jj, frajer si vybija zlost na psovi, nech skusi kopnut cudzieho psa, nie vlastneho ktory sa necha bit, pretoze si nedovoli „odvravat“ panovi

..jj, taky se s pejskama zdravím a zatím jsem s nima neměl žádné problémy:-)

Nooo......s pej­skama se nezdravím a s páníčkama občas utrousíme nepěkné slovíčko:-)

Já, když se vracím zpátky z běhání, čeká na mě vždycky u jedněch vrat pejsek, který se jmenuje Rex a já mu vždycky dám nějakou tu dobrotu. A to taky udělá radost, když víte, že vás někdo očekává.

Poté, co jsem si „naučil“ svého psa běhat se mnou, že ho jako občas veznu s sebou, když vidí, že se převlékám do běžeckého, zalehne pod věšák s postrojem a úvazem, kňučí a vrhá takové pohledy, že ho většinou prostě nedokážu nechat doma. Výsledek – 70 až 80% naběháme spolu. Pozměnil jsem trasy, abychom nemuseli moc na asfalt (u nás není problém)a když je teplo, nosím s sebou vodu pro 2. Občas je sice veselo, když se přetahujem, jestli poběžíme za srnou, nebo dál po pěšině, ale neměnil bych 

>> Had, 7. 4. 2009 11:44:49

Nevlastním psa, ale už několikrát mě cizí pes chtěl doprovázet. Tichými slovy mu vysvětluji, že musí zůstat s pánečkem. Většinou pochopí… Ale když ti jejich pánečci neběhají…

To je přesný. Já mám doma tři pejsky, ale neběhám s nimi, protože jsou potom příliš unavení a ke konci na ně vždy už musím čekat, tepy padají a padají. Potom ale jdeme na dlouhou procházku, je to nejlepší relaxace po tréninku. A pouhé pohlazení pejska nabýjí energií. Na konci dne jsou všichni spokojení, když se pak pejsek napapá a páníček nažere.

>> Shira313, 14. 4. 2009 10:29:58

Ano, to jsou přesně mé myšlenky, když potkávám psa venku při proběhnutí. Někdy mu říkám: „Taky by ses se mnou rád proběhl, že?“

Ale nevím, jestli vyrazit si na dlouhý běh s chrtem by bylo pro toho psa to nejlepší. Nemá žádný tuk, brzy by vyčerpal energetické zdroje a byl by na umřití…

Ač si běžci většinou na psy stěžují, někdy s nimi nacházím společnou řeč. Ano, mluvím teď více o psech za plotem než o těch bez obojku a košíku na svobodě. I když i s těmi se občas potkávám. To pak zpomalím a dávám si záležet, abych psa nenadálým setkáním nevylekal, jako se to stalo jednou na rohu budovy.