Jak jsem potkal Rybu

Ještě se proběhl v jablonecké hale, pak obul běžky, ale do cíle své cesty na polské straně hranic už nikdy nedorazil. Zprávy o jeho zmizení jsme prvních pár dnů nebrali vážně. Však on se někde objeví a vysměje se našim obavám. Neobjevil se, nevysmál se nám, zato naše úsměvy pozvolna tuhly, až se v květnu obavy proměnily v krutou realitu. 

V Praze a okolí se odbylo málo akcí, na kterých by Milan Ryba chyběl, ať už jako organizátor, závodník, nebo alespoň jako divák. Nepatřil k největším běžeckým esům, ale svou vášní pro běh dokázal strhnout spoustu dalších. Možná mnoho z vás začalo běhat i díky Milanovi. 

Každý si Milana asi pamatuje po svém, ale já mám v hlavě svůj poslední závod s ním. Vždycky jsem byl o nějaký ten krok pomalejší než on. Běželi jsme tehdy z Čerčan na Čerčanský Chlum. Do startu chybělo pár vteřin a z houfu závodníků za čárou už stoupal oblak adrenalinu. Milan nasadil svůj šátek, vystoupil před dav a požádal o chvíli klidu. Čekali jsme, že nás pozve na nějaký závod, ale to by nebyl on, kdyby nepřekvapil. Prohlásil, že by rád vzpomněl na tehdy zemřelého cyklistu Pantaniho a že on dnes nezávodí a na jeho počest poběží závod pomalu. 

Když on běžel pomalu, byla to ještě pořád rychlost na hranici mých možností. V polovině trati jsem ho dotáhl a na chvíli podlehl marné iluzi, že bych Milana taky jednou mohl porazit. Samozřejmě mě okamžitě vyvedl z omylu, nepatrně přidal a naprosto bez problému mě v cíli nechal daleko za sebou. Napadlo by mě tehdy, že vítězství nad ním si už do deníku nikdy nezapíšu? 

Pár týdnů nebo měsíců se zdálo, že mezeru po Milanovi není možné zaplnit, ale jeho pořadatelskou štafetu úspěšně převzali noví běžci. Rybakros, Běh čarodějnic, nebo třeba Pražské kopce se běhají dál. Startovní listiny v poslední době úspěšně bobtnají a plní se novými jmény. Přibývají běžci mladí, staří, rychlí, pomalí. Mnozí z nás, kteří teď vzpomínáme, se ve výsledcích posunují níž a níž. Ale o běhu už víme své. Vždyť my jsme běhali ještě s Rybou. Až se 29. února půjdu proběhnout, poběžím pomalu…