Trail a ultra

Na rozdíl od těch fotbalových, běžečtí Ultras nedemolují vlaky, neperou se, nenadávají rozhodčím, ba dokonce ani nemávají vlajkami na stadionech. Tito následovníci Forresta Gumpa své fandovství a oddanost vytrvalostnímu běhu projevují tím, že neustále prodlužují své tréninkové i závodní trasy. 

Během celého závodu panuje skvělá atmosféra, jak mezi běžci, tak i všeobecně od pořadatelů i diváků. Ale tak to vždy bývá, když běh pořádá Sri Chinmoy Marathon Team. Už jsem měl několikrát možnost se účastnit běžeckého závodu, který pořádali, a vždy super.

Chcete zažít opravdu intenzivní běžecký zážitek? Potom je TMMTR závod zcela určitě pro vás. Už start, který je v 2:00 ráno v sobotu, není běžný. Kolikrát jste v životě šli běhat takhle brzy po ránu?

Pět náročných etap pouští mám za sebou. Nohy bolavé, plné puchýřů, odpadávající nehty. Krční páteř šíleně bolí. Před poslední etapou pociťuji velkou únavu, ale člověk si říká, jen 11 km, sice přes duny, ale to už bude dobrý.

Člověk by očekával, že běžecký etapový seriál bude zakončen už nějakou lehčí etapou, jakýmsi slavnostním defilé, které už nemůže ovlivnit celkové pořadí běžců. Ano, tzv. Cimrmanova etapa byla jakýmsi bonbónkem a třešničkou na dortu, ale rozhodně ne tím, že by byla lehčí.

Etapou rekordů by se dala označit šestá etapa MUM. Ze 34 startujících dokončilo 33, z nichž 25 se stalo finalisty: absolvováním všech šest etap a uběhnutím vzdálenosti nejméně 258 km se dostali do situace, že k vítězství (absolvování MUM) jim chybí zdolat jedinou etapu. Mezi startujícími je také jeden prvomaratonec.

Před tišnovskou radnicí startovalo ve čtvrtek 38 běžců, jeden po 25 km vzdal. Dan Orálek měl tentokrát po boku Honzu Škrdlu, takže neběžel sám. Projeví se to na výsledku?

Když jsem stála na startovní čáře první den maratonu, měla jsem velké bolesti. Na krku jsem měla krční límec, schovaný pod šátkem, aby nebyl vidět. V mé mysli se odehrával velký vnitřní boj. Mnoho otázek a obav, protože pokud by skutečně došlo k nejhoršímu, jak lékaři předpovídali, vrátila bych se domů ne jako vítěz, ale na kolečkovém křesl …

V bráně nádvoří kunštátského zámečku se tentokráte startovalo na třikrát: ve 14:00 hlavní skupina, ve 14:30 skupina opozdilců, kteří by jinak patřili do hlavní skupiny a v 15:00 skupina rychlíků, obohacená tentokráte o amerického Posserta. Bude Danovi dobrým vodičem? Kdo vyhraje?

Veverská etapa pro mnohé znamenala okouzlující krajinné výjevy, včetně impozantního přeběhu mostu u hradu Veveří, včetně zobání malin, ale také včetně mnohých stoupání, která brala síly.

Zatímco 1. etapu popsal ze svého pohledu její vítěz, 2. etapu popisuje běžec z opačného konce pořadí. Zatímco v neděli bylo dusno a horko, v pondělí nás občas osvěžil i jemný deštík, ba i trasa byla mírnější, nebylo tolik ostrých stoupání.

Po chladném týdnu je tady neděle, a to pořádně horká – asi proto, abychom si užili první maraton etapového závodu MUM (Moravský ultramaraton), který nyní probíhá v okolí Lomnice u Tišnova. Lomnická etapa se startuje z náměstí v Lomnici, končí v lomnické škole. Zahrnuje převýšení asi 1000 m, takže si každý může přijít na své.

…

Pět týdnů před maratonem jsem si ale způsobila zranění zad. Myslela jsem původně, že mě bolí záda z batohu, se kterým jsem už běhala tak třetí měsíc. Nakonec jsem kvůli úporným bolestem skončila u lékařů.

Na přípravu na blížící se pouštní maraton mi zbývá osm měsíců. Mám zde své týmové partnery, takže se můžeme pustit do tréninku. I když cílem je onen extrémní závod, poznala jsem, že i cesta je cíl. Měsíce přípravy pro mě znamenaly nesmírné obohacení a řadu nádherných zážitků.

(Dokončení vyprávění z minulého týdne, druhá půle závodu)
Kolem 4. hodiny ráno, což je 16. hodina od startu, krize vrcholí. Bolest je všude v těle, bolí mě nohy, je mi špatně, bolí mě záda a je mi zima. To poslední se dá …

Náročný etapový pouštní Marathon des Sables (Maroko) se letos konal od 23. března do 2. dubna. V seznamu přihlášených mezi asi 750 závodníky najdete jediné české jméno: Marcela Labanová. Co tuto mladou ženu přimělo zúčastnit se takového extrémního závodu? Jak se na něj připravovala? Jaká úskalí musela překonat? Podaří se jí závod dokončit?

Běh na 24 hodin. Jistě se dá polemizovat, zda takový závod je vůbec běh a co to dělá s člověkem a jeho zdravím. Nevím, jaká je definice běhu, ale vítězové běží tempem kolem 5 minut na km a když k tomu připočítáte krátké pauzy, tak průměr je běžně kolem 5:10 – 5:30.

„Tak jak to běhá, co nohy?“, ozve se z lavičky po mé pravici.

„Ale jo, pohoda, bude hůř“, lehce potlačuji pravdu a propichuji puchýř na pravém chodidle o velikosti třícentimetrové přežrané housenky. Pravou ruku strkám do misky s chladivou emulzí a potírám si mírně znecitlivělou část kolene. Levé lýtko připomíná žulu a …

10, 9, 8 … KONEC. Zapíchl jsem praporek podaný v posledním kole do země. Se svým šťastným číslem 4, které jsem si vybral při registraci. Brečím. Příval neskutečných emocí jde ven. Přibíhá Miloš, první gratulant. Se svými kamarády podpořili na více jak poslední hodinu již tak úžasnou atmosféru.

V rámci 12hodinového běhu proběhlo v sobotu 2. 6. 2007 v pražské Stromovce Mistrovství ČR v běhu na 100 km. Mistrem ČR se stal s velkou převahou Daniel Orálek z AC MS Brno v čase 7:37:52 před Jaroslavem Kašem (ČAU – Barnex Brno, 9:09:01) a Jiřím Hofmanem (ČAU – Praha, 9:19:08). Přidány snímky ze závodu