Zrození běžkyně - pohled trenéra (2)
Ivo Domanský | 18. 9. 2007 | Přečteno: 2063×
Druhý díl pohledu Iva Domanského na Katčinu přípravu na Kladenský maraton. Jak vypadalo vyladění a jaké "mýty" se podařilo vyvrátit ?
Fáze čtvrtá: Postupné vyladění před maratonem
První polovina čtvrtého tréninkového cyklu pokračovala v dosavadním trendu a obsahovala volné souvislé běhy, fartleky do 60 minut a delší běhy v tempu maratonu (zpravidla do 15 km). U tréninku na dráze převažovaly dlouhé opakované úseky od 2000 do 4000 m v úrovni TR maratonu, nejdelší byl trénink 2x 4000 m.
Původní plán předpokládal poslední kontrolní závod v neděli 26. srpna na trati Rakovnické patnáctky. Ten musel být změněn z důvodu zaneprázdněnosti Katky, kterou redakce behej.com pověřila organizací setkání ve Studené. Tento víkend tedy dostaly přednost souvislé běhy v terénu. Závodnice test absolvovala o týden později (a 8 dní před maratonem) v Nučicích na silničním běhu na 10 km. Z něj si odnesla cenný osobní rekord 46:50.
Poslední kvalitní trénink byl 28. srpna (12 dní před maratonem), následovalo už vyladění s mírným snížením kilometráže pod plánovanou hodnotu, částečně způsobeným nepřízní počasí v posledních dnech před Kladnem a obavami atletky i trenéra z nastydnutí.
Při pobytu ve Studené absolvovala Katka měření, která zjistila stav její trénovanosti, určila současný aerobní a anaerobní práh a průběh laktátové křivky. Všechny dosažené výsledky svědčily o vytrvalostním růstu a obecně dobré přípravě jejího organismu na maraton.
Kladenský maraton očima trenéra
Maraton probíhal v první polovině podle časového rozpisu na čas 3:51:00. Pětikilometrové úseky 26:13 – 53:19 – 1:18:29 – 1:44:50 – 2:13:01 ukazovaly, že cíl byl postaven reálně. Od 20. kilometru došlo k částečnému zpomalování, 30. km byl již za 2:41:00 km a poslední desítka těsně pod 61 minut. Poslední 2 kilometry opět o něco rychleji. Katka měla po odstoupení Petry Havlové a vzdání Lucie Polmanové reálnou šanci na fantastické 3. místo v kategorii, necelé 4 km před cílem však byla předstižena skvěle finišující závodnicí. Konečným časem 3:53:26 splnila Káťa svůj maratonský sen a s velkou rezervou překonala hranici 4 hodin.
Trénink Katky Klouparové jsem nepřevzal samoúčelně. Kromě praktického ověření mých dlouholetých empirických zkušeností z vlastního tréninku a aplikace některých poněkud jiných metod a postupů, než jsou ty běžně prezentované v příručkách a časopiseckých materiálech pro maratonský trénink, bylo mým cílem v praxi demytizovat maraton jako "vrchol" běžeckého snažení a dokázat, že při zachování určitých pravidel lze připravit maratonského nováčka jinak, než je obecné přesvědčení.
1. Maraton lze bez následků a krizí absolvovat až po víceletém tréninku.
Tato teze platí pouze pro špičkové běžce a běžkyně, kteří mají za cíl dosáhnout světových časů. Kondiční běžec může maraton absolvovat po tříměsíční řízené přípravě. Podmínkou je pochopitelně zdravý organismus, zvyklý na dlouhodobou přiměřenou fyzickou zátěž. Velkou výhodou je osobní řízení trenérem, který závodníka alespoň občas vidí, změří TF, opraví základní stylové chyby a případně trénink modifikuje podle měnících se okolností.
2. "Maratonská zeď" přichází po 30. kilometru na každého.
Maratonská zeď neexistuje, je to výmluva nepřipravených. Samozřejmě může dojít po 30. kilometru ke zpomalení a okolnosti mohou být různé, ale toto zpomalení nemusí být fatální ani markantní. Důležité je zvolit od začátku správné tempo a nepřepálit začátek.
3. Maraton nelze úspěšně absolvovat bez třicetikilometrových i delších souvislých běhů v přípravě
Ve skutečnosti stačí absolvovat (nejlépe několik) běhů kolem 25 km v přísně dodržovaném tempu maratonu. Závodník takto vstřebá speciální tempo maratonu a tím nesmírně získá. Naopak velmi dlouhý souvislý běh v tréninku s nepříjemnými pocity po 30. kilometru může na nováčka působit kontraproduktivně.
4. Maratonský trénink bez závodů
V přípravě doporučuji naopak absolvovat 4 – 5 závodů na tratích od 10 do 25 kilometrů. Nezapomenutelný trenér světového rekordmana Stanislava Jungwirtha dr. Ladislav Fišer říkal: "Jeden závod vydá za tři tréninky." A měl pravdu. Platí to, byť s nepatrnými výhradami. Poslední závod pak lze beze škody absolvovat i pouhý týden před maratonem.
Úplně nakonec: můj tréninkový plán by nikdy nedošel svého naplnění, kdybych neměl štěstí pracovat s mimořádně motivovanou adeptkou, která to má (nejen u běhu) v hlavě dobře srovnáno. S Káťou se mi pracovalo skutečně mimořádně skvěle a věřím, že i čtenářům behej.com se líbilo její každotýdenní představení v seriálu, který psala spolu s Tomášem Rokosem. Kdosi to nazval reality show a nebyl daleko od pravdy.
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 14)
sklena27 | 18. 09. 2007, 10:59
Díky za odborné potvrzení mých vlastních začátečnických zkušeností! Letos na jaře jsem v Praze absolvoval svůj první maraton, sice v čase výrazně horším než Katka, nicméně dokončil jsem a to byl můj jediný cíl. Připravoval jsem se 14 týdnů a maratonskou zeď jsem na trase nepotkal, nicméně strach (nebo spíš respekt) z ní mě donutil udržet správné tempo po celou dobu běhu, takže ač žádná zeď neexistuje je dobře o ní vědět :-)
Stan | 18. 09. 2007, 12:02
Ivo, je zajímavé, že jsi v podstatě přesně zformuloval něco, co jsem cítil a neuměl pojmenovat. Jako kondiční běžec mohu všechny Tvé závěry potvrdit svou osobní zkušeností. Katka si vedla skvěle - pod vedením skvělého trenéra. Za rok při nezměněném přístupu ji vidím někde kolem 3:10.
Luckyboy | 18. 09. 2007, 17:33
vidim to podobne. nejsem zadny maratonsky harcovnik, ale nejvetsi chybu vsech maratoncu vidim v nespravnem stanoveni odpovidajiciho tempa podle aktualni formy (ja se uz jednou spalil :) a doufam ze uz tu chybu nezopakuji)
doufam ze katcin a ivuv prinos bude videt pristi rok ve vetsi ucasti novacku na maratonskych akcichHejkal | 20. 09. 2007, 01:03
Tak teda vážně nevím, před kým více smeknout - jestli před Katkou nebo před Ivem. Asi před oběma stejně. Zdá se, že srovnané to mají oba.
Obávám se, že Stan má pravdu a že na letošní Nové Veselí budu vzpomínat jako na velkou sportovní trofej - poprvé a naposledy jsem byl před Katkou. Když jsem ji na fotkách z Kladna uviděl, skoro jsem nevěřil, že to je ona - připadala mi nějaká hubenější. Je to jasný, má něco, co já marně hledám - a to je disciplína...zse | 20. 09. 2007, 08:34
Na stranke www.42195.sk je článok ktorý trošku polemizuje s názormi v tomto článku. Určite to stojí za prečítanie. Neznižuje určite super výkon Katky, iba sa trochu inak díva na závery vyvodené z jej výkonu.
Stan | 21. 09. 2007, 12:21
Myslím si, že ten příspěvek není zcela korektní. Udržet rovnoměrné tempo při maratónu, případně v druhé půli zrychlit, to je těžký oříšek i pro skvěle trénované vrcholové sportovce. A jestli byl rozdíl mezi první a druhou polovinou pouhých 12 minut, tak to u prvomaratónce svědčí o skvělé přípravě. A k "maratónské zdi" - nárazem do ní já osobně rozumím stav, kdy běžec buď není schopen či ochoten dále běžet, případně stav, kdy není schopen řádně koordinovat své pohyby a zbytek maratónu se nějak doplouží. To evidentně nebyl Katčin případ. Co se týče pomalých běhů nad 30 km, troufnu si tvrdit, že cesta k nim je mnohem delší než 3 měsíce, že by pro Katku byly kontraproduktivní a mohly vést ke zranění, onemocnění či psychické nepohodě. Proto se mi jeví lepší přístup běhat kratší vzdálenosti v plánovaném maratónském tempu nebo mírně nad ním. Ale to je spíš otázka pro opravdové odborníky.
eN | 22. 09. 2007, 02:07
Stan, nečítal si pozorne. V článku vôbec nejde o spochybňovanie výkonu Kateřiny. O ňu mi v článku vôbec nešlo. Je to fikcia na tému "Ja som tréner seba a hovorím si po behu presne takom, ako bežala Katka, kde som urobil chybu." 12 minút rozdielu medzi polovinami maratónu svedčí o nesprávne zvolenom tempe, o ničom inom. Rajec07 bežal 18 ročný mladík prvý maratón a mal rozdiel dve sekundy. To svedčí o neuveriteľne dobrom odhade svojich schopností. Súhlasím s Tebou, že cesta k nie 30 km, ale dvoj hodinovým behom je dlhšia, ako tri mesiace. Ale oveľa viac to platí o maratóne.
Stan | 22. 09. 2007, 19:12
Je možné připravit začátečníka na maratón za tři měsíce tak, aby ho zaběhl strojovým tempem? Podle mě je to fikce.
eN | 24. 09. 2007, 01:12
Stan, nie je to fikcia. Predložím Ti dôkaz http://42195.sk/results/0 … rajmrt.htm Chlapec na treťom mieste má 18 rokov a bežal prvý maratón. Ale priznám sa Ti, že ako tréner by som si vybral toho mladého, ktorý to v úvode najviac prekopne. Ale prvé čo by som urobil, nedovolil by som mu bežať maratón hodne dlho.
Stan | 24. 09. 2007, 15:03
Pořád tak úplně nevím, o co Ti jde. Jestli jsem to dobře pochopil, Ivo Domanský vzal neběžkyni, napsal ji tréninkový plán a dokázal, že za tři měsíce uběhla ve zdraví maratón pod 4 hodiny. Mě se to jeví jako úctyhodný výkon od Katky i od trenéra, Ty se rýpeš v tom, jestli nepřepálila tempo, když běžela druhou půli o 12 min. pomaleji a argumentuješ ojedinělým výkonem někoho jiného. Podívej se do výsledků kteréhokoliv maratónu a porovnej si mezičasy. Zjistíš rozdíly i u zkušených borců, kteří běhají maratóny několik let. Zvolení optimálního tempa je alchymie, protože musíš vzít v úvahu aktuální formu, zdravotní stav, počasí, konfiguraci terénu. A předstartovní adrenalin Tě žene dopředu. Prvomaratónec se navíc nemá v podstatě čeho chytit, trenér s ním taky nemůže běžet a měřit mu při závodu laktát, aby ho zpomalil.
running-observer | 24. 09. 2007, 17:45
Myslím, že stojí za to to upřesnit. Ivo se Katky ujal v době, kdy již byla běžkyně (začátečník) a měla za sebou několik závodů, jak to vyplývá z jejího prvního článku.
eN při svém tvrzení vychází z toho, že v článku o kladenském maratonu se uvádí, že Katka prvých 20 km běžela přesně podle časového rozpisu a z toho vyvozuje, že byl časový rozpis vypočítán chybně (pro nereálný cílový čas 3:41).
My, kteří máme běžně 10 i více minut rozdíl mezi prvou a druhou polovinou, si většinou trénujeme sami bez trenéra a úvod maratonu přepalujeme, protože si nenecháme poradit nebo nám nikdo neporadí.
Na MUM jsem ani jednou nenarazil na zeď: všechno jsem běžel tak pomalu, že zpomalit nebylo potřeba. V Ostravě jsem narazil na měkkou zeď: nemusel jsem lehnout na zem, ale musel jsem výrazně zvolnit tempo. Zeď byla "měkká", protože jsem mírně zvolňoval už před ní.kaacza | 24. 09. 2007, 18:42
Ahojka vsem,
Za sebe, i kdyz clanek psal Ivo, dekuju moc za reakce!!
Mam jen malou poznamku k tomu casovemu rozpisu. Protoze jsem maraton bezela poprve a nejdelsi distance byla 25km, pocitali jsme s Ivem, ze po 20-25.km proste zpomalim. Tak jsem mela udelany rozpis. Oproti nemu jsem v poslednich dvou kolech zaostala o cca 1-2 minuty. Negative split by se mi libil a na pulmaratonu ho umim. Na maratonu jsem se o nej mohla pokusit, a mozna by po 25. km prislo zpomaleni tak jako tak a cil "pod 4" by byl ztracen v nenavratnu. Mozna to byl risk, ale co se tyce cile "pod 4" - vyslo to. A tenhle serial byl spis o tom, zda se to povede, nez o tom, zda zabehnu pod 4 a jeste s rychlejsi druhou polovinou..
Jak rikam - do roka a do dne.:o)
Hezky den!! K.
Stan | 25. 09. 2007, 07:51
Katko, vidím, že to máš v hlavě srovnané, tak ať Ti nožičky běhají a do roka a do dne Ti přeji maratón za 3:10 i s tím stupňovaným tempem.
zse | 24. 09. 2007, 10:31
Súhlasim z eN. Vôbec nejde o dehonestovanie výkonu Katky. Mne osobne sa skôr nepáči že sa jej výkon použil ako dôkaz na rúcanie maratónskych "mýtov". Myslím že nováčikovia, ku ktorým sa tiež radím, v tom potom majú akurát chaos.
RSS