Ultramaratonec – zpověď nočního běžce

Zavírám knihu všestranného sportovce Deana Karnazese a jsem v rozpacích. Mně, běžci uvízlému navždy v osidlech dlouhých tratí, tato kniha ukázala, že stojím na správné cestě, ale co ukáže ostatním? Najdou v ní odpověď na otázku proč běhat vzdálenosti delší než maratón?

Těžko říct, nejsprávnější odpovědí bude věta: „dejte si 80 km a odpověď naleznete“. Z osobní zkušenosti mohu říci, že nelze než souhlasit.

Kniha (nedávno vydaný český překlad loňského titulu) začíná strhujícím úvodem, který vás okamžitě vtáhne do středu dění jednoho z Deanových šílených běhů. Retrospektivně se pak vrací ke svému neméně zajímavému dětství. Začátek knihy bezpochyby upoutá. To se však bohužel nedá tvrdit o další kapitole věnované dospívání a době do třicátých narozenin autora.

Tehdy Dean procitá a ve starých teniskách uběhne v noci 50 kilometrů. Na můj vkus až příliš naturalisticky líčí co viděl, když si po běhu sundal své boty. Tento způsob detailního popisu vrcholí, když si po kvalifikačním závodě na 100 mil pozvrací celý vnitřek auta… 

Nejčtivější pasáží celé knihy je právě popis závodu na 100 mil, na který se úspěšně kvalifikoval. Závod s limitem 24 hodin a s převýšením 11,6 km patří k nejtěžším běžeckým závodům na světě. Od příjezdu na místo startu až po… (nebudu prozrazovat) je příběh tak dynamický a poutavý, že při jeho čtení bez problémů přejedete cílovou zastávku.

jižní pól dobyt či nikoliv.

Děj se opět začíná rozbíhat až po návratu k nosnému tématu celé knihy, kterým je běh na 320 km. Běhu se zúčastňují dvanáctičlenné štafety, zatímco Dean jej běží sám na podporu nemocné holčičky.

Kniha utrpěla nepříliš zdařilým překladem a větami, které gramaticky nedávají smysl. Například na str. 105: „Bolelo mě za krkem, v ramenou, bolela mě záda, boky, kolena, nohy a dokonce mi vystřelovala i do špičky nosu“.

Z knihy nečiší taková radost, jako ze zápisků jednoho z našich ultramaratonců. Obsahuje minimum hlubších myšlenek a některá motta na úvodu kapitol působí až rušivě. Přestože se v knize několikrát zabývá otázkou „Proč to dělá?“, můžete zapochybovat, zda to vlastně ví autor sám. Neustále něco hledá a snaží se posouvat své hranice výše a výše.

Téměř nic se nedozvíte o jeho vybavení. Oblečení, boty, pomůcky, to zůstalo utajeno. Stravě je věnován doslov, ale nehledejte konkrétní návod. Pochopíte, že pokud se chcete věnovat ultraběhům vážně, budete muset brát vážně i svou stravu.

Pro milovníky dlouhých tratí je kniha přesto vítaným přírůstkem do knihovny. Na ty, jejichž ambice jsou jen si občas zaběhat, a na neběžce může kniha působit jako odstrašující příklad. Nejen kvůli detailnímu líčení tělesných útrap, ale i proto, že nejčastější slovo v knize je bolest skloňovaná ve všech pádech.

Petr Syblík

Kniha má 242 stran a vydalo ji nakladatelství Triton.

Více z obsahu knihy naleznete na blogu Tragéda.