ZÁPISKY NESPORTOVCE: Lidi, já běhám!

Je to totiž už skoro dva měsíce, co jsem začal. Tedy běhat… spíš dělat něco pro sebe. Tělo si zvyklo na pohyb a vyjít schody v práci už přestalo být nadlidským výkonem, ale docela pohodička. Začal jsem i komunikovat, takže když nás šlo víc, nemusel jsem udejchávat chůzi, ale klidně pokračovat v rozhovoru.

Pořád se ještě nedá říct, že bych chodil na tréninky, ale obligátně jsem tomu řikal „jdu si zaběhat“. Vždy jsem nasadil hrudní snímač, zapnul sporttester a vyrazil na procházku. Je pravdou, že občas jsem zkusil popoběhnout a pozoroval, co to dělá s tepem, ale jednalo se spíše o výjimku. Užíval jsem si pohybu a občas i přemýšlel, jestli vlastně chci běhat.

Koncem mého čtvrtého týdne procházek jsem zjistil, že průměrná tepovka je 65%. Příště jsem již bedlivěji pozoroval hodinky a nastavil si limit na 70%. Ani pípnutí se neozvalo!

Celé přemýšlení o tom, jestli chci běhat, bylo nyní zbytečné. Jdeme na to, jdeme na to. Celý den jsem nemyslel na nic jiného. Nakonec jsem se uchlácholil, že teda od pondělka. Ještě naposledy v sobotu jen půjdu.

Dokážete si představit, že by začátečník tuhle disciplínu vydržel? Jak na hodinkách naskočila třetí minuta, všechno bylo jinak. Proč bych nemohl běžet už dnes? To přeci nemá logiku. Sám sebe jsem ukecal. Přenastavil jsem limit na 80% a s naskočením čtvrté minuty se rozeběhl, pomalinku, jen co noha nohu mine. Pokukuju po hodinkách 72…75…78…80, píp píp.

Pár vteřin před celou minutou. Musím ještě volněji. Za tři minuty mám tep zpátky na chodeckém normálu, to je naprosto super. Další běžecká minuta již byla celá v limitu. Dal jsem tak celých třicet minut, všech pět běhů.

Jsem borec, král a já nevím, co ještě. Komu se tak pochlubit? Kdo však dokáže pochopit upřímnou radost z toho, že jsem dokázal běžet minutu, aniž bych vypustil duši. Nakonec jsem se nepochlubil nikomu, jen jsem byl veselej.

Teď je mi to zpětně líto. V době, o které mluvím, jsem ještě neznal fórum na behej.com. Přátelské pokývání hlavou od někoho, kdo už má běžecké zkušenosti, totiž dodá hodně energie. Takže se nestyďte a chlubte, můj obdiv má každý, kdo běhá. A minimálně takto virtuálně pokyvuji hlavou, jak vám to jde.

Tomáš Rokos