Evo, velká gratulace! Jak závod probíhal?

„Stále jsem v euforii! Opravdu jsem nepředpokládala, že se mi poběží tak dobře. Až do 34. kilometru jsem běžela s jedním pánem, který také chtěl zdolat 2:50. Ze začátku tempo posouval on a pak jsem se snažila udržet rytmus spíš já. Na 32. kilometru jsem si všimla, že trošku dobíhám druhou ženu a tím začal závod! Předběhla jsem ji v kopečku na 37. kilometru a snažila se jí hned utéct. Poslední čtyři kilometry byly opravdu těžké a náročné. Pomohla divácká kulisa. Po celé trati bylo hodně diváků a dobrovolníků, všichni fandili a povzbuzovali. Opravdu příjemná atmosféra!“

Podle čeho jsi vybírala závod?

„Chtěla jsem zkusit maraton, který je poblíž Portlandu, kde s manželem žijeme a kde se většinou běhá pod tři hodiny. Kamarádka doporučila Victorii BC a mě se ta myšlenka zalíbila. Město, kde jsem předtím nebyla a není daleko od domova. Myslela jsem, že to bude rovinatá trať, ale nakonec se z toho vyklubal hodně kopcovitý a točivý okruh. Což mi vlastně vyhovuje.“ (úsměv)

Jak probíhala příprava?

„Začala v létě v Čechách. Rodiče bydlí na Vysočině a běhání je tam naprosto úžasné. Navíc jsem měla možnost strávit měsíc bez pracovních závazků a to hodně pomohlo v začátcích. A manžel souhlasil, že mě bude trénovat. Je to opravdu rozdíl mít trenéra a po dlouhé době strukturovaný trénink! Navíc trenéra s neskutečnými zkušenostmi s maratonem!“

S čím jsi do něj šla?

„Cílový čas byl 2:50, na to jsme trénovali. Proto mě moc překvapilo, jak rychle jsem byla na půlmaratonu a že jsem pak nevykapala!“ (smích)

Co dál? Budeš teď běhat maratony?

„Určitě bych chtěla zkusit další maraton, ale nejdříve tak za rok. Radši si chci zlepšit čas na půlmaraton. Ten je krapet ostudný.“