Když se probouzím a zjišťuji, že se počasí rozhodlo neukázat svou krásnější tvář, hlavou mi probleskne něco o bláznovství v souvislosti s tím, že bych měl v tomto mrazu absolvovat krosovou desítku. Raději se však přeladím na pozitivnější vlnu a vyrážím do Perné. Do rozklusání se nutím na poslední chvíli a volně z něj přecházím rovnou na závod. O profilu tratě nemám vůbec potuchy, ale když zaslechnu přede mnou se na start řadící závodníky hovořit o tom, že první stoupání trvá tři kilometry, začínám si dělat obrázek.

Masa těl se dá do pohybu a já se pomalu proplétám mezi běžci, které plánuji nechat za sebou. Po sto metrech vidím první klesání a začínám pochybovat o důvěryhodnosti rozhovoru, který jsem vyslechl těsně před startem. Pochybnosti ovšem rozmetá hned další okamžik, když se mi naskytne pohled na prudce stoupající silnici, jejíž vrchol se ztrácí v mlze. Soucítím s chlapcem, který se zvedá ze silnice s krvavou šmouhou na obličeji po rozhodně nevyžádaném styku se zemí, a ladím své tělo do režimu „stoupej dlouho“. Stehna pláčou, konce kopce se stále nemohu dobrat, nakonec se ale z mlhy vynoří odbočka na rovinku a já přecházím v normální běh.

Vbíháme do lesa, kde po asfaltovém úvodu začíná parádní kros. V dalším z nesčetné řady kopců míjím ty, kdo přecenili své síly. Na cestě se objevuje stále více kamení a v následujících minutách mi cesta nedovolí myslet na ubývající síly, jelikož veškerou pozornost soustředím na přesné vkládání chodidel mezi kameny. Najednou se ocitám sám v nádherné přírodě, mlha se rozestupuje a nabízí mi pohled na lesy rozkládající se pode mnou. Že na kochání není příhodná chvíle, mne upozorňuje skalnatá překážka, přes kterou škobrtnu, a jen tak tak se vyhýbám pádu na ostré hrany kamení.

Celkově si ale závod užívám, srdce mi plesá, plíce si zvykly na přívod mrazivého vzduchu a kilometry ubíhají. Nakonec po zhruba půlhodince běhu po blátě, šutrech, sněhu, větvích a všeho dalšího vbíhám zpátky na silnici a čeká mne seběh zpět do Perné. Na rozdíl od směru vzhůru mi to dolů už neběží podle mých představ, a tak se přede mě dostává několik závodníků. To mi však radost v cíli nekalí. Mou spokojenost pak ještě znásobí zjištění, že jsem doběhl jako třetí v dorostenecké kategorii a sobotu mi tak zpříjemní i balík pamlsků a láhev vína. Když k tomu připočtu i to, že za startovné v ceně 80 korun dostane každý dokončivší i pořádný kus kuřete, rázem připisuji Pernou sobotu na seznam svých nejoblíbenějších závodů.