Jsem tak trochu jiná, přehnaně ambiciózní, sobecká, nezastavitelná a náročná k sobě i ke svému okolí. Není se čemu divit: táta tenisový trenér, máma doktorka, brácha politolog mluvící 12 jazyky a pak jsem tu já. Bára, co běhá, pracuje, zapojuje se ve volném čase do řady projektů a zároveň chce mít doma muzejně uklizenou kuchyň, udělané nehty a být up to date v trendech a byznysovém světě.

Nejde to stíhat, vím to, ale nedám si říct a pořád žiju ve smyku, v rychlíku a stále se pouštím do nových věcí. A proč vlastně? Mě baví život, fascinuje mě, co všechno dneska můžeme, jaké k tomu máme nástroje a kam se společnost celkově posunula.

Nyní mám před sebou tzv. double výzvu a sama si říkám, že tohle bude velký oříšek, na který naštěstí nejsem sama a kromě podpory manžela mám velký support od své trenérky. Pouštíme se totiž do nelehkého úkolu, a to zaběhnout v prosinci maraton tři a půl měsíce po porodu. Ve španělské Valencii. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdybych necílila na slušný čas, nepracovala u toho na full time jako GM pro velký americký korporát a neměla doma malého syna, manžela, psa a kocoura, kteří mě všichni potřebují.

Po vyslovení tohoto nápadu mě nikdo nepodezíral, že to je pomatení mysli způsobené hormonálním poporodním oparem. Moje okolí vědělo, že to myslím naprosto vážně. Bylo jim jasné, že mě nic nezastaví a sobecky nastavím vše tak, abych se 3. prosince postavila na start maratonu.

S trenérkou Věrou trénujeme již řadu let, teď jsme sice měli pauzu v době těhotenství, kdy jsem běhala pro radost dle pocitu až do 36. týdne, jinak mě ale připravovala na předchozí maratony.

Má své zásady, a to že před zahájením tréninkového cyklu si musím zajít na zátěžové testy, aby měla vstupní hodnoty pro nastavení tréninkového plánu. Chodím do Centra sportovní medicíny na běžecký trenažer a tentokrát jsem byla i na EKG z důvodu dosažení 35 let věku. Výsledky k mému překvapení dopadly ještě lépe než před dvěma lety, kdy jsem nebyla ani těhotná, ani po porodu a trénovala, jak mi časové možnosti dovolily.

SERIÁL MARATON POD TŘI TŘI MĚSÍCE PO PORODU SPONZORUJE ADIDAS SE SVÝM NOVÝM MODELEM BOT ADIZERO PRIME X STRUNG 2: ILLEGALLY FAST

Model Adizero Prime X 2 Strung využívá inovativní technologie a je navržený bez omezení předpisy světových závodů. Tato závodní obuv je dokonalou volbou pro běžce s velkými ambicemi. Nabízí špičkové běžecké technologie v jedné botě. Adizero. Stvořeno pro vítěze.

S tímto modelem můžeš běžet dlouho a daleko, nebo si usnadnit každodenní trénink. Sice nesmí na profesionální závody, ale můžeš v nich běžet závody, která nepodléhají omezením elitních soutěží. Boty Prime X 2 Strung tě podpoří při každém tréninku.

#adizero #createdwithadidas @adidasrunning

To mi ještě více vehnalo energii do žil, že mě těhotenství a porod nezpomalí, ba naopak, namotivují ke skvělému času.

Je tu ještě jedna velká změna – dříve jsem běhala primárně pro tátu, aby na mě byl pyšný, protože jsem to nikam nedotáhla v tenise, tak aspoň v běhání mu můžu udělat radost. Teď to vnímám jinak, dělám to pro syna Fabiho, aby byl na mámu pyšný, že to dá a není žádný ořezávátko.

Je to vlastně zvláštní, jak to teď čtu, že běhám pro ostatní a ne pro sebe, ale tak to úplně není. Běh se stal mým nejlepším přítelem, odpočinkem, parťákem na dobré i špatné dny a také mou závislostí. Možná je to na hraně, nevím, ale já už bez běhu nedokážu být. Stačí den, kdy nejdu běhat, a jsem na ránu (manžel by mohl vyprávět) a nejsem prostě ve své kůži.

Je a bude to stále náročnější, nyní trénuji skoro každý den, většinou vybíhám ráno v 5:30–6:00, kdy malého nakrmím a nechám doma manželovi a jdu trénovat. Víkendy si přispím a vybíhám později. Od listopadu se vracím na full time do práce, kdy budu muset jezdit na pár dní v týdnu do kanceláře, budu chtít být se synem, manželem, tou naší zoo a do toho kvalitně trénovat. Na druhou stranu si říkám, že to bude jen na měsíc, kdy budeme muset doma fungovat kvůli mě a mým snům v hodně vypjatém režimu a bude to asi hodně na dřeň.

Mám obrovské štěstí, můj manžel Honza má svatozář a toleruje mé životní tempo už přes deset let. Navíc je taky sportovec, bývalý tenista, aktuálně běžec, který běhá neskutečné časy a je mým vzorem. Abych ten listopad zvládla a mohla běhat před a po práci, tak si domů pořídím běžecký pás. Jinak bych nezvládala kvůli tmě běhat a bylo by to vše ještě komplikovanější. Před mým návratem do práce jsme ještě vyrazili do Chorvatska na dovolenou, jednak mít kvalitní family time, ale taky abych mohla trénovat v teple a za světla.

Cítím se zatím dobře, tréninky jsou různorodé, většinou běhám dle tepů a prokládám rychlejší úseky a souvislý běh. Tepy se mi zatím daří držet, uvidíme jak se to bude vyvíjet když budeme zrychlovat. A jaký mám vlastně cíl? Můj PB je 2:51:52 z Berlína 2019, rozhodně k tomuto času nesměřuji, ale chci mít po doběhnutí na časomíře 2, tak uvidíme jak se vše bude dařit.

Motivací jsou pro mě i všechny ženy sportovkyně, nesportovkyně, ty, které kvůli rodině obětovaly sebe, své koníčky a bojí se vyslovit své sny a ambice nahlas. Já jsem sobec a od začátku jsem věděla, že s příchodem syna nepřestanu fungovat, jak jsem zvyklá, ba naopak – budu makat ještě víc po všech stránkách, ať je Fabi na mamku hrdý. Je to tenký led, syn mě potřebuje, manžel mě potřebuje, já potřebuji je a nemůžu si dělat, co chci.

Ale to já ani nechci.

Pro mě je důležité, aby to vše do sebe zaklaplo a netrpěla rodina, práce a v ideálním případě, abych netrpěla ani já.

Držte mi palce, ať 3. prosince se slzami v očích proběhnu cílovou branou s číslovkou 2 na časomíře.