Na začátku podotýkáme, že Atény ponesou v příštím megajubilejním ročníku Zlatou známku IAAF, zatímco Praha se prozatím musí spokojit se stříbrem.

Termín konání
Praha se běží v květnu, tedy nabízí možnost naplno zúročit zimní přípravu. Bývá však poznamenána vysokými teplotami. Atény jsou naopak počátkem listopadu ušetřeny veder, ale přeci jen konec závodní sezony není vhodným termínem pro lámání osobních rekordů (ostatně trasa řecké klasiky by to neumožnila ani jindy…).

Maratonské expo
Pražské expo zaznamenalo ohromný skok v posledních dvou letech, a to nejen přestěhováním na prostorné výstaviště. To aténské trpí prostorovými možnostmi paláce Zappeio, takže bylo místy obtížné prodírat se úzkými uličkami mezi stánky, nebo nalézt konkrétní stánek. Nabídka obchodníků byla srovnatelná, ani v jednom případě však výjimečná.

Doprava na start
Atény musí řešit jeden problém, který Praha nezná: dopravu závodníků na start. Pořadatelé se vyrovnávají s touto úlohou statečně, i když tradiční řecká „organizace“ dokázala v sobotu v ranních hodinách způsobit dopravní zácpu a leckdy v uzávěrách hlavní maratonské tepny uvízly i autobusy se závodníky… Nakonec se snad všechny závodníky podařilo na start přemístit včas.

Startovní zázemí
Zatímco Praha může použít startovní i cílové zázemí společně, Atény musí své úsilí rozdělit. Startovní zázemí v městě Marathonu by za normálního počasí zřejmě bylo naprosto bezproblémové. S lijákem se ovšem změnilo v brouzdaliště, ve kterém se před nepřízní počasí mohlo schovat jen pár šťastlivců. Ostatní se museli spolehnout na vlastní pláštěnky. Brodit se bahnem k nepočetným mobilním toaletám také nepatřilo k nejpříjemnějším zážitkům.

Úschovna zavazadel
Kdo si na jaře stěžoval na „velikost“ pražských baťůžků, měl by vidět oficiální aténský igelitový sáček. V obou městech nakonec pořadatelé vycházeli vstříc i majitelům větších zavazadel.

Startovné
Řeč čísel je poměrně jasná, zvlášť z pohledu českého maratonce. Za využití nejrůznějších slev se dá startovné na maraton v Praze pořídit i za méně než 700 korun. Částku 80 euro (více než 2000 Kč) zaplatíme v Aténách téměř bez možnosti slevy. I s ohledem na cenovou hladinu v řecké metropoli tak vychází startovné jednoznačně dráže než u nás.

Atraktivita a profil trati
V Praze si často stěžujeme na dlažební kostky, množství zatáček a několik stoupání a klesání v okolí nábřeží a mostů. Prakticky po celou dobu se člověk má na co dívat a často jsou pohledy na historickou Prahu překvapivé i pro rodilé Pražany. Profil aténského maratonu se bez nadsázky blíží maratonu horskému a několik předlouhých stoupání na trati by pohodlně strčilo do kapsy i z Běchovic proslulý Hrdlořezský kopec. Kdyby tomu nebránila tradice, řečtí pořadatelé by určitě v centru Atén našli zajímavější trasu. Po startu z Marathonu se povětšinou běží po nezajímavé periferii hlavního města a za zmínku stojí snad jen poslední stovky metrů lemované pomerančovníky a pochopitelně doběh na historický stadion Panathenaikos. Tam stavitelům řecké trati odpustíte vše…

Podpora diváků
Často slyšíme stesky, že v Praze vlastně pořádně fandí jen cizinci. Tento názor je k českým fanouškům až příliš kritický. Češi se možná neprojevují tak hlasitě, ale ti, kteří přijdou jako diváci, rozhodně fandí také. Míst bez divácké podpory je na pražské trati minimum. Aténský závod byl tentokrát poznamenaný lijákem, ve kterém by psa ven nevyhnal, natožpak diváka. Přesto se kolem trati našli vytrvalí obětavci, jejichž „bravo“ vyvolávalo po těle příjemné mrazení. V ulicích samotných Atén byla divácká podpora slabší než v Praze. Teprve s blízkostí olympijského stadionu sílila, aby pak při doběhu vyvrcholila v něco neopakovatelného.

Startovní pole
Kvalita startovního pole je víceméně srovnatelná. Oba státy postrádají domácí borce s výkonností alespoň trochu blížící se světové špici. Tomu odpovídá i průběh závodu – vpředu skupinka méně známých borců tmavé pleti, pak dlouho nic a za nimi spíše jednotlivci. Poměr domácích a zahraničních běžců je na obou závodech podobný, zhruba padesát na padesát. Prahu letos dokončilo 3900 běžců, Atény 3850. Hovoříme o hlavním závodě, přičemž ten aténský mohl být letos poznamenán odkladem účasti na rok následující, kdy bude jistě s velkou pompou oslaveno výročí 2500 let od slavné bitvy u Marathonu.

Organizace závodu
Už si ani neuvědomujeme, s jakou samozřejmostí se při pražském maratonu objeví a zase zmizí všechny dopravní značky, zátarasy a občerstvovací stanice. Pražský tým je nejen sehraný, ale je vidět, jak se neustále snaží odstraňovat chyby a nedostatky. Jihoevropská nátura je trochu jiná, organizace se místy nevyhne zmatkům, ale nadšením a srdečností dokáží pořadatelé a dobrovolníci spoustu věcí napravit.

Občerstvení na trati
Pražské občerstvovací stanice jsou všude vybaveny výhradně kelímky. Atény vsadily na lahve. Napít se z kelímku za běhu je prakticky nemožné. Lahve jsou jednoznačně pohodlnější, ale kritici budou jistě argumentovat plýtváním nedopitou vodou a iontovými nápoji. Poněkud složitější je uklízení, protože někteří běžci si nesou láhev i stovky metrů. To je s kelímkem prakticky nemožné.

Značení trati
Pražské kilometrovníky občas přehlédneme, protože jsou umístěné nízko. Ty v Aténách jsou díky své konstrukci nepřehlédnutelné, ale některé pro změnu chyběly. S vyznačením trasy není problém na komplikované pražské trati, natožpak na jednoduché aténské trase.

Vodiči
Aténští vodiči jedou podél trasy na kole. Možná se jim snáz podaří udržet přesné tempo, ale tím výhody končí. Pražský vodič-běžec je větším společníkem, rádcem a ostrůvkem jistoty. Tím se souběžně jedoucí cyklista nikdy nestane. Navíc nabídka vodičů, či jejich cílových časů, je v Praze výrazně vyšší.

Občerstvení v cíli
Výdej občerstvení v cíli bývá v Praze poněkud živelný. Je těžké zabránit, aby si někdo nevzal několikanásobek svého přídělu pití nebo ovoce. Pro běžce ze závěru pole to pak znamená riziko, že se na ně již nedostane. V Aténách dostanete do ruky papírovou tašku s předem připraveným obsahem a kráčíte dále, takže cílový prostor zůstává volný pro další běžce.

Celkový verdikt
Zaběhnout si maraton na klasické trati můžete jen na jednom místě na zeměkouli. V tom jsou Atény jedinečné. Stejně tak pocity, které člověka zaplaví v momentě, kdy vbíhá na olympijský stadion, se těžko dají popsat. Už z těchto dvou důvodů stojí za to aténský maraton absolvovat. V případě Prahy se dá minimálně konstatovat, že nám dorostla úrovně, kdy se může pyšně srovnávat s mnohem zvučněji znějícími a dlouholetějšími „soupeři“.

FOTOGALERIE ZE ZÁVODU

FOTOGALERIE ZE ZAPALOVÁNÍ MARATONSKÉHO OHNĚ

ZÁZNAM ŘECKÉ TELEVIZE