BĚŽELI JSME: Košice ve znamení trojek aneb MMM 2017
Běhání mě nejvíc táhne do přírody a do hor, ale i letos jsem si chtěl vyzkoušet, jak jsem na tom rychlostně na nějakém větším silničním závodě. Když se kamarád přihlásil na tradiční Mezinárodní maraton míru v Košicích, bylo jasné, že na prodloužený víkend vyrazím taky na východ.
Po čtvrtku v Nízkých Tatrách a páteční zastávce ve Vysokých Tatrách jsme dorazili do Košic a město už v pátek večer maratonem žilo. Registrace běžců v Auparku a připravené zátarasy v ulicích dávaly tušit, co propukne v neděli. V sobotu jsme si dopoledne vyzvedli čísla a maraton v ulicích už nešlo přehlédnout – běžci se závodními baťůžky jako by byli všude.
Odpoledne a večer jsme strávili na pasta party, kde jsme se nejen přecpali těstovinami, ale moderátor nám i prostřednictvím kvízu poutavě zprostředkoval zajímavosti spojené s MMM. To, že je nejstarším evropským a po Bostonu druhým nejstarším maratonem na světě, řada závodníků ví. Dozvěděli jsme se třeba i to, že první ženy v Košicích startovaly v roce 1980, osm let po prvním oficiálním startu žen na Bostonském maratonu. Letos také uplynulo 25 let od poslední návštěvy Emila Zátopka v Košicích, maraton byl věnovaný vzpomínce na něj a na trati se objevila Juniorská štafeta běžců nesoucí jeho jméno.
Košice nabídli vyžití i mimo maraton – sobotní večer nám zpestřila Biela noc, už tradiční mezinárodní festival současného umění s bohatými hudebními a světelnými instalacemi.
V neděli ráno nám organizátoři ulehčili cestu na start, kam nás z kolejí odvezl autobus. Zajištěné ubytování a ještě odvoz na start a po závodě zpět, to byl nadstandard, ale v ceně. U startu už se rojili běžci jak včely, rychle si dát věci do úschovy, rozklusat se a vzhůru na startovní čáru.
To jsem časově podcenil a horko těžko se prodral na začátek třetího sektoru, i když posledním výsledkem z Tallinnu 3:14 jsem se kvalifikoval do druhého. Moderátor něco ohlašuje, ale slyším až startovní výstřel a masa závodníků se vydává vpřed. Pod startovním obloukem probíhám po více než minutě, příště musím do svého sektoru včas!
Co mi od začátku přišlo na MMM jedinečné – fanoušci fandí skoro podél celé trati, hluchých míst je minimum, určitě dokud se běží ve městě. Atmosféra mě nakopává a trpělivě se probíjím dopředu. Běžím svým tempem, první občerstvovačku na pátém kilometru míjím. Na desátém už piji a okolo jedenáctého před sebou vidím vodiče a za ním větší skupinku. O kilometr dál na první obrátce je dobíhám a je čas zpomalit, chalan má na zádech 3:00… Pod tři by byl splněný sen, ale klid, nejanči!
Tempo mi vyhovuje, stále se držím ve skupince a trasa se stáčí zpět do historického centra. Hlavní třída, Štátne divadlo, fontána, sv. Alžbeta a najednou za povzbuzování fanoušků a křiku řehtaček probíháme půlmaraton v čase okolo 1:29:30. To vypadá nadějně!
Vybíháme do druhého identického okruhu a povzbuzování neustává, atmosféra kolem trati je úžasná. Ještě mezi 30. a 35. kilometrem se opakovaně dotahuji na vodiče a jeho rozpadající se harém, ale už to začíná bolet. Cítím, jak se mi skupinka vzdaluje a její dobíhání mi bere i dost psychických sil. Okolo 36. kilometru tuhnu, vodič pomalu mizí v dáli a začíná obrovský boj v hlavě. Zvlášť, když mě začínají pomalu předbíhat borci zezadu.
Fanoušci fandí, nohy tuhnou, čas najednou běží hrozně pomalu a napjatě vyhlížím, kdy se u trasy objeví balónek signalizující další uběhnutý kilometr. Vnitřně už se smiřuji s tím, že pod tři to dnes nebude. Opět mě nakopne až závěrečný úsek Starým městem. Vydrž to, už je to jen kousek! Před zaplněnou tribunou se ještě vyhecuji k finiši a neoficiální SMS čas mi později ukáže kulatých 3:03:33.
Vydal jsem se ze všech sil, v cíli mi dělá problémy normálně chodit. S medailí kolem krku se přidávám k belhajícím spoluběžcům, kteří jak holubi obchází stánky a klovou, do čeho mohou. Začíná žravá fáze, tělo potřebuje doplnit energii…
Vyzvedávám věci z úschovy, převlékám se, vracím se do cílového prostoru a opět na mě doléhá jedinečnost MMM. V pozadí probíhá vyhlašování několika kategorií a za zvuku české hymny vidím dobíhat další a další běžce. Tolik rozdílných příběhů a tolik emocí. Moderátoři průběžně přináší zajímavé rozhovory, např. Mikoláš Dzurinda zaběhl svůj 25. košický MMM a tím vstoupil do Diamantového klubu.
Košický Triple M mi učaroval, město jím doopravdy žije a kde jinde najdete třeba Náměstí maratonu míru s Pomníkem MM? Abych ale pravdu děl, už mě to zas táhne do přírody a do hor a za větším silničním závodem rád opět někdy vycestuji do nových míst. Co třeba právě Bostonský maraton? Na něj bych se dnešním výkonem kvalifikoval…
Komentáře (Celkem 0)
Keoni 03.10.2017 11:15:59
Běhání mě nejvíc táhne do přírody a do hor, ale i letos jsem si
chtěl vyzkoušet, jak jsem na tom rychlostně na nějakém větším
silničním závodě. Když se kamarád přihlásil na tradiční Mezinárodní
maraton míru v Košicích, bylo jasné, že na prodloužený víkend vyrazím
taky na východ.
Odkaz
na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.