Zdravím zdejší diskutéry, měřím 190 cm a vážím 108–110 kg (BMI 29,9) a rád bych se sebou něco udělal. Jedním z prostředků, které bych ke své proměně rád využil je běh, mám však obavy, jestli s ním můžu se svými kily hned začít, hojně se totiž říká, že lidé s více kilogramy než je zdrávo by měli být ke svým kloubům milosrdní a s během začít, až nějaké to kilo shodí.

Patřím do této skupiny nebo je má váha ještě „přijatelná“ a můžu bez obav s během začít?

Děkuji mnohokrát předem za Vaše odpovědi ;)

>> pavel97, 22. 04. 2017 16:36:01

Člověk od člověka, já tak začal (179 cm, 108 kg), na druhou stranu mám za sebou nějaký sportovní základ z mládí a hned od začátku jsem si hlídal, abych neběhal přes paty a neodrovnal si kolena. Obecně se doporučuje začít rychlou chůzí a postupně přes indiánský běh se přesunout k běhu. Samozřejmě zároveň upravit jídelníček.

>> pavel97, 22. 04. 2017 16:36:01

Kolega je na tom podobně a vesele běhá. Jen nehubne, protože si rád dopřeje spoustu kvalitních pokrmů jako vepřová se zelím, do kafe si lžičku cukru neodpustí… Záleží na technice a na povrchu a pokud nemáš sportovní základ je potřeba začínat pozvolna jak psal meescha.

Přesně jak píšou kluci. Nežeň to hned do extrému, přes bolest. Pozor na techniku a bude to OK. Kamarád má stejné parametry a v pohodě běhá do 5 km rychleji, než lehčí hobíci (dělá ještě kulturistiku). Na dálky ale nejspíš zapomeň, za to huntování těla to nestojí. Spíš doplň ještě další aktivity než jen běh. Ať se daří a pohyb ti přináší radost ;)

pravidla IAAF k tomu nic nerikaji

a Brusel ma ted starosti o samopreziti struktury, takze smernice pro vahu bezce taky odlozili az po pristi petiletku

Určitě to jde. Já měl loni své maximum 104 Kg (180 cm). Dnes mám 90 Kg. Jak píší kluci výše. Chce to pomalu, aby ses neodrovnal. Ze začátku (aspoň u mne) musel být pohled na pomalu se soukající sádelnou kouli celkem komický… Ale mám výhodu, že do lesa to mám cca 10 minut. Tak se vždy zašiju někam mezi srnky a tam se pomalým tempem posunuji vpřed. Teď už se zvyšuje i rychlost. Beru to jako „pudovou“ záležitost… buď to „pude“ nebo to „nepude“. Určitě to nelámu přes koleno. Snažím se ovládat boj mezi hlavou a fyzičnem, kdy hlava chce, ale tělo odmítá. To si musíš vybojovat sám. Ale jde to. Podle mě nejdůležitější je zásada (jak psáno výše) určitě ne přes bolest. A taky jsem přestal jíst rohlíky a chleba. V ničem jiným se absolutně neomezuji, pouze menší porce a častěji. Držím palce