Jak vás, neběžce, napadlo uspořádat maraton?

„V září 2000 jsem absolvoval dálkový pochod z Červeného Hrádku, trasa měla zhruba padesát kilometrů a vedla přes Jezeří, Lesnou, Svahovou, Boleboř, Orasín, Květnov a Hrádečnou zpět na Červený Hrádek. Zdálo se mi škoda, aby těmi nádhernými místy vedl „jen“ pochod. A tak se zrodil nápad uspořádat po Krušných horách v okolí Jirkova běžecký závod. První trasa JCM vycházela asi na 40 kilometrů, startovalo se z Červeného Hrádku a cíl byl u 2. ZŠ v Jirkově. Finanční pomoc jsem získal od města Jirkov, pořadatele jsem si musel zajistit sám z řad dobrovolníků. Moje představa, že přijde okolo padesáti běžců, byla naivní, na start prvního ročníku se postavilo čtrnáct běžců, z toho dvě ženy. Závod ale proběhl ke všeobecné spokojenosti, a tak jsem začal uvažovat o ročníku dalším.“

Čtyřicet kilometrů ale není regulérní maratonská trať, nebyl s touto délkou a názvem maraton problém?

„Běžci mě upozornili, že trasa musí mít 42,195 km, aby jim byl běh započítán jako maraton. Těsně před startem druhého ročníku závodu jsem narychlo doznačil trasu o dva kilometry delší.“

Trať se ale kromě výše zmíněného prodloužení na regulérní maratonskou délku několikrát změnila, proč?

„Původní trasa vedla okolo zámku Jezeří přes Dřevařský rybník k rozcestí pod Lesnou, které bylo nejvyšším místem trati. Bohužel jsme pro trasu, která vedla po žluté turistické značce nad dolem k zámku Jezeří, nedostali od roku 2012 povolení. Vedení Lesů zřejmě nemělo zájem, aby se na daném území konala sportovní akce. Ze stejného důvodu se měnila trasa i v roce 2014. Proto nelze dost dobře stanovit traťový rekord závodu. S každou změnou přibylo nastoupaných výškových metrů, z původních 795 metrů to bylo 998 metrů v posledním ročníku. Pro letošek se nám snad definitivně podařilo znovu zajistit trasu z let 2012 a 2013.“

Pamatuji se, že když jsem běžela Jirkov poprvé, krajina napravo od Jezeří se podobala Mordoru.

„Pohled z výšky do dolu běžci opravdu neuvidí. Ale výhledy z krásných míst na hory ano. Trať zabočuje za Vysokou Pecí směrem od důlní jámy kousek před Žeberskou myslivnou a pokračuje dál krásnou bučinou, okolo Jedlové hory přes Velké a Malé peklo. Méně trénovaní jedinci jistě docení místní názvy, stoupání se může někomu zdát pekelně dlouhé. Proběhnete pásmem smrků a bříz až nahoru na Lesenskou pláň, tam už má závodník to nejhorší za sebou.“

Maratonu se ale mohou účastnit i cyklisté, že?

„V roce 2002 se závod uskutečnil jak pro běžce, tak pro cyklisty. Poprvé ho jelo jen šest cyklistů, ale brzy počet cyklistů běžce zhruba dvojnásobně převýšil. V posledních letech se ale trend obrátil a běžci začali mírně převažovat nad cyklisty. Cyklisté mají v závodě několik odlišností. Startují pět minut před běžci a první část trati nejedou podél vodního převaděče, ale po silnici, aby nedošlo na úzké cestě ke kolizím a pole cyklistů se stihlo před lesními cestami roztrhat. I tak dochází k případům, že ve stoupání na Lesnou běžci pomalejší cyklisty dobíhají. Od roku 2004 se mohou maratonu účastnit i pěší turisté.“

Jaké jsou časové limity závodu?

„Pro cyklisty to jsou čtyři hodiny, pro běžce šest hodin a pro pěší mezi devíti a deseti hodinami, podle toho, kdy vystartují. Ale tyto limity jsou jen orientační, pokud je závodník na trati déle a závod má sílu dokončit, nikoho nediskvalifikujeme. Cílové časy některých běžců jsou i mezi šesti a sedmi hodinami.“

Organizace závodu je náročná věc, kdo s ní pomáhá?

„Mezi mé největší pomocníky patří manželka a rodina, těm patří veliký dík. Určitě bych závod nemohl organizovat bez pomoci města Jirkov a zázemí na 2. ZŠ, kde nám vstřícné vedení poskytuje šatny pro závodníky a zázemí pořadatelů. Obrovskou práci odvádějí dobrovolníci na občerstvovacích stanicích, kamarádi, známí a členové KČT VTŽ Chomutov. A pochopitelně by se závod špatně organizoval bez příspěvků našich sponzorů. Chceme, aby ti, co k nám na závod přijeli, měli co nejintenzivnější sportovní zážitek. Startovné máme na minimální výši, aby se pokryly náklady spojené s občerstvením.“

Co přejete dalším ročníkům crossmarathonu?

„Aby se závodníkům maraton líbil, rádi se vraceli do krušnohorské přírody i k nám na závod.“