Ranní výklus nebo sněhové galeje?

Píšu text pro In magazín Hospodářských Novin, který vyjde někdy na konci ledna, a snažím se v něm namotivovat spoluběžce k rannímu vstávání. Úkol přetěžký, nikomu z nás se zvláště o víkendu z teploučké postele nechce. V tyto dny je to o to těžší, protože před dveřmi na nás čeká studená bílá závěj. Netuším, jak krásné ráno na mne čeká.
Vyskoč, lenochu, přeci musíš jít příkladem! Natahuji na sebe kvanta
prádla z funkčních materiálů, které mají zakrýt nefunkční svalstvo.
Venku zima, že by psa nevyhnal, o našich kočkách nemluvě…
Jdu do toho. Závěje před domem neutečou, odházím je, až doběhnu! Mám-li
si pro zimní běh vybrat, volím raději rána než odpoledne či večer.
Někteří starousedlíci u nás na vsi pálí leccos a po ránu to ještě
není tak zlé.
Ale ouha, co se to děje? Přestože jsem nasadil hodně výletní tempo, plíce
a srdce záhy hlásí, abych zvolnil. Ves nemá peněz nazbyt, takže úklid
silnic probíhá tak nějak, aby se neurazilo. Noha se propadá tu centimetry,
tu decimetry, druhá co chvíli vystřelí do strany. Tedy do obou stran. Musí
to být pohled – blázen v závějích běžící stylem postřelené
vysoké.
O to větší mám z toho všeho radost. Není to běh, je to dřina. Pocit
armádního cvičení umocňuje při nízké oblačnosti temný hluk letadel
vzlétajících z nedalekého letiště. Zkouším novou zkratku, ale po
dvaceti metrech zapadám skoro po pás a zařazuji zpátečku.
Často přecházím do chůze. Silový trénink jsem si na dnešek opravdu
nenaordinoval. Druhý důvod je spíše emotivní – příroda je dnes tak
nějak… intenzivnější. Prostě se v tom nedá běžet, musí se jít a
vstřebávat ji. Běžci romantici mi určitě rozumějí, chrti prominou.
Potkávám hrstku páníčků s malými psíky, kteří sice ve sněhu ukazují
stěží ouška, o to více plodí hrůzy. Dnes nikam nespěchám a od Vánoc
jsem pořád plný vstřícnosti, takže se u každého sehnu, najdu jej ve
sněhu a prohodím pár přátelských slov. Jednomu páníčkovi se za slova
„Azore, neotravuj pána“ odvděčím historkou, že my běžci tato plemena
označujeme jako „pes achilovkový“. Oba se smějeme a já vybízím Azora
k běžeckému souboji. Najednou ho nezajímám! Takže aspoň pro dnešek
uzavírají běžci s psíky příměří.
Dobíhám domů, „těším se“ na odhazovací šichtu a nechávám
zasněžené boty roztát před dveřmi. Neuvěřitelně vtipné, jak se z nich
kouří! Hned mne napadají větičky pro některou z kurzív. Začíná
prima den.
Komentáře (Celkem 6)
Beroun
mirek hasal
10.01.2010 13:26:14
Tak to já jsem napřed odházel a pak si dal výběh. Kromě jednoho běžce a dvou cyklistů jsem dnes podél Berounky potkal asi dvacet lyžařů!!!
Ustí nad Orlicí
majkp
10.01.2010 16:45:51
Hele, taly sem to nevydrzel a vybehnul i kdyz na me doma koukali jak na
cvoka. Na mym standardnim treninkovym 10km okruhu mi nozni snimac nameril 12km,
asi jak mi kazdej odraz podklouznul… Takze motivacni heslo je jasny: „Moc
snehu? Jen vybehni, ubehnes vic nez jindy!“
ipeterka
10.01.2010 22:25:07
Tak jsem si ten zimní běh vyzkoušel i v Praze, kde i na některých chodnících je dobrých 20cm rozměklého sněhu. Celkem to byla dřina. Zátěž mnohem vyšší, než jindy při rychlosti o 1,5–2km/h nižší. Snaha nerozšlapávat stopy pro běžky byla leckdy marná.
Srbsko
Had
11.01.2010 08:44:56
Já v neděli odhazoval až po doběhu. Je pravda, že 8 kilometrů po
neprošlápnutých lesních cestách, je celkem fuška a kopce nahoru i dolů
dostávají nový rozměr. Ještě, že jsem měl s sebou psa
A taky mám od sněhu kráásně vyčištěný boty
marek.ryznar
11.01.2010 14:47:39
Taky jsem si připadal jako úchyl k te snaze nerozslapavat
stopy: Jsem taky proti, bohuzel zrovna vcera v jednom miste v prokopaku fakt
nebylo na vyber, protoze obe koleje od nejakeho auta mirne zasypane snehem byly
projety od lyzi a ja se dost skarede nepohodl s nejakym panem, ktery se na
lyzich sotva drzel (asi proto). Mrzi me to, ale chtelo by to kompromis z obou
stran. Obzvlast pokud behate 1 okruh i treba 5krat tydne a najednou vas odtud
vyhani clovek, ktery se tam objevi jednou dvakrat za rok. Vyzyvam timto ke smiru
a oboustranne toleranci
Brodeni zdar!
administrator 03.04.2010 13:33:09
Píšu text pro In magazín Hospodářských Novin, který vyjde někdy na konci ledna, a snažím se v něm namotivovat spoluběžce k rannímu vstávání. Úkol přetěžký, nikomu z nás se zvláště o víkendu z teploučké postele nechce. V tyto dny je to o to těžší, protože před dveřmi na nás čeká studená bílá závěj. Netuším, jak krásné ráno na mne čeká.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.