V Oseku snad uvolněně běžet ani nešlo. Na staru –17, v cíli –9, na to našinec není jaksi zvyklý. Přesto (ač zmrzlý a v křeči) to byl asi můj nejúžasnější běžecký zážitek.

Dekuji za clanek. hodně jsem se naučil, nebo lépe řečeno ujistil, že je nutné jít touto cestou.

Hezky, ty jsi pribuzna s ultra milosem? Podle toho „spioneni“ to vypada na presne jeho rady/rukopis, aspon co ja muzu soudit:).

>> 12HonzaDe, 10. 10. 2009 23:37:02

Jako běžci jsme sice jedné krve, ale s ultraMilošem geneticky příbuzná nejsem, byť jméno Miloš mám ve velké oblibě. Tak se totiž jmenuje můj běžecký i „životní“ trenér, neboli manžel. Chcete-li: superMiloš.

>> Jay, 13. 10. 2009 20:33:26

:)

Běháte dlouho? Vnímáte hlas svého těla? Zkoušíte různé triky na vylepšování své kondice? V tom případě máte bezpečně nějaká zlepšovadla a možná i opravdové skvosty běžeckého úspěchu. Dříve, kdy přecházelo řemeslo od otce k synovi, dědilo se rovněž i nějaké to tajemství oboru a předávalo se dále potomkům. Stejně je tomu i s během.