Za několik minut zjišťuji, že se brácha v Německu kochal pohledem na oblohu a vysokozdvižný vozík mu nadvakrát přejel nohu v kotníku. Právě jej připravují na úvodní operaci… Nelehkou životní etapu mi tehdy pomáhal překonat film Grimsby.

Můj oblíbenec – Sacha Baron Cohen se tentokráte promění ve fotbalového chuligána Nobbyho, který má milující přítelkyni, devět dětí a řadový domek ve městě Grimsby (anglické město, jehož partnerským městem je Černobyl). Ke štěstí chybí Nobbymu jediné – nalézt po 28 letech svého ztraceného bratra. Sebastian je ovšem tajným agentem MI6 a před sebou má nelehký úkol – zachránit svět před smrtícím virem. Nobby samozřejmě dělá vše proto, aby svému mladšímu bratříčkovi pomáhal ze všech sil…

Když jsem před třemi lety pobíhal po Praze jako Freddie Mercury, měl jsem již tenkráte jasno, kdo poběží příště. Vlastně jsem to i napsal do závěru svého povídání: „Stejně již nyní jsem přesvědčen, že na startu příštího PIMu budu stát skvěle připraven, bez kníru a rozhodně ve sportovním tričku!“ Skutečně nemělo jít o Martinu Sablíkovou, jak tipoval jeden kolega. Anglický fotbalový dres s číslem 19, řetízek, tříčtvrteční džínové kraťasy a černé kotlety maximální velikosti. Tak by se asi dala shrnout příprava na letošní pražský maraton.

Téměř po celý film má Nobby v ruce plechovku, skleničku nebo lahev. Proto jsem již na start na Staroměstském náměstí přišel s hlavním doplňkem – lahví vína. Prozíravě jsem zvolil speciální edici Ultrapůlmaratonec, kterou jsem vytvořil ke knížce. Měl jsem trochu obavy, aby mi při běhu lahev nevyklouzla a střepy nezpůsobily zmatek a ztráty v běžcích za mými zády. Do víčka lahve jsem proto přidělal provázek, na jehož konci byla smyčka jako pojistka při případné nehodě. Musím se pochválit, protože mechanismus fungoval parádně. Horší situace se odehrávala pod už tak těsnými kraťasy. Abych zamezil odřeninám, vzal jsem si jako první vrstvu moirové spodky. A v poměrně teplém počasí jsem od prvních kilometrů věděl, že se dole v rozkroku cosi vaří… K odřeninám skutečně nedošlo, ale trochu tuším, že se mi už žádné další dítě asi nenarodí…

Nobby je postava, se kterou mám společného opravdu hodně. Něco vyplyne z tohoto článku, část znají jen moji nejbližší a zbytek si raději nechám pro sebe… Bohužel na rozdíl od přechozích převleků není hrdina tolik veřejně znám. I dvorní ultramaratonská fotografka Zuzana se na mě upřeně dívala, ale místo cvaknutí spouště aparátu, jsem uslyšel jen pokyn k malé dcerce: „Verunko, pokud už netleskáš, vezmi si jablíčko…“ Že by na mě někdo zakřičel Nobby, Grimsby nebo alespoň Anglie jsem si nevšiml. Pro většinu jsem byl ten, co běží s flaškou, lahváčem nebo ‘šáněm’… I toto mělo ovšem jeden velmi pozitivní důsledek. Při prvním průběhu Pařížskou mě podle etikety na lahvi poznal spolužák z průmyslovky Bohouš a většinu maratonu jsme pak absolvovali společně.

Nobby přiběhl s již prázdnou lahví od vína Cuvée Kerner 2009 v ruce do cíle v čase 3:14:32. Vztyčeným prostředníčkem pozdravil diváky a ihned po doběhu se jako správný fotbalový chuligán přesunul do Plzně, kde hrála shodou okolností pražská Sparta. A zodpovědné oslavy mohly začít…

Když jsem se v pondělí ráno zmuchlán jak staré noviny vracel domů, uvědomil jsem si jednu zásadní skutečnost. Včera jsem dokončil svůj patnáctý Maraton Praha, čímž bych se měl zařadit mezi takzvané Gold PIM Kings a získat vstupné do cirkusu Capalbo na příštích 15 let zdarma. Slovy mého oblíbeného písničkáře a krále pornofolku Záviše: „Jupí jou, jupí jou / Se mnou na světě si ještě užijou…“

Čtěte také:

All Runner Are Beautiful

All Runners Are Beautiful II: The Show Must Go On

Převzato z blogu Ultrapůlmaratonec se svolením autora, jehož knihu příběhů převážně z prostředí ultramaratonu můžete zakoupit zde