
2. Vozový park pro Matýska. Naše nejv?tší investice mí?ila do spor?á?ku, to jsem si prosadila. Na b?žné chození jsme proto vzali ko?ár z druhé ruky. Ten však byl moc t?žký a problém se zády jedin? zhoršoval – zvláš? když se nevešel do výtahu a musela jsem s ním nahoru a dol? pravideln? dv? patra. V n?kterých domech se na malé d?ti a jejich rodi?e prost? nemyslí. Myslete tedy na to, když budete po?izovat výbavi?ku.
V našem vozovém parku je tak tedy malý Hauck asi za 4200, který i po schodech v dom? i v MHD unesu vícemén? v pohod? i sama, pak ten starý velký na popojížd?ní po zahrad? na chalup?, a p?edevším sportovní model Kozlík – Benecykl, super za kolo a na b?hání. Svými velkými sešikmenými koly (jako formulky známé ze závod? vozí?ká??) je daleko stabiln?jší než ostatní cyklovozíky.
A také daleko leh?í! Matýsek (zatím v autoseda?ce) si v n?m tr?ní jako Alonso a já si mohu zab?hat i tehdy, když mi ho nemá kdo hlídat. Na úseky to není, ale na dlouhé kilometry v ZV 1–2 i v terénu paráda! Z chalupy jsme ho p?evezli do Prahy – a tak s ním vyrazíme i do Stromovky.
3. Vyplatí se nepodce?ovat regeneraci. A?koliv to zní pon?kud frázovit?, je to tak. D?íve jsem tomu moc nedala, v lepším p?ípad? jsem vlezla do bazénu. V nedostatku ?asu po práci jsem byla ráda, když jsem si odb?hala své – a tak to má asi v?tšina z nás. Asi mn? musel po?ádn? štípnout houser, abych si sama uv?domila, že pokud se chci udržet ve form? co nejdéle a nechci jednou skon?it pod skalpelem, musím do pravidelné údržby a oprav investovat.
Ano, n?co to stojí, ale ruku na srdce – mnozí lidé lépe v?dí, co nalít do svého auta, než jak vytuningovat svoje t?lo. Do auta lze po?ídit náhradní díly, do t?la ne. A jak dlouho m?že vydržet auto? Hodn? dobrá ojetina dvacet let, lidské t?lo však ?ty?ikrát tolik!
4. Všechno postupn?! My Berani chceme pokud možno nejmén? všechno a nejpozd?ji hned. O co d?íve op?t za?nete, o to obez?etn?jší bu?te, kilometry p?idávejte postupn? a naslouchejte svému t?lu.