Kam dál může Běhej lesy růst? Rozhovor nejen o nových lokalitách

Karlštejn byl vyprodaný dva měsíce dopředu, Brdy hned po něm a podobný scénář se opakoval i u dalších zastávek. Když osm z osmi dílů Běhej lesy hlásí přeplněné startovní listiny, logicky se nabízí otázka, co bude dál. Zdraží se startovné, nebo se budou dál nafukovat kapacity, až ze zážitku v lese zbyde masová akce bez té staré atmosféry? Odpovědi jsme hledali s Pavlem Krupičkou z agentury RAUL, který řídí Běhej lesy i slovenskou verzi Behaj lesmi od roku 2019.

Číslům, která dnes seriál hlásí, by před pár lety nikdo nevěřil ani v organizačním týmu. „My jsme v tom roce 2019 měli v hlavě, že velké závody jsou pro 1500 lidí a ty menší mají 800. Teď je situace taková, že na Jizerské budeme mít 3800 lidí, v Lednici 4000, a když má menší závod pod 1500, tak si vlastně říkáme, kde je sakra problém,“ popisuje Pavel posun za posledních sedm osm let. Za tím podle něj nestojí jen náhoda, ale hlavně síť dlouhodobých partnerů, kteří postupně zvedali kvalitu servisu kolem tratí, a schopnost seriálu přilákat i lidi, kteří by si trail ještě před pár lety netroufli zkusit.

„Vidím, že běžci se hodně přestali bát trailu a našli si k němu cestu,“ říká a dodává, že nálepka trailového závodu je pro Běhej lesy vlastně zavádějící, protože díky rozmanitosti tras oslovuje mnohem širší skupinu lidí, než jen zkušené horské běžce.

Zlomovým momentem byl podle něj rok 2021, kdy seriál poprvé zařadil pětikilometrovou trasu. S tímto nápadem přišel jeden z komerčních partnerů. „Najednou jsme zjistili, že to byl skvělý krok, protože nám přináší prvoběžce,“ vzpomíná. Ukázalo se navíc, že lidé, kteří kdysi začínali na pětce, dnes běhají dvacítky. Tenhle organický posun od kratší trasy k delší považuje za jeden z klíčů k tomu, proč se seriál dokázal otevřít i úplným začátečníkům, pro které tam chce zůstat.

Jenže úspěch přináší i limity. Sezona 2026 je vyprodaná prakticky celá a Krupička má v jednom jasno: cesta dalšího nafukování kapacit na stávajících lokalitách nikam nevede. „Rozhodně nechceme jít cestou, abychom stále navyšovali kapacitu na stávajících závodech. Utrpěl by tím komfort běžců,“ říká. Když k navýšení přesto dojde, jako nedávno v Lednici, předchází tomu měsíce jednání s chráněnou krajinnou oblastí, majiteli pozemků a dalšími dotčenými orgány. Teprve když má organizátor jistotu, že se tím nezhorší zázemí pro běžce, kapacitu pustí o pár set míst výš.

Vedle stěhování se řeší i rozšiřování nabídky distancí. Na stole je přidání další dlouhé trasy nad 40 kilometrů, protože seriál chce podle svého šéfa každý rok přinést něco nového, co udrží zájem i u zkušenějších běžců. Konkrétní lokality a termíny na příští sezonu se ale zveřejní až v polovině října, po posledním letošním závodě v Lednici. Pavel Krupička tvrdí, že dřív to nejde a ani by to nebylo fér, dokud nemá stoprocentně dojednané všechny souhlasy.

Sní přitom i o místech, kam se seriál pravděpodobně nikdy nepodívá. „Mě by hrozně bavily Krkonoše, ale vím, jaká jsou tam omezení od národního parku. To jsou pro mě posvátné instituce, proti kterým bych nikdy nechtěl jít,“ říká. Podobný respekt platí i pro Šumavu, kde kvůli ochraně přírody museli organizátoři zavést přísná pravidla pro zásobovací vozidla už dřív, jak popsala v předchozím rozhovoru pro behej.com produkční Tereza Šustrová.

Bez komerčních partnerů by podle Krupičky celoroční tým, který se přípravě věnuje naplno, samotné startovné prostě neuživilo. Forma spolupráce s partnery se ale za posledních pár let podstatně proměnila. Ještě v roce 2020 stály v cíli nafukovací oblouky partnerů, dnes už skoro žádný nenajdete. Místo nich organizátoři partnerům nabízejí prostor pro služby, které mají běžcům reálně pomoct, ne jen zaplnit prostor logem. „To je cesta, která je za mě nejvíc správná,“ dodává Krupička a zmiňuje, že klíčová partnerství se dnes uzavírají na roky dopředu, v jednom případě až do roku 2031.

Filozofii komunity kolem seriálu Krupička popisuje bez velkých gest. Běhej lesy záměrně nemá finanční odměny pro elitní běžce, protože by to podle něj bylo proti duchu akce. Na stejné trati se tak běžně potkávají úplní začátečníci s maratonci, aniž by to podle něj vytvářelo napětí. „Ti, co běhají delší trasy, mnohdy podporují ty úplné začátečníky. Myslím si, že je to brané jako jedna komunita a rozhodně to není tak, že by se někdo někomu vysmíval,“ říká.

Z tohoto pohledu i vidí termínovou kolizi s Beskydskou 7, proti které jde letní Jizerská 50. Jde o zcela odlišné typy účastníků. A navíc vidíte, že ani stejný termín vlastně nikomu neubližuje, oba závody jsou vyprodané dopředu, dodává s tím, že moc možností na změnu termínů ani není. Týdenní posun by s ohledem na náročnost B7 a dlouhé trasy Jizerské stejně nic neřešil.

Zajímavý kontrast nabízí slovenská odnož seriálu, Behaj lesmi. Krupička popisuje slovenskou přírodu jako členitější a trasy jako náročnější, s většími výškovými rozdíly, na které tamní běžci jsou zvyklí víc než ti čeští. „Na Slovensku má desítka průměrně převýšení 350 metrů, v Čechách je průměr na této trase zhruba 220 metrů,“ srovnává. Slovenský trh je zároveň menší, závody mají nižší kapacity a díky tomu si prý drží rodinnější atmosféru, kterou se český seriál teprve snaží při plánování nových lokalit nějak zachovat.

Kam se tedy Běhej lesy a Behaj lesmi posunou dál, zůstává otevřené, ale směr, který Krupička popisuje, není o honbě za dalšími rekordy účasti za každou cenu. Je to spíš snaha najít rovnováhu mezi zájmem, který zjevně přerostl původní odhady, a komfortem, kvůli kterému se lidé do lesa vraceli od začátku. “Snažíme věci stále posouvat, vymýšlet nové lokality. Nechceme být konzervami. Že se něco nějak dělalo v roce 2019, a proto to tak budeme dělat stále,“ shrnuje šéf seriálů svou vizi.