Nad Stromovkou skoro jasno
Zrána ukazoval teploměr za mým oknem plus jeden stupeň Celsia. Teplota dobrá na chlazení piva, méně již na běh. Přesto jsem do Stromovky na start 46. ročníku Pražského maratonu odjížděl s pocitem, že zima maratonce od startu neodradí.
Ze 120 předem přihlášených se sice dvacítka nedostavila, ale vzhledem k tomu, že organizátoři nevyžadují zaslání startovného předem, je to procento únosné. Naproti tomu se dalších asi 60 maratonců přihlásilo až na místě. Někteří to vzali hákem – doslova na poslední chvíli. Nevím, kde jinde na světě přijímají přihlášku na maraton necelých deset minut před startem, ve Stromovce to zvládnou. Což samozřejmě nemá být návod pro „mistry posledních chvilek“.
Po příchodu Dana Orálka bylo jasné, kdo bude jedničkou mezi muži. Danovo tempo se neodvážil akceptovat ani vítěz jednoho z minulých ročníků Petr Švarc, ani nikdo jiný z kvalitních maratonců na startu. Dan běžel naprosto vyrovnaně (pětikilometrové okruhy těsně pod 18 minut) a v cíli mu rozhodčí naměřili kvalitní čas 2:30:13 hod, nejlepší čas na tomto maratonu dosažený za několik posledních let! Pokud by měl alespoň jednoho rovnocenného soupeře, mohli jsme být svědky času ještě o hodně lepšího.
Zajímavý
byl boj o další místa. Zkušená dvojice Musil – Švarc běžela dlouho
pospolu, pak však příbramský triatlet nasadil k dlouhému trháku a
bezpečně kontroloval druhé místo. Jirku Musila začal stíhat vyškovský
Milan Adamec, doběhl jej, ale hlinecký závodník jeho útok s vypětím
všech sil dokázal odrazit. Za taktickou zralost musíme pochválit
velezkušeného Tomáše Ulmu, dobře běželi a v popředí se umístili také
Jiří Kabelka, Josef Veber a Vlasta Kacíř. Těžkou krizi na trati překonal
třetí v kategorii veteránů nad 40 let Dan Klouda; vyrovnaným výkonem si
vybojoval vítězství v kategorii 50–59 let brněnský Jaroslav Kaše,
následován dalšími maratonci „tvrdého jádra“ Vilémem Hrdinou a
Josefem Kalátem, jehož finiš bohužel přišel příliš pozdě. Prvenství
v nejstarší veteránské kategorii si odvezl slovenský sběratel
maratonských startů Alexander Simon. Jeho náskok na druhého v pořadí
Petra Muchu činil pohých šestnáct sekund. Třetí byl (opět s nevelkým
odstupem) Vlastimír Holík.
Soutěž žen neměla jasnou favoritku, ale bylo jasné, že první proběhne cílem některá z trojice Faktorová – Vichová – Zbíralová. Nejrychleji začala veteránská mistryně Vichová, ale obě uprostřed větší skupiny běžící soupeřky se s tím nehodlaly smířit a ještě před metou půlmaratonu běžely už všechny tři ženy pospolu. Vichová pak už udanému tempu nestačila. Rozhodnutí přišlo necelých deset kilometrů před cílem, kdy Jihočeška Veronika Faktorová zrychlila a vytvořila si nevelký, leč k vítězství dostačující náskok. Radka Zbíralová finišovala bezpečně na druhém místě. Velkým překvapením i pro odborníky byl skvělý maratonský návrat jedné z nejlepších evropských ultravytrvalkyň Michaely Dimitriadu. Míša neztratila maratonskou jiskru ani po sérii startů na vzdálenostech větších než 24 hodin! Za pozornost stojí i výkony Vandy Kadeřábkové Březinové, která absolvovala první maraton po mateřské přestávce a ostravské Aleny Krchákové.
Pražský podzimní maraton
dokončilo za chladného počasí a místy i protivětru 147 běžců. Ti si
pochvalovali uspořádání a takřka rodinnou atmosféru, která je pro tento
běh typická. „Těší nás vzrůstající zájem závodníků z celé
republiky,“ řekl mi ředitel závodu JUDr. Zdeněk Weig. „Dnes jsme ale už
byli na hranici možností, co se regulérnosti výsledků týče. Bude nutno
uvažovat o zavedení čipové technologie, pokud bude počet běžců tímto
tempem stoupat.“ Už letos totiž nestačila startovní čísla a jejich
dodatečná úprava byla pro počítače kol problematická.
Náš report ze Stromovky by nebyl úplný, kdybychom nepochválili „roztleskávače“ ze skupiny, která si dala v 10 hodin sraz u Planetária, běhala proti směru maratonu a závodníky neúnavně povzbuzovala. Běžci z okruhu behej.com vytvořili něco jako „přidanou hodnotu“ podzimního pražského maratonu a jeho účastníci toto vystoupení kvitovali vesměs s povděkem.
Ivo Domanský
