SROVNÁNÍ MARATONŮ: Praha vs. Atény

Srovnávání patnáctileté Prahy s aténským maratonem, který si v nedávném hlasování o nejoblíbenější městský maraton světa „urval“ druhou pozici, se může zdát jako rouhání. Pokusíme se ale na tomto zdánlivě nesmyslném duelu naopak dokázat, že Praha z něj vychází rozhodně se ctí!
Na začátku podotýkáme, že Atény ponesou v příštím megajubilejním ročníku Zlatou známku IAAF, zatímco Praha se prozatím musí spokojit se stříbrem.
Termín konání
Praha se běží v květnu, tedy nabízí možnost naplno zúročit zimní
přípravu. Bývá však poznamenána vysokými teplotami. Atény jsou naopak
počátkem listopadu ušetřeny veder, ale přeci jen konec závodní sezony
není vhodným termínem pro lámání osobních rekordů (ostatně trasa
řecké klasiky by to neumožnila ani jindy…).
Maratonské expo
Pražské expo zaznamenalo ohromný skok v posledních dvou letech, a to nejen
přestěhováním na prostorné výstaviště. To aténské trpí prostorovými
možnostmi paláce Zappeio, takže bylo místy obtížné prodírat se úzkými
uličkami mezi stánky, nebo nalézt konkrétní stánek. Nabídka obchodníků
byla srovnatelná, ani v jednom případě však výjimečná.
Doprava na start
Atény musí řešit jeden problém, který Praha nezná: dopravu závodníků
na start. Pořadatelé se vyrovnávají s touto úlohou statečně, i když
tradiční řecká „organizace“ dokázala v sobotu v ranních hodinách
způsobit dopravní zácpu a leckdy v uzávěrách hlavní maratonské tepny
uvízly i autobusy se závodníky… Nakonec se snad všechny závodníky
podařilo na start přemístit včas.
Startovní zázemí
Zatímco Praha může použít startovní i cílové zázemí společně,
Atény musí své úsilí rozdělit. Startovní zázemí v městě Marathonu by
za normálního počasí zřejmě bylo naprosto bezproblémové. S lijákem se
ovšem změnilo v brouzdaliště, ve kterém se před nepřízní počasí
mohlo schovat jen pár šťastlivců. Ostatní se museli spolehnout na vlastní
pláštěnky. Brodit se bahnem k nepočetným mobilním toaletám také
nepatřilo k nejpříjemnějším zážitkům.
Úschovna zavazadel
Kdo si na jaře stěžoval na „velikost“ pražských baťůžků, měl by
vidět oficiální aténský igelitový sáček. V obou městech nakonec
pořadatelé vycházeli vstříc i majitelům větších zavazadel.
Startovné
Řeč čísel je poměrně jasná, zvlášť z pohledu českého maratonce. Za
využití nejrůznějších slev se dá startovné na maraton v Praze pořídit
i za méně než 700 korun. Částku 80 euro (více než 2000 Kč)
zaplatíme v Aténách téměř bez možnosti slevy. I s ohledem na cenovou
hladinu v řecké metropoli tak vychází startovné jednoznačně dráže než
u nás.
Atraktivita a profil trati
V Praze si často stěžujeme na dlažební kostky, množství zatáček a
několik stoupání a klesání v okolí nábřeží a mostů. Prakticky po
celou dobu se člověk má na co dívat a často jsou pohledy na historickou
Prahu překvapivé i pro rodilé Pražany. Profil aténského maratonu se bez
nadsázky blíží maratonu horskému a několik předlouhých stoupání na
trati by pohodlně strčilo do kapsy i z Běchovic proslulý Hrdlořezský
kopec. Kdyby tomu nebránila tradice, řečtí pořadatelé by určitě
v centru Atén našli zajímavější trasu. Po startu z Marathonu se
povětšinou běží po nezajímavé periferii hlavního města a za zmínku
stojí snad jen poslední stovky metrů lemované pomerančovníky a
pochopitelně doběh na historický stadion Panathenaikos. Tam stavitelům
řecké trati odpustíte vše…
Podpora diváků
Často slyšíme stesky, že v Praze vlastně pořádně fandí jen cizinci.
Tento názor je k českým fanouškům až příliš kritický. Češi se
možná neprojevují tak hlasitě, ale ti, kteří přijdou jako diváci,
rozhodně fandí také. Míst bez divácké podpory je na pražské trati
minimum. Aténský závod byl tentokrát poznamenaný lijákem, ve kterém by
psa ven nevyhnal, natožpak diváka. Přesto se kolem trati našli vytrvalí
obětavci, jejichž „bravo“ vyvolávalo po těle příjemné mrazení.
V ulicích samotných Atén byla divácká podpora slabší než v Praze.
Teprve s blízkostí olympijského stadionu sílila, aby pak při doběhu
vyvrcholila v něco neopakovatelného.
Startovní pole
Kvalita startovního pole je víceméně srovnatelná. Oba státy postrádají
domácí borce s výkonností alespoň trochu blížící se světové špici.
Tomu odpovídá i průběh závodu – vpředu skupinka méně známých
borců tmavé pleti, pak dlouho nic a za nimi spíše jednotlivci. Poměr
domácích a zahraničních běžců je na obou závodech podobný, zhruba
padesát na padesát. Prahu letos dokončilo 3900 běžců, Atény
3850. Hovoříme o hlavním závodě, přičemž ten aténský mohl být letos
poznamenán odkladem účasti na rok následující, kdy bude jistě s velkou
pompou oslaveno výročí 2500 let od slavné bitvy u Marathonu.
Organizace závodu
Už si ani neuvědomujeme, s jakou samozřejmostí se při pražském maratonu
objeví a zase zmizí všechny dopravní značky, zátarasy a občerstvovací
stanice. Pražský tým je nejen sehraný, ale je vidět, jak se neustále
snaží odstraňovat chyby a nedostatky. Jihoevropská nátura je trochu jiná,
organizace se místy nevyhne zmatkům, ale nadšením a srdečností dokáží
pořadatelé a dobrovolníci spoustu věcí napravit.
Občerstvení na trati
Pražské občerstvovací stanice jsou všude vybaveny výhradně kelímky.
Atény vsadily na lahve. Napít se z kelímku za běhu je prakticky nemožné.
Lahve jsou jednoznačně pohodlnější, ale kritici budou jistě argumentovat
plýtváním nedopitou vodou a iontovými nápoji. Poněkud složitější je
uklízení, protože někteří běžci si nesou láhev i stovky metrů. To je
s kelímkem prakticky nemožné.
Značení trati
Pražské kilometrovníky občas přehlédneme, protože jsou umístěné
nízko. Ty v Aténách jsou díky své konstrukci nepřehlédnutelné, ale
některé pro změnu chyběly. S vyznačením trasy není problém na
komplikované pražské trati, natožpak na jednoduché aténské trase.
Vodiči
Aténští vodiči jedou podél trasy na kole. Možná se jim snáz podaří
udržet přesné tempo, ale tím výhody končí. Pražský vodič-běžec je
větším společníkem, rádcem a ostrůvkem jistoty. Tím se souběžně
jedoucí cyklista nikdy nestane. Navíc nabídka vodičů, či jejich cílových
časů, je v Praze výrazně vyšší.
Občerstvení v cíli
Výdej občerstvení v cíli bývá v Praze poněkud živelný. Je těžké
zabránit, aby si někdo nevzal několikanásobek svého přídělu pití nebo
ovoce. Pro běžce ze závěru pole to pak znamená riziko, že se na ně již
nedostane. V Aténách dostanete do ruky papírovou tašku s předem
připraveným obsahem a kráčíte dále, takže cílový prostor zůstává
volný pro další běžce.
Celkový verdikt
Zaběhnout si maraton na klasické trati můžete jen na jednom místě na
zeměkouli. V tom jsou Atény jedinečné. Stejně tak pocity, které člověka
zaplaví v momentě, kdy vbíhá na olympijský stadion, se těžko dají
popsat. Už z těchto dvou důvodů stojí za to aténský maraton absolvovat.
V případě Prahy se dá minimálně konstatovat, že nám dorostla úrovně,
kdy se může pyšně srovnávat s mnohem zvučněji znějícími a
dlouholetějšími „soupeři“.
Komentáře (Celkem 8)
Praha
EvženGe
11.11.2009 10:41:43
S hodnocením na 90 % souhlasím (a ty rozdíly jsou spíš tím, že jsem
tam byl jiný rok). Pouze bych se zastal „Prahy“ ohledně značení
kilometrů, nyní je hodně dobré. Přesto stále Praha a Athény v mém
soukromém subjektivním hodnocení zaujímají „medailové pozice“, ale
odzadu .
gabris
11.11.2009 20:59:16
So záujmom a neskôr, pri druhom a treťom čítaní aj s pobavením som si
prečítal porovnanie dvoch, podľa môjho názoru skoro neporovnateľných
maratónov. Priznám sa, že som nepochopil zmysel porovnania. Má ma odradiť
od účasti na Pražskom maratóne, ktorý som zatiaľ nebežal a zvažujem buď
rok 2010 alebo 2011 ? Alebo si potrebuje český človiečik zdvihnúť
sebavedomie po tom, že bol niekto kritický k organizácii nejakého ročníka
v Prahe ? Veď maratónsky beh je skoro v každom hlavnom meste a každé
miesto sa potýka s nejakým nedostatkom a neduhom. Naviac na rozdiel od Atén
môže si trať upravovať a opravovať, aby bola niečim zaujímavá. Tu je to
„len“ dedina Maraton a štadion v Atenach.
V Prahe som nebežal, pridám postrehy z Viedne a z behu Maratón –
Atény, ktorý má právo označovať sa ako klasický maratón, ktorý som
odbehol minulú nedeľu. Aby som nebudil dojem, že som nacionalista, či
šovinista, dovolím si podotknúť, že s organizáciou bratislavského
maratónu som spokojný nebol, hoci na obranu organizátorov, pomaly sa to
zlepšuje a snáď o pár rokov to bude maratón na slušnej úrovni.
Všetky odvodeniny od tohto behu sledujú dva základné ciele, dosiahnuť
požadovanú dľžku a výberom trate nájsť vhodný kompromis pre bežcov,
divákov, dopravu. Toto v Aténach nie je možné a že sa beží skoro horský
maratón, za to môže žiaľ geologická aktivita pred pár tisíckami rokmi.
Poďme k jednotlivým bodom autora. (nebudem komentovať všetky, možno sa
nájde ďalší prispevateľ, ktorý pociťuje potrebu nejakej reakcie)
Porovnávať termíny je síce zaujímavé, ale nemá to zmysel, nakoľko mnoho
ľudí uprednostňuje prípravu počas teplejších mesiacov pred prípravou
napríklad na Viedenský maratón, kedy som behával v snehovej metelici, či
na ľade.
Maratónske expo. Asi závisí od času, kedy sa autor prechádzal výstaviskom.
Je asi naivné sa domnievať, pri predpokladanom počte účastníkov, ich
doprovodu a dĺžke samotnej registrácie bude expo ľahko priechodné. Rovnako
na obmedzenú plochuasi ťažko vystavovatelia prinesú celý svoj
sortiment.
S dopravou na štart sme problém žiaden nemali, po príchode k štadiónu
sme nastúpili do prvého otvoreného autobusu, ktorý sa po zaplnení sedadiel
pohol smerom na štart. Problémy v miestnej doprave riešila polícia a
týkali sa domácich vodičov, nie účastníkov preteku sediacich
v autobusoch.
S kritikou štartového zázemia súhlasím. Úschova batožín bola
organizovaná v Maratóne dobre, horšie to bolo pri výdaji v Aténach,
nakoľko sa navlhnuté samolepky čísel odlepovali od plastových tašiek, nie
„igelitových sáčkú“. Veľkosť o niečo menšia ako vo Viedni.
Výšku štartovného by som určite privítal nižšiu.
Podpora divákov bola podmienená trasou, počasím. Hudobné skupiny chýbali
vôbec, prítomné boli iba na jednom mieste reproboxy. Ale skutočne, s tým
s autorom článku súhlasím, výkriky „Bravo“ prípadne aj s menom
pretekára boli veľmi účinným dopingom.
S organizáciou závodu som žiadnu negatívnu skúsenosť nemal. Služby
vodičov som zatiaľ nevyužíval, akurát by ma mohlo hnevať, že na časti,
kde som mal behu plné zuby, hoci sa bežalo dole kopcom sa cyklista viezol
s minimálnou frekvenciou šliapania do pedálov. Značenie kilometrov bolo
snáď v poriadku, možno v úvode, ale po polovici som priam vyhľadával
každý jeden kilometrovník. Pri občerstvení po trati sa prikláňam
k fľašiam. Domnievam sa, že organizátor si veľmi dobre uvedomoval možné
problémy pri dehydrátacii závodníkov. Počasie dva dni pred behom,ako aj
v pondelok mohlo byť a bolo pre turistu nádherné, pre bežca s výnimkou
afrických skoro zabijakom. Ak sa v Prahe, v máji dodávajú tekutiny
v kelímkoch, apeloval by som na organizátorov, aby sa snažil ušetriť na
iných hlúpostiach, ale v tejto oblasti by mohol byť veľkorysý.
Jednu veľkú výtku, ktorú som aj poslal organizátorom. Mohli by sa merať
netto časy, tak, ako je to aj vo Viedni. Lebo stáť 2–3 minúty po výstrele
a nebežať, to nie je skutočne fér.
K občerstveniu v cieli, ktoré bolo organizačne totožné s viedenským,
niet čo dodať. Ak sa Praha „vyznamenala“ tak je to na rozumných ľuďoch,
aby sa poučili. Lebo len hlupák robí tie isté chyby znova.
čo na záver ? neporovnávať neporovnateľné. Tento beh má dlhú históriu,
vážnosť. Končí na štadióne, ktorý rovnako dýcha históriou. Zdvíhať
si sebavedomie, že aj my v Prahe vieme zorganizovať skoro rovnocenný a
možno aj v mnohých smeroch lepší maratón, to je na zasmiatie. A ak aj
odstránite všetky nedostatky, v čo dúfam, dokážete zorganizovať iba na
42, 195 km. Hoci sa bude volať maratónom, maratón to vlastne nebude. (ale to
isté robia v x ďalších miest)
Držím palce a dúfam, že sa stretneme na trati.
Peter zo Záhoria
Nymburk
dan67
12.11.2009 13:39:38
Třošičku…malinko…hodně, prostě takový PR článek partnera
PIMu.
Oba maratony jsem běžel, oba v r.2008. Snad jsem některé letošní
účastníky inspiroval k přihlášce.
Organizačně jsou srovnatelné, něco je lepší v Praze, něco v Aténách.
Trasa se liší, jsou to dvě města…
Pokud to vezmu pozitivně, pro věčné kritiky PIMu. Praha se může směle
srovnávat s Atenami. Rozdíly v r. 2008 byly, to ano, ale nic
zásadního.
Praha 5
mirekk
12.11.2009 15:11:28
>> dan67, 12. 11. 2009 13:39:38
Myslím Dane, že Tvůj článek z loňských Atén se velkou měrou podílel na podstatném nárůstu počtu českých a slovenských účastníků.
Praha
Radek Narovec
12.11.2009 20:40:54
>> dan67, 12. 11. 2009 13:39:38
Ahoj Dane,
dovol, abych se ohradil, že tento článek je PR produktem mediálního
partnera PIMu.
- obecně si velmi hlídáme nezávislost obsahu
- produkujeme články i o závodech, kde nefigurujeme jako mediální
partner, naposledy to byla Velká kunratická či třeba Běchovice
- ty sám docházíš ke stejnému závěru při hodnocení obou maratonů, ke kterým jsme dospěli my.
administrator 03.04.2010 13:33:06
Srovnávání patnáctileté Prahy s aténským maratonem, který si v nedávném hlasování o nejoblíbenější městský maraton světa „urval“ druhou pozici, se může zdát jako rouhání. Pokusíme se ale na tomto zdánlivě nesmyslném duelu naopak dokázat, že Praha z něj vychází rozhodně se ctí!
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.