Jak běh soupeřil s vanilkovým rohlíčkem

Ve vánočním shonu běhá většina z nás po obchodech a čas na opravdové běhání se hledá ještě obtížněji než obvykle. Dárky, cukroví, uklidit – hlavně všechno stihnout. Podívejme se, co se může stát, pokud se člověku podaří na chvíli se zastavit a vydat se jiným směrem, než nám velí ono zvláštní davové šílenství.
Vždy druhý víkend v prosinci v sobotu kolem šesté hodiny ranní se už několik let po sobě začíná shlukovat v pražských Dejvicích více než stovka podezřelých lidí. Někteří jedou na kole, jiní jdou nebo běží. Naloží kola do přívěsu, nasednou do autobusu a před sedmou hodinou vyjíždějí asi padesát pět kilometrů za Prahu. Tady vystoupí a o několik hodin později se zase všichni postupně setkávají v pražské Tróji. V čase pečení cukroví a předvánočních příprav si v poklidu povídají v sauně, popíjejí pivo, jedí klobásy nebo chleba s marmeládou nebo obojí. V podvečer se pomalu začínají trousit domů.
Bylo nebylo, před více než patnácti lety, dvě mladé hospodyňky se sešly v jedné kuchyňce, aby se pustily do pečení. Vtom přišli jejich mládenci a řekli: „Holky, když vy pečete to cukroví, tak to my se zatím půjdeme proběhnout." A kluci to vzali od podlahy. „Co takhle běžet třeba na Říp?" „Dobře. Jeden z nás pojede na kole a druhý poběží a cestou nazpátek se vyměníme." A stalo se. Když se vrátili domů, holky měly napečeno a kluci měli dobrý pocit, že zvládli husarský kousek. A všichni žili spokojeně až…
O rok později se mládenci chystali svůj vánoční výlet zopakovat. Stejně tak se mladé hospodyňky chystaly upéci co nejvíce druhů cukroví. A málem už se do toho pustily, když vtom se zarazily, podívaly se na sebe, pak na své mládence a řekly: „Ale co my se tady budeme trápit s rohlíčky a kolečky! Kluci, my letos poběžíme s vámi."
Mládencům se to zprvu nelíbilo. „Ale holky, to vy byste nezvládly." Mladé hospodyňky se ale nedaly: „Vymyslíme to tak, abychom to zvládly". A jak řekly, tak se stalo. Tentokrát se nechali všichni k hoře Říp odvést a tam vystoupili. Dva mládenci, dvě mladé sportovní hospodyňky a dvě kola se pomalu šplhala na vrchol Řípu. Odtud pak společně vyrazili, mládenci na kole, jejich družky poklusem vedle kola nebo naopak a vydali se na cestu do Prahy. Vždy, když bylo třeba, vystřídali se a za několik hodin se vrátili zpět domů.
Ten den nebylo doma napečeno, zato mládenci a družky si večer unaveni spokojeně vyprávěli o tom, co se cestou přihodilo, a byli pyšní na společný husarský kousek.
Ty Vánoce nebylo tolik cukroví, ale nakonec se přece jen na několik těch rohlíčků a koleček dostalo.
A jak šel čas, každým rokem mladých sportovních hospodyněk a statečných mládenců přibývalo. A tak je tomu až dodnes. Té prosincové soboty si vypráví o svých zážitcích a unaveně a spokojeně se na sebe dívá více než stovka mládenců a jejich družek. A jestli kvůli jejich odběhnutí od vánočního shonu něco nestihli? Nejspíš ano. Nejspíš je upečeno méně druhů cukroví a je nakoupeno méně dárků. Ale není právě tady méně více?
Díky Hance a Jardovi Dvorských za to, že se před patnácti lety dokázali v tom krásném čase vánočním na chvíli zastavit.
Komentáře (Celkem 1)
administrator 03.04.2010 13:33:08
Ve vánočním shonu běhá většina z nás po obchodech a čas na opravdové běhání se hledá ještě obtížněji než obvykle. Dárky, cukroví, uklidit – hlavně všechno stihnout. Podívejme se, co se může stát, pokud se člověku podaří na chvíli se zastavit a vydat se jiným směrem, než nám velí ono zvláštní davové šílenství.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.