Zároveň jsem si vzpomněl na jednu loňskou dubnovou neděli, kdy jsem v rámci závodu na ultramaratonském festivalu K6 v šílené kocovině nastoupil k maratonu a v deštivé neděli paralelně sledoval statečný, ale marný boj osamoceného Lukáše Kozlíka na trati 100 km. Zatímco já jsem se před lety z Mělníka vystěhoval, Lukáš se na Mělník přiženil. Bylo rozhodnuto, MČR v běhu na 100 km se zúčastním jako suport černého kozla závodu – Lukáše Kozlíka.

Plán byl poměrně prostý. Nevšímat si dvojice superrychlíků Pechek – Splítek, vyběhnout v tempu 4:09, absolutní (a bohužel porušovaný) zákaz kilometrů pod 4 minuty, hodně jíst a pít a ve druhé polovině závodu případně malinko zvolnit. Při troše štěstí by čas pod 7 hodin padnout mohl. A pokud by se dvěma hlavním favoritům v závěru nedařilo podle představ, nemuselo by z toho být jen 3. místo. A kdyby se náhodou nedařilo nám, přijde na řadu únikový plán a musím Lukáše za každou cenu dokopat do cíle – přes tohle vlak rozhodně nejede, zněla naše chlapská dohoda!

Do Plzně se postupně sjelo tolik Lukášových příbuzných, že by i Hujer záviděl. Přesto myslím, že byl Lukáš nakonec rád, když viděl, že jsem skutečně dorazil i já doposud spíš virtuální postava. Navíc i s transparentem, který jsem si vypůjčil na mělnické radnici. A se speciální krabicí pro odhazování prázdných lahviček. Prostě náhodě jsem nechtěl při své premiéře absolutně nic ponechat.

Chladné počasí vybízí k rychlým časům. Pouze toho větru je o něco více a pořadatelé i časoměřiči jsou rádi, že nic zásadního neuletí (kromě jednoho displeje, beztak z AliExpressu). Závod probíhá naprosto přesně dle mých předpokladů. Vpředu Pechek seká kilometry šeredně hodně pod 4 minuty, za ním Splítek drží čtyřminutové tempo a pak již Lukáš Kozlík. Sudé 2,5 km měřící okruhy pije, liché jí a někdy obojí. Zároveň si užívá retro diskotéky Vlastimila Šroubka, který v průběhu dne představí spoustu hitů z doby, kdy prabáby našich pradědů, byly ještě dětmi. A tempo naprosto strojové – až do 80. km 4:06 minuty na kilometr. Tou dobou už vedoucí dvojice začínala zpomalovat…

Malá odbočka. Jeden z kratších normovaných ultra závodů je běh na 6 hodin. Dle oficiálních statistik drží český rekord Daniel Orálek – 86,716 km, které uběhl v roce 2010 v Brně. Následně Dan při svém rekordním čase v běhu na 100 km – 6:54:50 zaběhnutý v roce 2011 v Plzni překonal na mezičase za 6 hodin vzdálenost 87,41 km. Bohužel tehdy extrémní březnový poryv větru odvál protokol se zaznamenanou hodnotu pod jez na řece Mži a stále tak platí původní hodnota. Tedy až do sobotního odpoledne, kdy probíhala šestá hodina závodu.

5:49:17 – vedoucí Petr Pechek probíhá metu 87,5 km a překonává rekord Daniela Orálka z roku 2010 (86,716 km).

5:59:46 – Lukáš Kozlík z Mělníka díky vyrovnanému výkonu i fantastické podpoře (rádo se stalo) se posouvá na druhé místo a překonává excelentních 87,5 km.

5:59:47 – Karel Splítek prožívá v závodě krizi, ale v závěsu za Lukášem stihne i on v čase pod 6 hodin 87,5 km také proběhnout.

6:00:01,3 – devátá desítka byla pro Petra Pechka kritická a o 1,3 vteřiny překonat 90 km již nestihl. A rozhodčí, který by položil značku 3 metry před cílem a následně certifikovaným papírovým metrem z Ikei zdarma doměřil rozdíl, zde tentokráte nebyl.

Český rekord v běhu na 6 hodin má tedy nově hodnotu 87,5 km a společně jej drží Petr Pechek, Karel Splítek a Lukáš Kozlík.

Lukáš letí. Úžasné kolo v tempu 4:02. Za poslední třetinu závodu nejrychlejší kolo mezi všemi. Bomba. Vlhnou mi oči. Petr Pechek už běží stylem, který mládeži na Olympu ukazovat rozhodně nebudou, Karel Splítek stylově asi nejlepší, ale potřebná šťáva tam již není. „Luky, pojď!“ Na obrátce lovím v telefonu loňský vítězný čas Davida Pelíška. K*rva, budeme útočit na 6:52:17! Spěchám do cíle a s napětím čekám kolik náskoku, o necelé kolo vedoucího Pechka, Lukáš ukrojil. A po několika desítkách vteřin se však překvapivě ze zatáčky vyřítí několikanásobný český maratonský šampion Petr Pechek. Pocit, jako když vám dá manželka lavor s trenkami na srovnání a vy mezi svými nejdete žluté s kytičkami, o kterých víte že stoprocentně nejsou vaše… Zabloudil? Upadl? Odbočil na lávku přes Radbuzu a už sedí na Spilce? Naštěstí se za necelou půlminutu Lukáš též objeví. Bohužel musel zastavovat kvůli křečím. Dostane čaj s kolou a solnou tabletu, stále je druhý a zbývají poslední 3 kola.

Spěchám na obrátku, na kterou bohužel Lukáš nedoběhne. Další křeč a musí zastavit na víc než minutu. Čas se zdá nekonečný. Naštěstí si zkušeně počká až křeč odezní a pak se opět slušně rozeběhne. Karel Splítek se vrací zpět do boje o stříbro. Dvě kola do konce závodu. Oba borci vbíhají do předposledního kola téměř společně. Trumfy v souboji o stříbro už má v rukou Karel. Petr Pechek vítězí časem 6:44:15, druhý Karel Splítek 6:55:01 a za dalších třicet vteřin bronzový Lukáš Kozlík! Famózní stovka, jaká u nás ještě nikdy nebyla…

V kuloárech se proslýchá, že letošní Mistrovství Evropy v běhu na 100 km proběhne začátkem září v proslulém holandském Winschotenu. Na šampionáty jsme jezdili poslední roky jako outsideři, ale najednou máme (za poslední 2 roky) hnedle kvarteto borců s časy pod 7 hodin (Británie má 7, Francie a Německo po 5 a pak Španělé a my po 4). V soutěži družstev, kdy se týmy řadí podle součtu časů prvních třech nejlepších z dané země, rozhodně nemusíme být bez šance.

O nominaci nejlepších je prakticky rozhodnuto. Otázkou zůstává, jak sestavit neméně důležitý podpůrný tým. Rozhodně by v něm měl být člověk, který trať i prostředí ve Winschotenu důkladně zná. Samozřejmě musí být schopen samostatně odřídit dlouhou cestu na sever Holandska a zpět a dopřát elitním běžcům zasloužený odpočinek. Z hlediska úspor Českého atletického svazu, by vlastnit reprezentační tepláky a triko bylo též pozitivně kvitováno. A zkušenosti s hektickým suportem na stovce pod 7 hodin jsou naprosto nevyhnutelné. Je otázkou, jestli se vůbec někoho takového podaří najít…

…

Pomocí grafu jsem porovnal všech 5 nejlepších výkonů, kteří Češi v tomto století dosáhli. Ve virtuálním závodě vede po celou dobu Petr Pechek. Datově zajímavější je výkon Davida Pelíška. Krize na něj přišla už na 70. km, kdy se propadl na poslední místo, ale nejrychlejším závěrem (posledních 10 km za 40:14) se dostal až na druhou pozici. Nejvyrovnanější výkon předvedl letos Lukáš Kozlík. Z posledního místa se postupně propracoval až na druhou pozici (89. km), ale pak přišly křeče a propadl se zpět.

Poděkování si zaslouží pořadatelé z SC Marathon Plzeň za uspořádání závodu, firma 4Timing za poskytnutí dat k analýze i Daniel Orálek za pěkné fotografie.

Kompletní výsledky

Falešný reprezentant

Falešný reprezentant II: Hlavně, že je večírek!

Převzato z blogu Ultrapůlmaratonec se svolením autora, jehož knihu příběhů převážně z prostředí ultramaratonu můžete zakoupit zde