Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Náhlá úmrtí u maratonských běžců

Náhlá úmrtí u maratonských běžců

Libor Vítek | 06.02.2008 | přečteno: 20464×

V listopadu loňského roku se v New Yorku na start maratonského závodu, který byl americkou kvalifikací pro OH v Pekingu, postavil i Ryan Shay. Závod, který měl být jeho vstupenkou na olympiádu, však nedokončil. Na desátém kilometru zkolaboval. Když vítěz závodu dobíhal do cíle, Ryan Shay již nebyl mezi živými. Proč umírají? Rekreační běžci i top závodníci procházející pravidelnými zdravotními testy. Překvapivá zjištění přináší článek Libora Vítka. 

Náhlá úmrtí u maratonc? nejsou výjime?ná. První ob?tí maratonského b?hu byl Até?an Feidipides, který skonal v Aténách po ub?hnutí 42 kilometr? z Marathonu, kde ?ekové porazili p?esilu perských vojsk. Podle kronik byl Feidipides pravým ultramaratoncem, p?ed bitvou u Marathonu ub?hl ve dvou dnech 240 km jako posel z Atén do Sparty, kde žádal o pomoc proti Peršan?m (kterou Até?ané stejn? nakonec nedostali v?as). Z posledních p?ípad? je možné jmenovat dv? náhlá úmrtí u maratonc? z podzimu roku 2007. 

Jedním byl rekrea?ní b?žec, který zem?el p?i maratonu v Chicagu, druhým byl špi?kový americký atlet Ryan Shay, který zem?el p?i americké kvalifikaci na olympijský maraton v Pekingu. Vzhledem k publicit?, která se t?mto tragédiím dostává, vyznívá každý takový p?ípad velmi hroziv? a každého potenciálního rekrea?ního, výkonnostního nebo i vrcholového maratónce jist? napadne, jestli maraton není hazardem se svým zdravím. 

Je však t?eba zd?raznit, že riziko náhlého úmrtí p?i maratonu je nízké a odpovídá frekvenci zhruba jednoho p?ípadu na 50000 závodník? sledovaných po dobu 18 let. Tak alespo? vyzn?la studie na více než 215000 maratonských b?žcích sledovaných v letech 1976–1994 v USA, jejichž pr?m?rný v?k byl 37 let a v?tšinu tvo?ili muži (82 %). 

Na této veliké populaci b?žc? byly zaznamenány celkem 4 úmrtí b?hem maratonského závodu, 3 v d?sledku p?ed?asné aterosklerózy, která byla p?í?inou akutního infarktu myokardu, jeden p?ípad byl zp?soben anomálním odstupem tepny zásobující srde?ní sval (více podrobností o t?chto p?í?inách náhlých úmrtí ve sportu viz www.sportvital.cz). 

Je zajímavé, že dva ze zem?elých absolvovali maraton v minulosti již n?kolikrát a nikdy si nest?žovali na žádné problémy se zdravím. 

Nem?že však p?i maratonu opravdu docházet i k p?ímému poškození srde?ního svalu v d?sledku enormn? zvýšené svalové práce? Pro laika to zní asi neuv??iteln?, ale po ub?hnutí maratonu k takovému poškození srde?ního svalu opravdu dochází.

Toto poškození je však (pravd?podobn?) vratné a bez následk?. V roce 1995 bylo ve studii na maratonských b?žcích, kte?í absolvovali slavný Bostonský maraton, prokázáno, že t?sn? po závodu dochází u 20 % závodníku v jejich krvi ke zvýšení enzym? a bílkovin srde?ního svalu (srde?ní izoforma enzymu kreatinkinázy – CK-MB, nebo myoglobin) podobn? jako u pacient? s akutním infarktem myokardu. 

Podobné nálezy byly zjišt?ny i u havajských ironman?, u kterých bylz zjišt?ny v krvi vysoké koncentrace srde?ních bílkovin troponin?, které dnes b?žn? používáme v diagnostice akutního infarktu myokardu (viz výše).

V jiné práci bylo p?ekvapiv? zjišt?no, že poškození sval? po ub?hnutí p?etrvává velmi dlouho. 40 b?žc?m byla po ub?hnutí maratonu a pak dále v pravidelných intervalech provedena biopsie lýtkového svalu, která byla detailn? histologicky vyšet?ena. T?sn? po závodu byly zaznamenány akutní zm?ny s poškozením svalových vláken a dalších nitrobun??ných struktur. Tyto zm?ny vymizely zhruba do týdne, nicmén? repara?ní a regenera?ní zm?ny byly patrné ješt? po 10 týdnech po absolvování maratonu! 

Další možnou p?í?inou náhlého úmrtí maratonských b?žc? m?že být porucha hydratace organismu. Pom?rn? velké nebezpe?í p?edstavuje hyperhydratace organismu, vznikající v souvislosti s nadm?rným p?íjmem tekutin b?hem závodu, zejména mén? zkušenými závodníky. V roce 2002 zem?eli p?i Bostonském maratonu dva závodníci. 

To vedlo skupinu amerických v?dc? k pátrání po p?í?in? jejich úmrtí. P?ekvapiv? bylo zjišt?no, že v d?sledku enormní fyzické námahy dochází u disponovaných jedinc? k t?žkému rozvratu vnit?ního prost?edí s nadm?rným vylu?ování antidiuretického hormonu zodpov?dného za zadržování tekutin v organismu. 

V d?sledku toho se nebezpe?n? snižuje koncentrace sodíku v krvi a dochází ke vzniku otoku mozku, který v t?žkých p?ípadech m?že vést i k úmrtí. Zvýšené riziko hrozí zejména sportovc?m, kte?í p?i vytrvalostním tréninku p?íliš neztrácejí hmotnost, pravd?podobn? v d?sledku p?ílišného zadržování vody v organismu. Tito jedinci by m?li výrazn? omezit konzumaci sportovních nápoj? b?hem takové zát?že.

Náhlá úmrtí p?i dálkových lyža?ských b?zích

Analogicky jako u b?žeckých maraton? existuje ur?ité riziko náhlého srde?ního úmrtí i u dálkových lyža?ských b?h?, zejména pro jejich masovost a popularitu. Tomuto tématu se detailn? v?novali švédští léka?i, kte?í provedli analýzu všech úmrtí b?hem slavného Vasova b?hu v pr?b?hu let 1970–2005. 

Vas?v b?h je asi nejznám?jším lyža?ským dálkovým b?hem, závodí se na 90 km klasickou technikou a a?koli profil trat? není zvláš? náro?ný, p?edstavuje závod pro lyža?e enormní zát?ž. Každoro?n? se n?které z jeho forem ú?astní okolo 40000 sportovc?, p?i?emž zhruba 15000 absolvuje hlavní závod. V pr?b?hu výše uvedeného rozmezí 35 let bylo zaznamenáno celkem 13 úmrtí. 

Analýza p?í?in úmrtí odhalila dev?t p?ípad? ischemické choroby srde?ní (jeden z t?chto p?ípad? byl 30-tiletý muž, neku?ák, sportující pravideln? 5× týdn?, do té doby zcela zdravý, který zem?el na 70. kilometru na akutní infarkt myokardu), dva p?ípady hypertrofické kardiomyopatie (jeden z muž? absolvoval p?ed závodem zát?žové EKG s normálním nálezem), jeden p?ípad myokarditidy (z?ejm? v souvislosti s nachlazením t?sn? p?ed závodem) a jeden p?ípad mozkové mrtvice (více o t?chto p?í?inách op?t na www.sportvital.cz). Všichni zem?elí byli muži. 

Sám jsem Vas?v b?h v roce 1996 absolvoval a když jsem v cíli zcela vy?erpaný po 5,5 hodinách závodu sd?loval jednomu domácímu závodníkovi, že mi je na um?ení, odpov?d?l mi s ?erným humorem, že pro Švéda není lepší smrti než zem?ít p?i Vasov? b?hu.

Také ve studii na b?žcích-lyža?ích provedené ve Finsku bylo vypo?teno, že tito sportovci mají 5× vyšší riziko náhlého srde?ního úmrtí ve srovnání s b?žnou nesportující finskou populací. Z epidemiologických prací provedených v USA a Švýcarsku vyplývá, že riziko náhlého úmrtí je u vytrvalostních b?žc? zvýšeno dokonce až 50×. Je zajímavé, že toto riziko se velmi snižuje u jedinc? pravideln? sportujících. Ti, kte?í pravideln? netrénují a jedou nap?íklad Jizerskou 50 „z voleje“ mají riziko náhlého úmrtí 40× vyšší než sportovci trénující pravideln?.

Na druhou stranu je nezbytn? nutné zmínit ohromn? prosp?šné ú?inky pravidelné sportovní aktivity. Jako d?kaz lze použít op?t data švédských léka??, kte?í porovnávali v pr?b?hu 4 let úmrtnost sportovc?, kte?í absolvovali Vas?v b?h s úmrtností celé švédské populace. 

I p?es data uvedená výše týkající se zvýšeného rizika náhlého úmrtí bylo prokázáno, že lyža?i m?li až o 70 % nižší celkovou úmrtnost (jak na kardiovaskulární nemoci, tak i na nádorové choroby, dv? nej?ast?jší p?í?iny úmrtnosti v západních zemích). Podobný trend byl však pozorován nap?íklad i pro frekvenci sebevražd – mezi lyža?i jich bylo podstatn? mén? než u nesportovc?, podobn? nižší je u sportovc? i výskyt depresí, než je b?žné ve Švédsku. 

Auto?i zjistili, že tyto ochranné ú?inky nebyly závislé na výkonnosti sportovc? a výsledný ?as v cíli závodu nebyl v?bec sm?rodatný. Je také zajímavé, že i lyža?i turisté, kte?í absolvují Vas?v b?h za 10–12 hodin, mají o zhruba 10 ml/min/kg vyšší maximální aerobní kapacitu, než má fyzicky neaktivní populace (45 vs. 35 ml/min/kg), a to je také nejpravd?podob­n?jším d?vodem velmi nízké mortality sportujících lidí.

Více informací o problematice podp?rných látek ve sportu na www.sportvital.cz .


Libor Vítek, www.sportvital.cz

Docent léka?ské chemie a biochemie na 1. Léka?ské fakult? Univerzity Karlovy v Praze. Odborník v oblasti výzkumu oxida?ního stresu, nemocí jater a zdravé výživy. Pracuje na IV. Interní klinice a na Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Léka?ské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Komentáře (Celkem 7)

Nalezené položky: 8 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Ivo Domanský 06.02.2008 09:18:45

Proti riziku smrtelných kolapsů u běžců přímo v průběhu závodu neexistuje absolutní ochrana.
Sportovci (a to i ti rekreační, spíš muži než ženy) mají obecně tendenci podceňovat drobné zdravotní problémy a naopak přeceňovat své možnosti. Na závěr fakty nabitého článku mi chybí
jedině upozornění, že určitou prevencí je každoroční lékařská prohlídka na speciálně vybaveném pracovišti. Kdysi to byla spíš nepříjemná povinnost, zaznamenávaná do registrašních průkazů. Tato vymoženost odešla se socialismem, v současné době je to nadstandard, který na jednom pražském ústavu stojí 750 Kč.
Přesto bych apeloval na všechny čtenáře: uvažte, zda váš život nestojí za víc.

avatar

listopad muž 06.02.2008 11:31:33

Připojuji se k příspěvku Ivo Domanského, každý běžec by měl znát svůj zdravotní stav. Dříve to byla sportovní zdravotní prohlídka u tělovýchovného lékaře, který byl na každém okresním zdravotním zařízení. Při našem závodě (Malý svratecký maraton) jsme v dřívější době nepustili na start závodníka, který neprošel předstartovní zdravotní prohlídkou. A musím potvrdit, že byli takový běžci, kteří z důvodu, že jejich předstartovní zdravotní stav nebyl dobrý v závodě nestartovali. Dnes je ale opravdu hlavně o penězích a to je velká chyba. Život nikdo nikomu nevrátí.

avatar

Praha 4- Písnice

Celkem 167471,18 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:32:53 (1983)
půlmaraton: 1:14:34 (1986)
maraton: 2:33:20 (1984)

cernyvac muž 06.02.2008 15:14:28

>> Ivo Domanský, 6. 2. 2008 09:18:45

Souhlasím i nesouhlasím s I. Domanským. Sám jsem absolvoval 20 maratonů (všechny pod tři hodiny) s osobním rekordem 2:33hod. Poslední maraton jsem běžel v roce 1991 ve 34 letech,. Po té mi byla zjištěna hypertenze, později k tomu i hyperlipidemie (cholesterol bez prášků 10, nyní při léčbě Lipanthylem (1 denně a 1/2 Medostatinu mám celkový cholesterol 4,2 – a při celkem 4 práškách na tlak denně mám tlak plus minus 140/80) avšak občas mi vyletí systola i ke 180). To bylo pro mne impulsem, abych skončil s maratony i přes to že mi dr. P. Krejčí (lékař fotbalové reprezentace ČR a primář odd. funkční a tělovýchovné diagnostiky ÚVN Praha)řekl, že k tomu není důvod. Náhlá úmrtí sportovců mimo jiné fotbalisté, hokejisté, ale v ČR nedávno i 16 letý florbalista a samozřejmě i všichni výše uvedení atleti mně nenechávaji v klidu. Přes vrcholnou péči (4 kontroly do roka včetně biochemie, klidového EKG a tlaku, 1 zátěžový test u dr. Krejčího)nejsem zrovna klidný. Protože všichni výše uvedení měli totéž.. Čili prohlídky jsou lepší než nic, ale je otázka, zda opravdu vždy zabrání všemu. Čili – prohlídky ANO, ALE JE NUTNO SI UVĚDOMIT JEJICH OMEZENOU ČASOVOU PLATNOST… Kromě toho jsem si opatřil měřič Suunto T4 včetně Foot podu a měřiče TF, trénuji podle nich a dále provádím samoměření TK pomocí přístroje OMRON M3. Tak mám pocit, že více pro svoji bezpečnost udělat nemohu, ale dále se kromě těchto empirických údajů řídím i pocity, a necítím -li se zrovna dobře, na závod raději nejdu. Takto jsem jednou přišel o Běchovice, kdy jsem se subjektivně cítil špatně a i přes ujištění dr. Krejčího, že jsem v pořádku jsem raději jen lehce potrénoval. Byl to ten rok, kdy na trati umřel jeden veterán ze Zlína, takže jsem asi udělal dobře..Od roku 1992 běhám jen závody do cca 13 –15 km, nestojí mi to za ty nervy. I tak běhám bez přerušení 32 let… Ale stejně jsem vždy klidnější, když mezi účastníky závodu vidím prof. Pirka.. Už jednou jsem ho viděl při Běchovicích v akci (a jen díky jemu onen veterán přežil a příští rok běžel znovu..) Přece jen..co kdyby..
A na okraj zdraví nemá logiku, občas se mi stane že před tréninkem naměřím např. TK 160/65 a 10 minut po doběhu 98/54.. Čili všechno s rozumem..
Když tak vidím některé veterány, jak absolvoují nemoc ne nemoc 6 závodů týdně…
V. Černý cernyvac

avatar

Kladno 4

Hauken muž 06.02.2008 18:47:04

Asi nejen pro mě zajímavé téma. Do diskuse se připojuji úvahou, že na jedné straně odborná vyšetření přináší zjištění o změnách ve svalech, buněčných strukturách a „pajšlu“ vůbec po maratonu, na straně druhé i řada amatérských běžců, o špičkových nemluvě, zvládá v treninku velké objemy včetně nějaké té rychlosti a to s důrazem na minimálně jednou v týdnu dlouhý běh, kterým je myšlen běh kolem 30 km, tedy i přes. Samozřejmě závod na hranici osobních možností s organismem zamává a návrat do „normálu“ trvá, ale usuzuji, že
vhodně stupňovaný trenink je právě cestou k získání adaptability organismu k většímu a většímu zatížení. Zajímalo by mě, zda jsou k dispozici šetření o dopadech zátěže na různě trénovaný organismus, případně podle čeho se nejlépe hlídat,
abychom to nepřehnali v situaci, když to ještě relativně zvládáme, ale cítíme, že opatrnost je asi na místě. Konkrétně při maratonu jsem při téměř konstantní rychlosti běžel první půlku s TF kolem 160, v druhé půlce se při zachování tempa TF postupně „plíživě“ zvyšovala až jsem končil na 175, přitom jsem se cítil stejně, ale říkal jsem si, že ty tepy jsou nějak moc.
Zdravím Miloš Kmuníček

Motto: Běh není droga, je úplně neškodný, dokud jej nevysadíte.
avatar

apowell muž 06.02.2008 19:49:09

Já bych si dovolil jen drobnou historickou připomínku : Že by Feidippides kromě doleženého běhu z Athén do Sparty a zpět uskutečnil i zmiňovaný běh z Marathonu do Athen není vůbec jisté… neexistují totiž o tom dobové záznamy. Mnozí historikové tudíž onen běh buď přisuzují jinému běžci, či přímo jej považují za báji. Také není známa konktrétní trasa, kudy měl údajně běžet, takže o délce lze jen spekulovat. 42 195 m je náhodná délka tratě z olympiády v Londýně (r. 1908)

avatar

Sokolov

Celkem 13617 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:38:52 (2004)
půlmaraton: 1:31:48 (2004)
maraton: 3:37:28 (2004)

koyama muž 06.02.2008 20:38:05

Souhlas. Některé prameny uvádějí jako maratónského posla Feidippida, některé Diomedóna a některé považují celý příběh za vymyšlenou zkazku. Pokud se trati týče, většina pramenů se shoduje na délce okolo čtyřiceti kilometrů, ale některé uvádějí severní hornatou cestu, která by mohla být i výrazně delší než 60km.

Motto: Kdo se odváží, zvítězí.
avatar

Brno (Újezd u Brna)

Celkem 12770 km
Minulý měsíc 0 km
půlmaraton: 1:33:41 (2009)
maraton: 3:40:27 (2007)

Stanislav Junga muž 07.02.2008 09:32:53

Článek potvrdil můj názor, že preventivní lékařské prohlídky by se měly přikázat spíš před povolením nákupu bůčků, uzenin, pohodlných gaučů, křesel a televize :)
Když srovnáte náhlá úmrtí vlivem sportu s úmrtností vlivem fyzického nepoužívání těla (infarkty, cukrovka, mrtvice), pak není o čem mluvit.
Máme tady přece daleko vyšší pravděpodobnosti smrti např. při dopravní nehodě atp.

administrator 03.04.2010 13:32:21

V listopadu loňského roku se v New Yorku na start maratonského závodu, který byl americkou kvalifikací pro OH v Pekingu, postavil i Ryan Shay. Závod, který měl být jeho vstupenkou na olympiádu, však nedokončil. Na desátém kilometru zkolaboval. Když vítěz závodu dobíhal do cíle, Ryan Shay již nebyl mezi živými. Proč umírají? Rekreační běžci i top závodníci procházející pravidelnými zdravotními testy. Překvapivá zjištění přináší článek Libora Vítka. 


Odkaz na článek
Nalezené položky: 8 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.