Základní pravidlo: Oblékat se tak, jako by bylo o pět stupňů tepleji, než ukazuje teploměr. Záleží ale na tom, jak rychle běžíte, jak moc se potíte, a samozřejmě na větru a vlhkosti vzduchu. Vítr dokáže udělat z příjemných minus pěti pocitových minus patnáct. To už není legrace.

Takže berte to pravidlo spíš jako vodítko. Pokud běháte pomalu, budete potřebovat o něco víc oblečení než rychlejší běžci. A pokud na vás fouká severák, přidejte vrstvu navíc. A pokud máte možnost a jedete na místo běžeckého srazu autem, vezměte si s sebou suchou vrstvu na převlečení hned po doběhu.

Běh ve městě

Město má svá specifika. Jednak je tam obvykle o pár stupňů tepleji než na horách. Jednak máte kolem sebe infrastrukturu. Když vám bude opravdu zle, naskočíte do tramvaje. Můžete si dovolit trochu experimentovat.

Co funguje:

První vrstva: Funkční tričko, které opravdu odvádí pot. Ne bavlna! I když… někdo na ni nedá dopustit. V teplotách nad nulou klidně s krátkým rukávem, pod nulou s dlouhým. Pozor ale: některá trička z polyesteru páchnou už po jednom běhu. Merino je dražší, ale vydrží víc běhů než umělé vlákno. Poslední dobou se dělají i spodní vrstvy „tlustší“, ty jsou skvělé a pocitově lepší než ty tenounké.

Druhá vrstva: Pod pět stupňů už ocení většina běžců nějakou izolační vrstvu. Lehká mikina, tenká vesta, tohle všechno funguje. My preferujeme vestu – ochrání záda a břicho, ale nepřehřejete se v ní. A když se rozběháte, můžete si ji svázat kolem pasu nebo ji zkrátka strčit do batohu.

Třetí vrstva: Větrovka. Lehká, skladná. Ta musí umět dvě věci: zastavit vítr a zároveň nesmí působit jako saunový oblek. Nejlepší jsou ty s ventilačními otvory pod pažemi nebo na zádech. A pozor: nepromokavá je fajn, ale pokud není prodyšná, budete v ní plavat vlastním potem. To pak radši běžte v dešti bez bundy.

Spodek: Kraťasy až do tří stupňů (pokud nejste zimomřivý typ). Pak dlouhé kalhoty nebo spíš legíny. Legíny jsou jednoznačně lepší volba – rychleji schnou, míň váží. A pokud se bojíte, že v nich budete vypadat směšně, věřte, že nikoho nezajímáte. Všichni řeší svoje kilometry, ne vaše stehna.

Ponožky: Vysoké. Kotníkové sjíždějí a otravují. Vysoké ne.

Boty: Ve městě to máte relativně jednoduché. Pokud běháte po chodníku, vystačíte si s běžnými silničními botami. Jen si všímejte, že v zimě bývají chodníky namrzlé. Takže pokud běháte někde, kde nesolí, kupte si boty s trochu agresivnějším vzorkem. Nemusí to být trailové špunty, stačí silničky s jemným vzorkem na podrážce.

Drobnosti, které ocení hlavně ti zkušenější:

Běh v horách

Hory jsou jiná liga. Jednak je tam prostě zima. Ne městská zima, ale ta opravdová, která vám připomene, že jste jen slabý primát bez pořádné srsti. Jednak nemáte kam utéct. Když vám bude zle, musíte to nějak vybojovat sami. A pak je tady vítr. Ten horský vítr je zatraceně hnusný.

Co je jinak:

První vrstva: Stejná jako ve městě. Ale pozor na pot! V horách se víc potíte, protože je tam terén členitější. A pokud se pak zastavíte na kopci a fouká vítr, můžete velice rychle prochladnout. Proto: v horách si vždycky, opravdu vždycky, berte s sebou náhradní triko. Klidně jen lehké, ale suché. Stačí ho strčit do malého batohu nebo do kapsy větrovky.

Druhá vrstva: V horách je izolační vrstva potřeba víc než ve městě. Už při teplotách kolem pěti stupňů budete rádi za vestu nebo tenkou mikinu. A pokud jdete vysoko nebo je tam vítr, berte ještě něco navíc. Třeba lehkou péřovku, kterou si nahodíte, když se zastavíte.

Třetí vrstva: Větrovka nebo bunda musí být v horách absolutní základ. Ne jako náhradní varianta, ale jako povinná výbava. A ideálně ne jen lehká větrovka, ale něco, co má kapuci a udrží vás v suchu i při déletrvajícím dešti. Softshell je super – odolá větru, lehké přeháňce, a přitom je prodyšný.

Ponožky: V horách fungují ty vyšší, ideálně kompresnější varianty. Ne kvůli kompresi samotné (ta je diskutabilní), ale protože lépe drží tvar a nesjíždějí. A pokud máte tendenci k bolavým kotníkům nebo achilovkám, vysoké ponožky vám dodají trochu opory.

Boty: V horách se pohybujete po různých površích – prach, kamení, kořeny, led, sníh. Potřebujete boty s agresivním vzorkem, ideálně trailové. A pokud běháte v zimě někde výš, kde je sníh, měli byste zvážit boty s membránou (Gore-Tex nebo podobná). Ano, jsou méně prodyšné, ale když vám spadne sníh do bot, budete cítit chlad na každém kroku, nehledě na to, že promáčené ponožky = puchýře.

Rukavice: V horách jsou rukavice mnohem důležitější než ve městě. Jednak je tam fakt krutá zima, jednak si často pomáháte rukama – když lezete do kopce, chytáte se stromů, dotýkáte se studeného kamení. Lehké běžecké rukavice jsou základ. A když je opravdu zima (pod minus pět), vezměte si tlustší nebo dokonce dvoje – tenké spodní a silnější vrchní.

Batoh: V horách prostě musíte něco nést. Vodu, náhradní oblečení, možná i malou lékárničku. Pomůže lehký běžecký batoh nebo vesta s kapsami. Neberte na dlouhý běh maličké ledvinky, co mají jen na mobil a klíče – to nestačí.

Drobnosti, na které možná nemyslíte

Když je opravdu mráz (pod minus deset)

Závěrečná rada

Pokud teprve začínáte, nevyhazujte za oblečení majlant. Nejdřív si ověřte, že vás to baví, že v tom budete pokračovat. Stačí pár základních kousků – funkční triko, slušné legíny, větrovka. Až zjistíte, že běh je to pravé pro vás, pak můžete začít řešit, jestli chcete softshellovku od Salomonu nebo membránovou bundu od Arc'teryx.