Za trest odměna, aneb okolo Hochgründecku

Ten by m?l podle mapy být asi 9 km ze St. Johannu p?i cest? p?es Hahnbaum (p?evýšení asi 1200 m). Výlet zakon?ím sestupem do blízkého m?ste?ka Bischofshofenu a návratem podél ?eky Salzach do St. Johannu (celkem asi 21 km). Jist? je vám jasné, že onen trest jsem volil tak, aby ve skute?nosti byl odm?nou plnou nádherných výhled?, zvuk? a dojm?. 

Vyb?hl jsem v dobré pohod? a plný síly s p?llitrovou plastovou butilkou s iontovým nápojem. Nesprávn? jsem ovšem p?edpokládal, že silnice do Wagrainu, po které jsem m?l prvé 2 km b?žet, povede údolím potoka, a proto jsem ji vzhledem k map? nesprávn? identifikoval. Ve skute?nosti vedla úbo?ím zvedajícím se nad oním údolím.

Když pozoruji, že silnice, po které b?žím, p?ekra?uje onen potok a pokra?uje si klidn? n?kam dál, rozhodl jsem se pro improvizaci a b?žel jsem po cest? proti proudu potoka, až jsem narazil na místo, kde cesta dál nepokra?ovala. Nutno podotknout, že se tam opravdu mimo cestu nedalo ani b?žet ani jít. Sestoupil jsem tedy zpátky trochu níže, až jsem našel lesní p?šinku, která se klikatila strm? do svahu, až vyústila na silnici, po které jsem m?l evidentn? vyrazit, a to v míst? asi 1 km od výchozího bodu mé výpravy. Bylo tedy jasné, že k trase výletu si mohu p?i?íst +4 km. Dob?e.

Ono to údolí?ko potoka bylo opravdu romantické a stálo za to ho vid?t. Nacházelo se v n?m n?kolik staveb souvisejících s malou vodní elektrárnou. Bylo mi však ur?eno stoupání o n?co d?kladn?jší, než t?ch asi 4–6% proti proudu potoka. Ze silnice jsem brzy odbo?il na místní asfaltovou cestu, která se pom?rn? strm? vinula stále nahoru. Po cest? se mi otevíraly výhledy na prot?jší svah a za ním ?áste?n? skryté vysoké kopce s odhalenými skalisky. 

Atmosféru jsem vychutnával a pranic mi nevadilo, že místní ukazatel ukazoval, že na Hahnbaum je to ješt? 3.8 km (p?estože podle mapy to vypadalo na tak asi jen na 2.5 km; mohu si p?ipo?ítat asi +1 km , takže jsem klidn? stoupal výše a výše a dbal jsem na to, abych se na jedné stran? neflákal, na druhé stran?, aby stoupání nevyvolalo žádné zbyte?né zatížení pro lýtka a ky?le. Tepovou frekvenci do kopce jsem udržoval okolo 152 až 155, výjime?n? až na 160. 

Po cest? jsem vdechoval v?ni bylin vydávajících své silice, jak na n? p?sobila sluncem proh?átá p?da, zejména naho?klou v?ni rmenu a žeb?í?ku. Ob?as bylo cítit také v?ni krav a slyšet jejich zvonce, jejichž zvon?ní bylo pro m?j výlet jaksi p?ízna?né. 

Ob?as tyto p?íjemné v?n? vyst?ídal pach spáleného benzínu ?i nafty, protože ona komunikace sloužila i pro motorová vozidla, která sem tam projela okolo m?. Zajímavé na tom bylo, že ten pach benzínu jsem cítil, i když jsem v blízkosti nevid?l a neslyšel žádné motorové vozidlo. Z?ejm? v n?kterých místech byly rozptylové podmínky horší a pach se tam tedy držel delší dobu, i když jinak foukal mírný vítr. 

Pozoruhodný kontrast ?isté p?írody a civilizace zasahující i do t?chto nadmo?ských výšek. Napadlo m?, že i ta auta mají do kopce dost co d?lat, že funí a hekají, aby vyvezly do kopce své mnohdy velmi p?etloustlé majitele a srovnával jsem ekologický dopad jejich zp?sobu dopravy na vršek s mou dopravou: také já jsem do ovzduší vypoušt?l oxid uhli?itý a zah?íval jsem okolní vzduch teplým povrchem svého t?la, takže jsem taky p?ispíval ke skleníkovému efektu. Ono je to ale všechno o mí?e… 

Minul jsem Hahnbaum ve výšce asi 1200 m a stoupání se ješt? trochu p?itvrdilo. Dalo by se ?íct, že kdykoli se na chvilku stoupání zmírnilo pod 13%, poci?oval jsem zna?nou úlevu a mohl jsem prodloužit krok, a když n?kde stoupání na chvíli kleslo pod asi 7%, m?l jsem pocit, že b?žím po rovince nebo s kopce (ale bez nep?íjemných „dobrž?ovacích“ pocit? v kolenech). I když jsem pojal rozhodnutí všechny kopce vyb?hnout (bez ch?ze), v jednom míst? jsem do ch?ze p?ešel, stoupání tam bylo nad míru ostré a já jsem si to ospravedlnil tím, že již p?es hodinu b?žím, aniž bych se napil, a tak jsem ch?ze využil k malému napití. Bylo to v úseku, kde již byla asfaltová cesta vyst?ídána lesní p?šinou. 

Následující cesta stále stoupala prost?edkem lesa, takže mi sice na jedné stran? byl odep?en výhled do okolí a teplo slunce, na druhé stran? jsem mohl vnímat aranžmá útulného lesního interiéru. 

Dostal jsem se až k rozcestníku, který ukazoval t?i mož­nosti, jak se dostat na Hochgründeck, a tak jsem jednu z nich zvolil a pokra?oval ve st?ídavém stoupání a mírném klesání dále. Zde se mi op?t otevíraly stále nové krajinné scény, tvo?ené blízkými stromy s porostem i vzdálenými úbo?ími hor i nádhern? bled?mod?e zbarvenou jasnou oblohou ozdobenou jen tu a tam mrá?kem. 

Ob?as bylo možné na ke?ících najít pár ostružin (inu zobl jsem si, ta energie se bude ur?it? hodit) a ve vyšší poloze již blízko mnou hledaného kopce jsem se osv?žil také n?kým zapomenutými bor?vkami. 

V moment?, kdy jsem o?ekával, že bych už m?l být blízko cíle, se podle p?edpoklad? cesta op?t více zvedala, ale k mému nemilému p?ekvapení asi po 2 km kon?ila ve strži. Oto?il jsem to tedy zpátky a hledal jinou cestu vedoucí nahoru (už opravdu muselo zbývat posledních asi 100 metr? výškového rozdílu), ale z této strany nebylo ?ešení. 

Vzhledem k tomu, jak bylo z?ejmé, že se sluní?ko chystá zapadat, jsem tedy po n?kolika pokusech upustil od hledání cesty nahoru a jal jsem se hledat rad?ji cestu dol?. Protože zde cesty nebyly zna?ené a rozhodn? jsem se necht?l vracet stejnou cestou zp?t, nezbývalo na rozcestích jiné hledisko, než to, že cesta, která vede dol? a je širší, je ta správná. I toto hledisko se ukázalo jako ne zcela spolehlivé, takže jsem ješt? asi dvakrát skon?il na b?ehu strže, v níž tekl n?jaký potok, takže jsem musel hodit zpáte?ku. 

B?hem sestupu jsem vyplašil orla, který prudce vzlétl ze stromu asi 15 metr? ode m?. Rychle mi zmizel mezi stromy z o?í. Až po chvíli mi dal o sob? v?d?t svým jakoby havraním pok?ikem, takže jsem vzhlédl k obloze, abych ho spat?il vznešen? kroužit vysoko nad svou hlavou. I když jsem seb?hl o n?kolik dalších záhyb? cesty níže, opakovan? mi o sob? dával v?d?t a vždy byl nade mnou. Asi jsem v tu chvíli pot?eboval jeho doprovod, aby sledoval mou cestu. 

To už se sluní?ko schovávalo za h?bety hor na prot?jším svahu nad údolím ?eky Salzach. Do tohoto údolí jsem takto postupn? klesal i já, ale ješt? jsem byl opravdu dost vysoko. Za?ínalo mi p?ipadat, jakoby cesta dol? byla delší, než ta nahoru (a to jsem podle mapy p?edpokládal, že cesta dol? bude jen 4 km; mohu si pozna?it nejmén? +5 km). 

Po n?jaké chvíli m? již orel opustil a k mým uším zaznívalo zvon?ní kravských zvonc?, n?kde doprovázených i zvonci ov?ími. Když jsem se ke kravám p?iblížil, civ?ly na m? jako tele na nový vrata (asi ješt? nevid?ly b?žce) a zvuk jejich zvonc? mi p?ipomínal zvon?ní do posledního kola p?i b?žeckém závod?. Ano, dalo by se ?íct, že se již blížila cílová rovinka… K povzbuzování „do toho“ od krav se p?idaly v této dob? stmívání i cvr?ci a kobylky, a tak jsem lehce p?idal na tempu – klesání se zmírnilo natolik, že jsem nemusel brzdit, ale naopak prodloužit krok. 

Sta?ilo seb?hnout po vlnící se asfaltové cest? kolem salaší do údolí (to už se velmi rychle setm?lo), kde cesta vyústila k silnici, z níž jsem hledal co nejrychlejší možnost dostat se na cyklostezku kolem ?eky Salzach. P?echod ze silnice na cyklostezku zde umož?ovala krátká spojovací komunikace vedoucí k malé hydroelektrárn?, jakých zde p?i vodních tocích byla celá ?ada. Ty hydroelektrárny a p?ehrady však nebyly žádnými gigantickými objekty dalekosáhle ovliv?ujícími plochu zatopeného území – v?bec nevytvá?ely nám dob?e známou „vodní nádrž“. 

Ale to už bylo skoro tma. Minul jsem zde pár b?žc? a b?žky?, kte?í zde za vlahého ve?era vyklusávali, po chvíli jsem dohnal b?žce v ?erveném tri?ku a tak ho zdravím a ptám se, jak je to daleko do St. Johannu a dostává se mi uklid?ující odpov?di, že ta sv?tla p?ed námi už to je. A tak asi po 10 minutách spole?ného b?hu a po malém popovídání si jsme se rozlou?ili, já jsem odbo?il do m?sta do místa mého ubytování, vyšplhal znovu kopec z údolí do m?ste?ka a ukon?il výlet. 

Délku výletu se mi nepoda?ilo p?esn? ur?it, ale odhaduji asi na 30 km v náro?ném horském terénu. Namísto plánovaného p?evýšení 1200 m jsem si nepochybn? dop?ál mnohem více (asi nebudu p?ehán?t, budu-li hovo?it o 1400 m). 

Z výletu jsem byl p?íjemn? unavený, spokojený, duševn? osv?žený. 

Z?stává otázka: byl to tedy trest, nebo odm?na? P?estože jsem si zvolil šibalsky takový trest, který m?l být v mém p?ípad? odm?nou, a také jí byl, nap?íklad v podob? mnoha krásných výhled?, v?ní, zvuk?, kontaktu s p?írodou, byly zde i rysy trestu, aby mi to šibalství až tak moc nevyšlo: nebylo mi dop?áno dosáhnout plánovaného cíle na vrcholku Hochgründecku, výlet se proti plánu prodloužil, takže ke konci mi už nesta?ila zásoba pití a sušil jsem se žízní. A to, že t?lí?ko dostalo co proto, je nepochybné, nebo? následující dva dny m? trochu pobolívala lýtka a svalstvo okolo ky?lí (i když je možné, že to bylo spíše od plavání, na n?ž jsem nebyl zvyklý). 

To mi ovšem nezabránilo realizovat další pon?kud menší výlety. Druhou otázkou je, jak to, že podle nastudované cesty z mapy jsem nedorazil k cíli. Samoz?ejm? jako zem?m??i? s orienta?ním smyslem a schopností ?íst mapu a p?edstavit si za ní skute?ný terén budu hledat chyby jinde než u sebe.

Ale vážn?: To, co bylo v map? ozna?eno jako zna?ená turistická stezka, bylo ve skute?nosti velmi mizern? ozna?eno. V ?esku jsme zvyklí na barevný pruh z obou stran lemovaný bílými pruhy. Tady ani náhodou, a tak za zna?ku nutno pokládat jakousi barevnou (?ervenou) šmouhu na strom?, kterou bychom u nás v?bec za zna?ku nepokládali a brali bychom to jako zna?ení pro lesní d?lníky. A tak jsem p?emýšlel, jak asi vypadá zna?ení cest, které podle mapy m?ly charakteristiku „mén? z?eteln? zna?ená cesta“. 

S tou mapou (pro jistotu neuvedu vydavatele, abych si neud?lal nep?átele) to taky nebylo zrovna nejlepší, mnohé v?ci m?ly jiný tvar a velikost, než z mapy bylo z?ejmé. Ano, odborníci kartografové ?eknou „kartografická generalizace“, což má ten dopad, že samoz?ejm? všechny cesty jsou nakreslené n?kolikanásobn? širší, než jsou (to mi samoz?ejm? nevadí).

Ale i pr?b?h jejich klikat?ní je nazna?en spíše schematicky, než podle skute?ného pr?b?hu, takže nesouhlasí po?et obrátek v serpentýnách a tím pádem zdaleka nesouhlasí délka ode?tená z mapy po délce cesty. Z hlediska kartografa je vše v po?ádku: je tam vše, co tam má být, žádná významná cesta nechybí… 

Už se t?ším na další šplhací výlet…