Běhání od joggingu po maraton

Co je to za sílu, která přivádí mnohé v přesvědčené nekuřáky a mnohdy i abstinenty? Co je důvodem, že spáči vyskakují v pět ráno, aby se kochali probouzející se přírodou? Jakou mám šanci stát se kvalitním běžcem? S těmito otázkami jsem přistupoval k poslednímu přírůstku do skromné knihovničky česky psaných knih o běhu.

Kniha – vycházející ze stejnojmenné předchůdkyně z roku 2004, dvojici autorů však tentokrát doplnil přední český ultramaratonec Miloš Škorpil - obsahuje kvalitní tréninkové plány pro různé skupiny běžců, hlavní důraz však klade na průměrné běžce a začátečníky. Devizou a hlavním stavebním kamenem je rozsáhlá pasáž o protahování před a po běhu a posilování klíčových tělesných partií. Dílo nezapře, že autoři se vědeckému sledování běhu věnují léta, jde do hloubky a přitom polopaticky vysvětluje procesy v těle a i laikům nabízí cesty, jak přistoupit k tréninku systematicky.

Méně však odpovídá na otázku, proč někdo s vynikajícím tréninkovým plánem má stejné nebo dokonce horší výsledky než bohém, který se nechce svazovat a běhá pro radost. Nebo proč někdo běhání prožívá tak, že vrchol sezony stráví na záchodě?

V knize hodně preferované řízení tréninku hlavně podle tepové frekvence má navíc svá úskalí. Tep je hodně individuální a labilní veličinou závislou i na psychické pohodě běžce, míře jeho uvolnění nebo naopak rozrušení a je dokonce možné jej psychikou do jisté míry korigovat (pochopitelně ne při sprintu). Rovněž závisí na tom, jestli člověk běží v krásné přírodě nebo na kraji rušné asfaltky.

Za hlubší rozpracování proto mohou stát duševní techniky koncentrace na běh. Běh je skvělý na odreagování se od každodenních starostí, ale opačně zklidnění před během (třeba pomocí triků z jógy) pomůže k lepším výsledkům a výrazně lepšímu pocitu z běhu samotného. Kniha tuto rovinu opomíjí a zužuje pohled na běh hlavně na fyzickou stránku.

Atraktivní pasáž o maratónu je sice jen souhrnem poznatků, rad a tipů, které jsou běžně k nalezení na internetu, je dobré je ale mít pohromadě a uceleně, což zvláště začínající běžec ocení. Bohužel rušivě působí poměrně časté gramatické chyby.

Jestliže jsme pochválili sekce o tréninku a posilování, nelze nezmínit, že některé jiné pasáže jsou jen jakousi vycpávkou, chcete-li chabou přílohou k hlavnímu jídlu. Věty typu „analogový walkman má nevýhodu vyšší hmotnosti“ nezbaví čtenáře dojmu zbytečnosti příslušného textu. Při čtení knihy se nezbavíte pocitu, že jste členem japonské turistické výpravy Evropou za 24 hodin: nikde se pořádně nestaví a pokud Vás něco zaujme a chcete jít do hloubky, máte smůlu, letadlo právě odlétá.

Například kniha konstatuje velkou roli plic, nepodá však žádné tipy na zlepšení dýchání. Dokonce doporučí dýchat pusou i při klidném tempu, což je v rozporu s doporučeními vycházejícími z alternativní medicíny.

Závěrečná kapitola o stravě pohříchu nepřekračuje všeobecně známé a její zařazení na konec knihy poukazuje, že autoři si ani nekladli za cíl jít více do hloubky. Škoda, pro začátečníky, na něž se kniha především ohlíží, by bylo jistě užitečné doporučit vyzkoušené postupy před velkými akcemi, především čeho se vyvarovat.

Přiložené DVD, ojedinělý počin svého druhu, nabízí podrobný pohled na rozcvičení a posilování tělesných partií. Člověk by možná do budoucna přivítal i záběry z velkých akcí, které jsou vyvrcholením kariéry nejednoho běžce.

Suma sumárum: kniha je kvalitní učebnicí klasického (chcete-li vědeckého) přístupu k běhu. Stěžejní part o systému tréninku, procvičování a posilování má patřičnou hloubku a úroveň. Zbytek je bohužel jen balastem, který knize moc nepřidá. Příjemný je velmi srozumitelný jazyk, autoři neunavují lékařským žargonem.
Běhání nepřináší odpověď na otázku, proč miliony lidí nacházejí v běhání uspokojení, proč jim dává sílu překonat sebe sama i přes případnou bolest.
Škoda, že mosty mezi jednotlivými kapitolami v podobě historek Miloše Škorpila nejsou bohatší. Tato „omáčka“ je kvalitním dílem kuchařů a mohlo jí být více na úkor jisté popisnosti ostatního textu.

Chcete-li hezký manuál na běhání, u něhož vám nebude vadit, že po prolistování jej odložíte do knihovny a už se k němu asi nikdy nevrátíte, neváhejte. Tato poměrně kritická recenze nic nemění na faktu, že nic lepšího u nás v poslední době nevyšlo.

P.S.: Zcela záměrně se vyhýbám kritice "skryté" reklamy. Jednou snad přijde doba, kdy úlitby sponzorům nebudou rušit v psaném textu...

Pro náhled do knihy, klikněte zde. Názory na knihu naleznete ve fóru.

Reakce jednoho z autorů knihy:

úvodem k Vaší recenzi jsem Vám chtěl sdělit, že sám o sobě je potěšující fakt, že vůbec vznikla. V případě, že bych se s podobnou recenzí setkal v jiném médiu, nechal bych ji bez povšimnutí, jelikož jsou mi ovšem vaše stránky (a celkový vytyčený směr) sympatické, musím na ní reagovat. Kde jinde čekat objektivní a vyváženou kritiku opřenou o solidní znalost věci než právě ve specializovaném médiu? Leč bohužel její úrovní jsem poněkud zklamán. Zklamání ovšem v žádném případě nevyvěrá z oprávněné kritiky některých částí knihy (např. nedostatečného rozsahu některých kapitol – viz japonský zájezd), ke kterým se ještě vrátím. Jeho příčinou je celkově malá objektivita a úroveň celé recenze, která si všímá především, podle mého názoru, některých okrajových záležitostí a detailů (např. běh s walkmanem) a aspektů, které dokonce někdy i vytrhává z kontextu. Pokud čtenář vnímá obsah knihy jako ucelený systém, podle kterého chce svůj trénink řídit, nemůžeme mu sdělit, že bude lepší, když z dlouhá léta zdokonalovaného systému řízení tréninku podle tepové frekvence, přejde na postupy alternativní medicíny. Rozdíl mezi exaktní a alternativní medicínou totiž spočívá v hledání principů a příčinnosti jednotlivých biologických funkcí a v možnostech jejich komplexního, systémového a nenahodilého ovlivňování prostřednictvím standardních postupů. Obecně nejsem odpůrcem alternativní medicíny, ale její nevýhodou zkrátka je, že některé méně racionální postupy zatím nejsme schopni zdůvodnit natož zařadit do nějakého fungujícího  a objektivizovatelného systému, což si (jak je vidět) mnoho laiků neuvědomuje.

Dalším problémem recenze je podle mého názoru hodnocení pouze z pohledu jedné cílové skupiny. Vzhledem k zaměření webu je to pochopitelné, ale v tom případě by to zde tedy mělo zaznít. Jako autoři jsme na poměrně malém rozsahu nuceni vystihnout důležité základy, které vámi oslovovaná cílová skupina skutečně balastem nazývat může, ale pro začátečníky jsou nezbytným odrazovým můstkem pro orientaci v celé problematice. Ovšem i na základě čtení fóra na vašich stránkách si člověk snadno udělá dostatečný obrázek o „názorovém chaosu“ vašich čtenářů v některých základních otázkách přípravy. Ano, jde o nadšence bez příslušného odborného vzdělání, a proto je situace taková, jaká je. O to více jim je ale zapotřebí vštěpovat racionální komplexní základy a ne jim nabízet alternativní teorie, které jsou ovšem mnohdy více zábavnější a čtivější.

Určité výtky týkající se nedostatečného rozsahu některých kapitol a „úlitby“ sponzorům se snad dají pochopit. Věřte ale, že kalkulace na knihu (včetně každé stránky) je velmi výrazně limitována právě objemem financí a že v dnešní době vyprodukovat knihu proloženou barevnými stranami a doplněnou třicetiminutovým filmem (za relativně přijatelnou cenu) je malým produkčním zázrakem. Už tak jsme z důvodu omezeného rozpočtu museli počet stran zredukovat.

Osobně těžko rozumím i dalším částem recenze jako např. „Běhání nepřináší odpověď na otázku, proč miliony lidí nacházejí v běhání uspokojení, proč jim dává sílu překonat sebe sama i přes případnou bolest“.

Motivačním a souvisejícím záležitostem je věnována celá jedna kapitola včetně uvedených osobních příkladů.

Další poznámka se týká hodnocení dýchání. Zde je v recenzi opět uvedená nepravda, resp. informace vytržená z kontextu:

„Dokonce doporučí dýchat pusou i při klidném tempu, což je v rozporu s doporučeními vycházejícími z alternativní medicíny“.

V knize je přitom skutečně uvedeno:

„Při nízké intenzitě běhu bychom měli dýchat (především nadechovat se) ústy a zároveň i co nejvíce nosem. Teprve až při vyšší intenzitě běhu přecházíme na dýchání výhradně ústy.“

 „I tato poměrně kritická kritika vaší recenze nic nemění na faktu, že lepší u nás zatím asi očekávat nelze“.  Osobně se ale už těším, až si budeme moci (a zvykneme si) posuzovat stav věcí důkladněji, objektivněji a s jejich větší znalostí. 

Aleš Tvrzník