Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Vít Pavlišta: Chuť návratu po zranění

Vít Pavlišta: Chuť návratu po zranění
foto: Martin Symon

Iva Tržilová | 23.03.2010 | přečteno: 13921×

Koncem loňska se po zranění na závody vrátil mladý Vít Pavlišta. V jednom z prvních závodů, Českobrodské vánoční desítce, doběhl jako první. Týden nato navíc zvítězil v halovém závodu na 12 minut v Jablonci nad Nisou. Mezi běžci není žádným nováčkem, dva roky se však trápil se zraněním achilovky, proto ho nebylo příliš vidět. Jak se se zraněním vypořádal a jaké to je začít znovu běhat?

Vítku, jak došlo ke zranění?

Problémy začaly na podzim 2007 před Běchovicemi. Během závodu jsem tu bolest tolik nevnímal a snažil jsem se i přesto běžet naplno. Doběhl jsem na 3. místě (v čase 31:58), ale po doběhu jsem se už vysloveně trápil. Noha se rozbolela a nemohl jsem ani klusat. Na podzim už jsem žádné závody stejně neplánoval, tak jsem si dal od běhu úplnou pauzu a čekal jsem, jak se budu cítit. Myslel jsem, že se to zlepší, ale pokaždé, když jsem znovu začal vyklusávat, zhoršilo se to. Bolest navíc sílila, takže jsem později musel přestat běhat úplně.

Jak jsi to léčil?

Bohužel špatně. Začal jsem s bolestí chodit k různým ortopedům, kteří mě pouze posílali na rehabilitace, které nepomáhaly. Příčina problému s achilovkou byla v zádech a ne v samotné achilovce. Léčit zablokovaná záda jsem začal příliš pozdě, když už jsem měl v achilovce rozsáhlý zánět a musel podstoupit na jaře 2009 první operaci. Po ní to vypadalo z lékařského hlediska dobře, doktor mi dokonce řekl, že budu moct brzo začít znovu běhat.

Operoval mě sice vyhlášený ortoped, ale ani on se nezabýval příčinou vzniku zánětu v achilovce, a tudíž ani úspěšná operace nic nevyřešila. Vkládal jsem velké naděje v operaci a přestal se věnovat cvičení a odblokovávání zad. Když jsem zkusil po svolení doktora začít lehce klusat, noha bolela pořád. Žádné zlepšení jsem necítil. Po nějakém čase mě ortoped přizval k druhé operaci s vysvětlením, že zánět byl příliš rozsáhlý na to, aby se dal odstranit najednou. To mě utvrdilo v přesvědčení, že příčinou bolesti je zánět v achilovce, a věřil jsem ve zlepšení po druhé operaci. Ani s dostatečným odstupem po druhé operaci jsem ale nebyl schopen popoběhnout pár set metrů na ujíždějící tramvaj, natož si jít zaklusat.

Ortoped mi při kontrole řekl, že achilovka je čistá a nezná příčinu mé bolesti a podivného lupání v kotníku. Nakonec jsem se znovu obrátil na specialistku na zdravotní problémy se zády, která už mě několikrát v minulosti vytáhla z bryndy, rehabilitační doktorku Ilonu Horskou z Jablonce nad Nisou. Po dlouhé době necvičení a sedavé práce u počítače jsem měl záda v celkem špatném stavu. Blokace na několika místech a špatné postavení páteře. Následovalo několik odblokování a hlavně spousta hodin cvičení, které konečně začínalo přinášet malá zlepšení. Začal jsem trochu klusat, ale páteř se stále měla tendenci vracet do špatné polohy a ochablé svaly ji nedokázaly udržet. Noha se opět rozbolela. Vždy jednou za 14 dní jsem chodil na odblokování a zkoušel to znovu. Postupně se začaly intervaly mezi jednotlivými odblokováními prodlužovat a začal jsem běhat pravidelně. V procesu léčení jsem pořád a achilovka mě stále občas pobolívá, ale už vím, jak na ni.

Záda tě bolela?

Ne, vůbec. Byla to jenom příčina těch problémů s achilovkou. Po cvičení vždycky cítím, že už noha bolí méně.

Měl jsi někdy předtím potíže se zády?

Problémy se zády mám vlastně odjakživa a hlavně od té doby, co jsem začal s běháním. Jako dítě jsem chodil na gymnastiku, tam jsem byl hodně protažený. Když jsem přestal cvičit, svaly se stáhly a ochably. Posilování zádových svalů je pro běžce hodně důležité, protože tyto svaly drží páteř při běhání a tlumí nárazy. Na to jsem do té doby moc nedbal. Cvičení, které mi pomohlo, je dosti specifické a zaměřuje se na svaly, které klasické posilování zad nezahrnuje. Je ale velmi časově náročné a také dost nudné, takže dříve, dokud jsem nebyl na 100% přesvědčen o jeho důležitosti, jsem od něj vždy časem upustil.

Myslím, že stejný problém má více běžců. Sám jich několik znám a také bohužel tápou a hledají tu správnou léčbu bolestivé achilovky. Běžec musí během roku naběhat spoustu kilometrů a jakákoliv drobná dysbalance v zatěžování nohy se časem projeví bolestí či zánětem. Při běhání si to člověk vůbec nemusí uvědomit, že jednou nohou našlapuje jinak, nebo trochu kulhá.

Nenapadlo tě po takovém martyriu skončit s během?

Už jsem moc nevěřil, že se mi noha někdy úplně uzdraví, ale moc jsem chtěl být v pořádku.

Jak ses během té pauzy udržoval v kondici?

Jezdil jsem hodně na kole, v zimě na rotopedu a trochu na lyžích. To byla jediná vytrvalostní aktivita v té době. Na kole jsem toho najezdil opravdu hodně. Bral jsem ho i jako dopravní prostředek a minimálně dvakrát týdně jsem jezdil stokilometrové túry na víkend z práce domů (Trutnov – Liberec). V extrémním případě jsem dal třeba i 160 km. Dokonce jsem chvíli uvažoval, že bych začal závodit na kole, ale kolo mě nikdy moc nebavilo.

Bolest jsi necítil, například při tom lyžování?

Ne. Jenom při běhu.

Teď ses po dlouhé pauze opět k běhání vrátil. Kdy jsi začal opět trénovat a jaké to bylo znovu začínat?

Běhat jsem začal loni na podzim, zpočátku 1× týdně, pak 2× týdně a četnost tréninků jsem postupně zvyšoval. Od prosince jsem začal intenzivněji denně trénovat. Nebyl pro mě problém znovu začít, i když mě to ze začátku ještě občas pobolívalo. Běhání vždycky byl můj koníček a těšil jsem se, až budu moci zase vyběhnout.

Nechce se věřit, že jsi začal trénovat až v prosinci, když už koncem prosince jsi běžel dva závody a oba jsi vyhrál.

Myslím, že v sobě mám něco z předchozí kondice. To se nezapomíná. Chtěl jsem se prostě proběhnout, zkusit si závod, abych zjistil, jak na tom jsem. Oba ty závody dopadly nad moje očekávání, i když během závodů jsem dost trpěl. V kondici jsem se sice udržoval, ale celé ty dva roky jsem nehnal tělo do žádných extrémů. Nějaké rychlejší úseky mi chybí.

Jak se cítíš teď? Běháš už podle tréninkového plánu?

Od ledna běhám podle tréninkového plánu. Teď ho ale zrovna moc nedodržuju, posledních 14 dnů jsem zase neběhal, protože mě achilovka znovu začala bolet. Musím si pořád trochu hlídat, jaké tréninky můžu jít a jaké radši nahradit jinými. Teď už ale zase běhám.

Už víš, co bys chtěl letos zaběhnout, pokud se budeš cítit fit?

To zatím nejsem schopný přesně říct. Když mě noha nebude bolet, tak budu běhat ligu, a dál se uvidí. Asi zkusím i republiku, pokud nebudu běhat vyloženě nějaké strašné časy. Hlavní pro mě teď je dát se dohromady a dostat se do formy.

Díky za rozhovor a přeju pevné zdraví.


Vít Pavlišta

narozen: 22. 3. 1985
oddíl: AC Slovan Liberec

10000 m, dráha – 31:25.51 (30. 6. 2007)
5000 m, dráha – 15:04.84 (1. 9. 2007)
3000 m – 8:37.80 (3. 9. 2005)
3000 m překážek – 9:28.04 (13. 5. 2007)
1500 m – 4:01.44 (13. 5. 2006)

Komentáře (Celkem 3)

Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

DaliborB muž 23.03.2010 10:34:03

Děkuji za výborný článek. Tvůj příběh mě připomněl moje problémy před pár lety – v době, kdy jsem dosahoval podobných časů na dráze při extralize jsem musel kvůli nesnesitelné a přetrvávající bolesti v levém palci u nohy skončit s běháním na 7 měsíců. Příčina ? Neustále zablokovaná záda v oblasti kříže z jednostranného pohybu na dráze a ochablé zádové svalstvo. Nechci dělat reklamu, ale řešením byly rehabilitační cviky od stejné fyzioterapeutky + z problému mě dostaly v zimě lyže. Myslím, že dost běžců může mít podobné problémy. Dobrý běžec určité úrovně musí nejen dostatečně trénovat, ale k tomu potřebuje mít rovněž čas regenerovat, odpočívat, cvičit, protahovat a zpevňovat svoje svlalstvo – alespoň vlastním tělem. Jinak podle mě nedojde k efektu výraznějšího zlepšování jeho výkonnosti.
Ať se daří Dalibor Bartoš

avatar

Liberec

Celkem 150 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:33:13 (2004)
půlmaraton: 1:11:31 (2004)

Xixao muž 23.03.2010 13:04:05

Navlas stejné problémy, navlas stejná příčina, navlas stejné „jednoduché“ řešení. Jen to trvalo 4 roky..

Motto: "Why should I practice running slow? I already know how to run slow. I want to learn to run fast. Everyone said, 'Emil, you are a fool!' But when I first won the European Championship, they said: 'Emil, you are a genius!'"
avatar

selen muž 24.03.2010 12:08:16

>> Xixao, 23. 3. 2010 13:04:05

Paní Horská z Jablonce je skutečně poklad. Člověk by ani neřekl jaké všechny problémy mohou být schovány za zablokovanými zády.

administrator 03.04.2010 13:33:13

Koncem loňska se po zranění na závody vrátil mladý Vít Pavlišta. V jednom z prvních závodů, Českobrodské vánoční desítce, doběhl jako první. Týden nato navíc zvítězil v halovém závodu na 12 minut v Jablonci nad Nisou. Mezi běžci není žádným nováčkem, dva roky se však trápil se zraněním achilovky, proto ho nebylo příliš vidět. Jak se se zraněním vypořádal a jaké to je začít znovu běhat?


Odkaz na článek
Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.