Petr Syblík | 2. 11. 2006 | Přečteno: 6643× | Tisk článku
Zavírám knihu všestranného sportovce Deana Karnazese a jsem v rozpacích. Mně, běžci uvízlému navždy v osidlech dlouhých tratí, tato kniha ukázala, že stojím na správné cestě, ale co ukáže ostatním? Najdou v ní odpověď na otázku proč běhat vzdálenosti delší než maratón?
Těžko říct, nejsprávnější odpovědí bude věta: "dejte si 80 km a odpověď naleznete". Z osobní zkušenosti mohu říci, že nelze než souhlasit.
Kniha (nedávno vydaný český překlad loňského titulu) začíná strhujícím úvodem, který vás okamžitě vtáhne do středu dění jednoho z Deanových šílených běhů. Retrospektivně se pak vrací ke svému neméně zajímavému dětství. Začátek knihy bezpochyby upoutá. To se však bohužel nedá tvrdit o další kapitole věnované dospívání a době do třicátých narozenin autora.
Tehdy Dean procitá a ve starých teniskách uběhne v noci 50 kilometrů. Na můj vkus až příliš naturalisticky líčí co viděl, když si po běhu sundal své boty. Tento způsob detailního popisu vrcholí, když si po kvalifikačním závodě na 100 mil pozvrací celý vnitřek auta...
Nejčtivější pasáží celé knihy je právě popis závodu na 100 mil, na který se úspěšně kvalifikoval. Závod s limitem 24 hodin a s převýšením 11,6 km patří k nejtěžším běžeckým závodům na světě. Od příjezdu na místo startu až po… (nebudu prozrazovat) je příběh tak dynamický a poutavý, že při jeho čtení bez problémů přejedete cílovou zastávku.
jižní pól dobyt či nikoliv.
Děj se opět začíná rozbíhat až po návratu k nosnému tématu celé knihy, kterým je běh na 320 km. Běhu se zúčastňují dvanáctičlenné štafety, zatímco Dean jej běží sám na podporu nemocné holčičky.
Kniha utrpěla nepříliš zdařilým překladem a větami, které gramaticky nedávají smysl. Například na str. 105: "Bolelo mě za krkem, v ramenou, bolela mě záda, boky, kolena, nohy a dokonce mi vystřelovala i do špičky nosu".
Z knihy nečiší taková radost, jako ze zápisků jednoho z našich ultramaratonců. Obsahuje minimum hlubších myšlenek a některá motta na úvodu kapitol působí až rušivě. Přestože se v knize několikrát zabývá otázkou "Proč to dělá?", můžete zapochybovat, zda to vlastně ví autor sám. Neustále něco hledá a snaží se posouvat své hranice výše a výše.
Téměř nic se nedozvíte o jeho vybavení. Oblečení, boty, pomůcky, to zůstalo utajeno. Stravě je věnován doslov, ale nehledejte konkrétní návod. Pochopíte, že pokud se chcete věnovat ultraběhům vážně, budete muset brát vážně i svou stravu.
Pro milovníky dlouhých tratí je kniha přesto vítaným přírůstkem do knihovny. Na ty, jejichž ambice jsou jen si občas zaběhat, a na neběžce může kniha působit jako odstrašující příklad. Nejen kvůli detailnímu líčení tělesných útrap, ale i proto, že nejčastější slovo v knize je bolest skloňovaná ve všech pádech.
Petr Syblík
Kniha má 242 stran a vydalo ji nakladatelství Triton.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Dean právě v těchto dnech končí svoji akci 50 Maratónů v 50 státech za 50 dnů. Každý den s ním v jednom americkém státu běží zhruba 50 lidí, zkušení i prvo maratónci. Poslední, padesátý kousek, bude mít v neděli na Maratónu v New Yorku.
Na tuto knihu jsem nahodou narazil v knihkupectvi,s velkym zajmem jsem ji otevrel ale po chvili trochu zklamane vratil zpatky do regalu.Uz upoutavka na obalce me trochu odradila a neznat nektere jine utramaratonce,asi bych na ultramaraton,ac ho sam nebeham,automaticky zanevrel;-)
Nesouhlasim s recenzi. Ja knihu cetl jak v anglictine, tak i v cestine a mel jsem ji prectenou za 2 dny. Ale je to asi tim, ze uz Deana sleduju delsi dobu.
No, proti gustu..znate to :-)
Já knížky nečtu.Tuto jsem přečetl jedním dechem.Myslím že kdo běhá se v této knize najde.Už jen proto,že každý máme hranice někde jinde a stojí nás to stejné úsilý je překonat.Pro mě osobně je tato kniha velkou motivací.Určitě se minimálně jednou k některým statím vrátím.Přesto vše souhlasím s tím že by mohla být lépe napsána.Ale beru to jako osobní zpověď běžce.
I já jsem dočetl Ultramaratonce v rozpacích. A není to asi vina jen ne právě kvalitního překladu. V hodnocení knihy se naprosto ztotožňuji s autorem recenze. Na rozdíl od něj jsem si zatím "nedal 80 km", a tak jsem možná ještě kritičtější. Pro mě je běh hlavně radost, možnost optimálně vyladit tělo a vědomí. Kdybych nevěděl, že jsou i ultraběžci, jimž jde o něco podobného, asi by mě kniha od myšlenky na opravdu dlouhý běh natrvalo odvedla.
Já jsem zase na rozpacích z této "recenze". Knížka je skvělá, čte se jedním dechem. Karno je vtipný, má nadhled a nebojí si přiznat, že je vlastně magor.
Smyslem knížky není nikoho přilákat k běhu nebo něco přikrašlovat. Je to prostě příběh jednoho extrémního sportovce, proto se tam píše o bolesti a útrapách. To je snad pochopitelné, ne?
Netuším, jaké hlubší myšlenky recenzent postrádá. Řeč je přeci o sportu, ne o antické filozofii. Slova o tom, že běhá na kosmickou energii, a podobný "duchovní" balast zřejmě rád přenechává jiným ultramaratoncům (viz nedávná MF citovaná i na tomto webu). Ostatně myšlenka pomáhat svým běháním těžce nemocným dětem mi přijde dost hluboká...
Nevyčítal bych Karnovi ani to, že nepíše, v jakých běhá botech a nebo snad jaký má sporttester. Asi to nepovažuje za důležité, asi vidí smysl běhání v něčem úplně jiném. Je to frajer!
Dean zaběhnul poslední 50 Maratón v 50 dnech v New Yorku za 3:00:31!
A rozhodl se pokračovat, běží přes celou Ameriku z NY domů do San Franciska, kde je teď můžete zjistit tady http://www.runnersworld.com/e50/deantool.html
Jsem už skoro na konci knihy a myslím, že není špatná. Čtu ji jedním dechem. (Kdyby tedy nebyla tak příšerně přeložená - třeba to vykání během závodů, to je síla! Nezbývá, než si tohle odmyslet anebo číst v originále.) Ale jinak - super. Hlubší myšlenky mi nechybí. Takovéhle běhání je prostě totálně ujetá záležitost, které člověk buď rozumí anebo ne - to se vysvětlit ani "zabalit" do myšlenek nedá. Mně osobně ultramaraton fascinuje (ačkoliv zkoušet ho nehodlám), a tak jsem z knihy nadšená. Jitka.
Jejda, chyba, takovou bych po kritizování překladu udělat neměla... - samozřejmě - MĚ fascinuje.... :o))
RSS