Divadelní hra Maratón? Raději jej uběhněte...

Po bedlivém přečtení programu hry je jasné, že název hry je jen nadsázkou. Hra je zrežírována jako podobenství života, který je znázorněn jako dlouhý běh. Se skutečným maratónem, během maratónu, má hra velmi málo společného.

Již samotný úvod hry je pro diváka-běžce překvapující. Atmosféra fiktivních fanoušků před startem bouří jako na fotbalovém zápase o titul mistra světa. Namísto gentlemanského poplácávání a přání si úspěchu mezi běžci zadních řad jsme svědky strkání a vrážení si loktů do žeber. Ostatně faulování, podvádění a vzájemné zrady tří protagonistů provázejí diváka celým příběhem.

Hvězdou představení je jednoznačně Bohumil Klepl, který v roli Julese Nervala-účetního předvádí zkušeného maratónce. Jeho taneční kreace na vlastních nohou a dokonce i kolečkových bruslích jsou obdivuhodné.

Repliky „běžím na pohodu“, „já tempíčko, ty tempíčko“ a „šlapeme asfalt jako kurvy“ jsou jedním z momentů, kdy si divák-běžec říká, ta hra není tak špatná.

Marně jsme hledali odpověď na otázku, proč mají ke konci dva z herců stejná startovní čísla a jaký smysl měl závěr se samopalem. Cíl byl proto vysvobozením nejen pro trojici unavených herců. Ve hře se jako v reálném maratonu střídala slušná tempa i hluboké krize.

Chcete-li prožít skutečný maratónský zážitek, nehledejte jej v divadle.