SLOUPEK: Schovala se, sviňa!

Poslední dobou běhám přes poledne a má to svá pro a proti. Teplota je sice problém, ale když nepřepálíte tempo a do ruky vezmete láhev s vodou, běžet se dá. Pak už jsou jen samé výhody. Je hlavně klid. Většina se totiž někde něčím cpe. I ti poslední řidiči traktorů, bagrů a jiné zemědělské mechanizace se uklidí do chládku.
Přesně v takovém klidu si opět běžím do svého oblíbeného kopce mezi poli. Nikde nikdo, už ani ptáci neřvou, jen mé supění se ozývá až v nedalekém lese. Doběhnu na kopec a náhle se divím, co za divného psa to vylezlo z vysoké trávy a křižuje mi cestu. A za ním další divnej pes. A další. A chrochtaj.
Nebyli to psi.
Rychle mi na mysl naskočily rady tatínka, starého nimroda, že jediné nebezpečí od divokých prasat hrozí v době, kdy bachyně vodí. Ano, vodila, ale mně přes cestu. K čemu mi jsou léta studií na lesnické fakultě, desítky známých lesníků a hajných po celé republice, když mi tu přes cestu lezou čuníci a v okolí jen jedna mizerná jeřabina, která by se zlomila, jen bych se jí dotkla?
Tak jsem stála uprostřed cesty a pozorovala ta chrochtající zvířátka, která se mě vůbec nebála a sotva reagovala na tleskání. Když jsem tleskla rukama o sebe, jen poskočila, tři šla napravo, dvě vlevo a po pěti metrech zas byla spolu uprostřed cesty. V porostu jich však muselo ještě pár být. Tráva se různě vlnila a tvořily se v ní cestičky, ze kterých bylo slyšet spokojené chrochtání.
Stále jsem čekala, kdy se vynoří i ta dvoumetráková potvora, která mě naučí konečně běhat rychleji. Zřejmě to však zalomila někde pod keřem a své potomky k mé radosti nechala běhat bez dozoru.
Když se zklidnil můj tep a koneckonců i hysterický smích, začala jsem běžet a u toho tleskat. Čuníci běželi kus přede mnou a kdybych zrychlila, snad se jich i dotknu. Tři metry a mám je. Nakonec pochopili, že vytrvalostní běh není jejich disciplína, a zamířili na pole. Dva vlevo a tři vpravo. Byli však úžasní a ještě dlouho jsem se po nich otáčela. Spokojeně se motali na poli a chrochtali. A pak že jsou nepřátelští.
Cestou domů jsem se nemohla zbavit úsměvu a stále jsem na ně myslela. No ale co kdyby se ta sviňa neschovala?
Komentáře (Celkem 9)
trozehnal 20.06.2010 00:01:43
Poslední dobou běhám přes poledne a má to svá pro a proti. Teplota je
sice problém, ale když nepřepálíte tempo a do ruky vezmete láhev s vodou,
běžet se dá. Pak už jsou jen samé výhody. Je hlavně klid. Většina se
totiž někde něčím cpe. I ti poslední řidiči traktorů, bagrů a jiné
zemědělské mechanizace se uklidí do chládku.
Odkaz na článek
Beroun
mirek hasal
20.06.2010 08:17:59
Běhám většinou jen podél Berounky a tam jen přeskakuju užovky, ale minulý víkend na Silva Nortica Run mi cestu skřížil jelen. Jelen jako kráva! Uslyšel jsem strašný dusot a než jsem se stihnul leknout, deset metrů přede mnou přeběhl cestu a byl pryč.
Vesec u Turnova
runner2
20.06.2010 18:22:09
Já také přidám něco ze svého zvířetníku. Před týdnem mě docela vyplašila užovka (moc hady nemusím). Ale řídím se heslem lepší užovka než zmije. Měl jsem tu čest se loni setkat se srnkama naštěstí byly víc zaskočeni než já, běžně potkávám zajíce ,lišky. Beru to jako hezké zpříjemění svého běhání. Mé nejhorší setkání bylo s takovým ,jak by řekl pan Srstka, malým kříženečkem. Ovšem byl to kříženec bojových plemen a to sem se opravdu modlil ,aby se objevil páníček. Proto na závěr, každé divoké zvíře je v pohodě, horší jsou ta domestikovaná.
Ehe
20.06.2010 22:04:51
Já jsem potkal taky takovou sviňu. Funím do kopce a náhle slyším, že
nefuním sám. Ta sviňa tak 10 m přede mnou. Lekli jsme se oba dva. Já
doprava sviňa doleva. Tuhle v zimě běžím svůj oblíbený okruh a náhle
ze tmy chrochtání – to byla změna tempa jak „sviňa“. Dal jsem ten
kilometr snad za 3 minuty . Srnky a jeleny potkávám často, ale vždycky se jich leknu.:-)
Běhání zdar. Jo a nejhorší jsou Ti endůůůristi. Aspoň, že jsou slyšt
na dálku
Praha
anajpo
20.06.2010 22:57:15
>> runner2, 20. 06. 2010 18:22:09
Já se taky víc bojím psa než prasete, protože zvíře v přírodě raději před člověkem uteče, když má tu možnost(tam se jedině nedostat mezi svini a mladý, kdyby měla pocit, že jsou ohrožena). Ale o neznámém psu nevím, jestli u něj nebyla agresivita úmýslně vypěstována. A kromě toho pes vycítí, že se ho bojím a to je úplně špatně, ale já to potlačit v sobě nedokážu. S prasátkama jsem se už potkala párkrát, ale zatím v pohodě.
ipeterka
20.06.2010 23:18:25
Divočáky potkáte i v Praze. Loni na podzim mi za tmy přebíhali dospělí divočáci přes cestu v Tróji. Vůbec se mě nebáli, ani světla z čelovky. Zato já byl celkem nervózní.
Lois11
21.06.2010 07:45:26
Taky sem na svém oblíbeném okruhu v lese potkala svini a bohužel
s malinkatými prasátky. Prasata byla celkem daleko, ale běhám se psem…
Takže moje první starost byla, chytit psa, aby si nechtěl s neznámími
zvířátky hrát. Poté jsem stála jak zkameněná, svině na mě chvíli
koukala a poté běžela dál do lesa. Bohužel tím směrem, kterým jsem se
chtěla vydat já, takže na mě byla změna trasy. Druhý den, když jsem
běžela tou samou trasou, stále jsem se rozhlížela, kudy na mě vyskočí
toto nehezké stvoření… Zkušenost to pro mě byla velice nepříjemná ale
zase mám o čema vyprávět
leontynka
21.06.2010 16:35:10
Nedávno jsem běžela svojí oblíbenou ulicí a normálně se mě lekla
kočka… nevím, jestli vypadám tak hrozně, ale měla fakt dost velkej šok.
Od té doby jsem ji potkala už dvakrát i s pánem, který ji evidentně
venčí a už se bojí míň
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.