Kroužit 24 hodin po několik stovek metrů dlouhém okruhu nebo se vydat na osmdesátikilo­metrový běh do hor. Co na tom může být? Stovky vyznavačů ultraběhu znají odpověď. Řada dalších se chystá vydat na tuto cestu po prvních maratonských zkušenostech. Patříte k nim i vy? Nebo jste již ostřílenými ultraběžci?
Odkaz na článek

A oba posledně jmenovaní jsou vegani. :)

>> Advid, 30. 01. 2014 10:22:53

čest výjimkám, jde se na oběd (hovězí roštěná a brambor) a na jejich počest si připiju (nealko)

K tématu – nenašel, moc nehledal. Když už něco delšího, tak maraton a nebo chůze po horách s přáteli.

Pomalicku polahucky po 3 rokoch behania došiel u mňa na rad aj Ultra..konkretne tento rok mam v plane Stefaniktrail 140 a Malokarpatsku Vertikalu. Zaciatky su jasne tam sa skusa 3km potom 5, 10km..dojdu vyzvy ako Polmaraton – Maraton, prve zavody prve osobne „uspechy“, zlepsovanie casov..ale teraz teraz uz to chce zmenu, mestske okruhy vymenit za prirodu, hladky asfalt za travu, skaly a strk..vyskusat si prve crossy po horach to je iny level a potom dojdu knihy od Scotta Jureka a DVD s Tony Krupickom, videa s Killian Hornetom..to uz su inspiracie do buducnosti! To už chce zatať zuby a vydrzat..prekonat vlastne hranice, spoznat dno psychickych sil Teším sa na to!

Po 3 letech jsem se také dostal na ultra a není to špatné. a tedy letos jsem přestal jíst i maso a zatím se běh zlepšil. Tak uvidím jak to půjde dál . Každý si musí najít své.

Běhat v přírodě je pro mě jasné volba před silnicí. A když běžíš více kilometrů a hodin, tak je to parádní pocit. Ještě před rokem jsem si nedovedl představit, že uběhnu třeba maraton. A ještě třeba přes kopečky. Teď vím, že to není až takový problém, když chceš. Naštěstí do Beskyd to mám kousek a tak to jde. Btw. taky jsem přestal jít maso(až semtam na rybu) někdy loni v červenci a je to teď tak nějak celkově lepší 

nikdy jsem neběžel desítku, půlmaraton ani maraton, po cca roce lehčího tréningu(cca 300km/měsíc) jsem si jedno ultra zaběhl a to vcelku napohodu, ambicí bylo dokončit(skončil jsem ve středu závodního pole), takže zatím spokojenost:-) a ještě jedna věc závod si nevybírám podle toho kolik má km, ale jestli má pro mě nějaké vnitřní charisma:-)

Díky moc všem za komentáře, včetně těch, které přišly na adresu redakce :)

>> Gremlin, 31. 01. 2014 09:08:25

Tak to jsme dva, co jsme letos změnili stravovací návyky . Já dokonce pod dojmem knihy Scotta Jureka „Jez a běhej“ přešel na veganskou stravu. Zatím to jde, lednová kilometráž (806km) nejvyšší, co jsem kdy v tomto měsíci naběhal. Zajímavé je, že jsem za tu dobu přibral 2,5kg.

A jak jsem se dostal k ultra? To je jednoduché: když člověk po pěti letech běhání zjistí, že rychleji než napoprvé už maraton nezaběhne, tak se chce zlepšovat jinde. A ultra je k tomu jak stvořené, neboť se běžec nemusí trápit někde na dráze (či jinde) s tempovými běhy, úplně stačí, když běhá na pohodu podle pocitu.

Ultraběžce bych podle sebe rozdělil na dva druhy. Někdo rád běhá v přírodě po horách, okruhy ho ničí. Já okruhové ultra miluji. Protože v přírodě se neorientuji, často bloudím, tak toto na okruhu absolutně nehrozí. Každý jeden km na Kladně a každé dva km ve Stromovce ho čeká jídlo, pití + povzbuzení od pořadatele. Vše má po ruce, nebezpečí žádné. A nevýhoda? Velký nápor na psychiku, že to slabší povaha může kdykoliv zabalit. Já jsem takhle dvakrát skončil po 30-ti hodinách při 48hod. na Kladně. Do 24 hodin mohu ještě běhat bez doprovodu, při delším běhu je doprovod pro mě nezbytný. Když už člověk nemůže, potřebuje psychickou podporu. Druhý den mi již mozek nepracuje tak, jak je obvyklé, přichází deprese a pocit vykašlat se na to. Když se tak ale stane, člověk si to vyčítá (většinou již druhý den po doběhu). A příště to zkusí zas!

PS – Jenom mi vrtá hlavou, jak to letos ty dva dny na Kladně vyřeším s tím jídlem, když syn (vegan) má zase nějaký rockový festival. V jeho letech bych mu dal taky přednost