Na co se připravit, když se běžci život přehoupne do druhé poloviny? Má automaticky očekávat, že jeho fyzička začne klesat a to úměrně s věkem? Co jeho zážitky z běhání, musí se také vždy a za každých okolností zhoršovat, nebo se jen začnou měnit? S ohledem na to, že typickému čtenáři tohoto serveru a časopisu je něco kolem 35–40 let, asi si tyto otázky nekladu sám. Jaké jsou mé osobní zkušenosti?
Odkaz na článek

pekny clanok od srdca, poucne info.. drzim palce! ( aj sebe nech ten pokles hlava prezije  )

Skvěle napsané, autor mi mluví z duše

Popsáno velmi dobře, zrovna jsem po delší době se zraněním byl na hraně jednoho „schůdku“. Pomohlo střídání i s jinými sporty, úprava stravování a změna stereotypu prostředí. Také občas obměna materiálu, nebo pomůcek je dobrou motivací. V podstatě však výkony už nejsou tak důležité, především jdu za zážitkem a uvolněním výsledky se dostavují časem, a jsou snad dobrým ukazatelem jaká je aktuální kondice. Důležitá je i dobrá regenerace po výkonu, zejména pravidlo nejít do další zátěže s předchozí únavou a bez nadšení. Snad nám to tak vydrží i nadále.

Ano velmi zajimavě posouzení a individuální nastřel jednoho z našich veteránských řad,mezi které se řadím i ja..sice v mnohem bych mohl s autorem tohoto článku polemizovat či nesouhlasit,ale je to jeho zkušenost a pocity…nikdo svwe běžící roky nezastaví a naši chuť a motivaci k relativně přízemním vykonnost.cílum nam však nikdo nevezme a je jen v našich silách se s tím popasovat a mit i z dílčích vykonnost.uspěchu radost a věřit,že si svujk cíl-plan ,motiv či běžecke přání mužem splnit…muj retro běžecky navrat je systematicke 7lete běhani a citim se stale velmi dobře,citim,že se mohu vykonnostně ještě zlepšit a necítit se vlastně ani tak star hluboce ve veteranskem koridoru…tedy..ať se práší za kočarem..

Autor mě mluví z duše. Ti co začali běhat systematicteji ve středním věku a navíc metodou pokus omyl jak je to zrovna bavilo pořad maji co objevovat a je pro mě hledání motivace mnohem snazší. Bývalí výkonnostní běžci jsou v mnoha ohledech ve složitější situaci.

>> Akad.25, 14. 06. 2017 19:18:06

I s ohledem na argumenty uvedené v článku se mě líbí tvoje trvalé nadšení pro absolvování velkých objemů i s ohledem na malou potřebu konfrontace na závodech.

>> milan, 14. 06. 2017 20:14:08

oba s autorem mi mluvíte z duše, já jsem ze svých vytrvaleckých výkonů nadšená permanentně, protože v mládí bych to nedala ani za nic. Nic na tom nemění můj dnešní ne úplně nejlepší výkon v Popůvkách. Na druhé straně jako bývalá sprinterka – hm, tak tam je to srovnání dost drsné ......

Ano, je to tak. S věkem výkon nutně klesá, ale to samozřejmě nesmí být důvodem přestat běhat. Měli by si to hlavně uvědomit pořadatelé různých běhů (zvláště maratonů) a dát možnost veteránům závod vůbec dokončit. Konkrétně většinový šestihodinový maratonský limit řadu z nich od účasti předem odrazuje. I ti pořadatelé jednou zestárnou…

>> kralicek, 14. 06. 2017 21:07:48

S vekem casto klesa take soudnost a projevuje se snaha neprijmout nevyhnutelne nasledky stari. Telo nezna kilometry, ale cas straveny pri urcitem usili. Maraton v mladi za 3 hodiny tak odpovida treba pulmaratonu ve stari za stejnou dobu.

Pěkně napsáno. Ty schůdky, to znám. Občas se dá ještě na chvilku vyškrábat zpět na schod, ze kterého mě shodilo zranění nebo nemoc. „Naštěstí“ jsem v běžeckém životě na vysoké schodiště nevystoupil, tak mám výhodu, že nesletím z tolika moc schodů dolů. A k té anketní otázka pod článkem… Proč tam je zrovna 40? (Kdyby tam stála „50“, tak se zeptám proč tam je 50? ) Pohled na to se s věkem posouvá. Vždy jsou pro ostatní veterány ti starší než jsou oni sami. Ale co, stejně je to jenom slovo.

hezké, člověk aspoň ví, že o nic nepřišel. začala jsem běhat až po 50ce, tak výkonnostní sešup zatím tolik nehrozí . Označení „veterán“ znám z jiného sportu, tam je limitem dosažených 50 let.

Mrzí mne, že je velmi obtížné sehnat jakékoli informace, jak by člověk měl běhat v tomto věku, aby balancoval zátěž a správný odpočinek a dokázal dosáhnout na konkrétní časy (relevantní jeho výkonnosti). Ale na to jsem už narazila v komentářích u jiného článku.

>> kralicek, 14. 06. 2017 21:07:48

S tím limitem to je někdy problém. Třeba v Č.B. v garážích mají limit 5 hodin. Letos jsem už byl za ním, pořadatelé jsou kamarádi a tak na mě (a asi tři další) počkali. Ovšem oni musí vše včas zabalit a uklidit a nebudou kvůli mě čekat další hodinu.

Naopak třeba na Petříně jsem běžel poslední (den předtím jsem byl na šestihodinovce) a byla to zábava, všichni mě fandili a v cíli časomíra hlásila, Evžen je tady, můžeme balit.

Autor článku se tady staví do role pomalého. Ale v sobotu na závodě do kopce byl v cíli o pár metrů před Petrem Pechkem !!! Jsou na to důkazní fotky !!!!!