BĚH V TĚHOTENSTVÍ: Jak jsme si užili půlmaraton

S koncem sedmého m?síce jsem prožila i n?kolik „t?žkopádných dní“, byla jsem tedy ráda, že jsem se nenabídla d?lat vodi?e na tento ?as. 

Je mi jasné, že se na poslední týdny uchýlím jen na m?kké lesní cesty a na rotoped. Podobn? ve svém dení?ku uvažovala i Paula Radcliffová, které se nedávno narodila zdravá hol?i?ka. A propos, d?kuji za tip a odkaz na její stránky. Prožívám to a cítím prakticky stejn?!

Rozhodla jsem se p?ihlásit se na PIM na poslední chvíli, s tím, že to vezmu ?ist? turisticky v ?ase kolem t?í hodin, a po?ítala jsem i s možným odstoupením z trati. T?ch avizovaných 2:30 to rozhodn? nebude. Hazard pro mne nep?ichází v úvahu. Ani p?es to se mnou rodinka tohle nadšení nijak nesdílela. No, nedivím se. 

Ozdobená dv?ma startovními ?ísly jsem startovala až z posledního koridoru, což mi tenkrát zcela vyhovovalo. Pouštím p?ed sebe ješt? dost po?etné pole závodník? a v?bec mi nevadí, že v?tšinu trati jdu krokem a pole zna?n? pro?ídlo. Asi to hned za mnou za?nou uklízet… 

Jsem však v klidu, když se blížím ke druhému kilometru za 14:23 – první jsem nevid?la. S protiv?trem v první ?ásti trati se neperu. Jen st?ídám ch?zi a joggingový krok, abych byla jakžtakž v pohod?. I další kilometry zvládám kolem 7:20, držím krok s n?kolika lidmi plnoštíhlých postav, kterým ale v duchu fandím. Klobouk dol?! 

Sem tam n?koho p?edb?hnu, ale nesnažím se o to. Jen nechávám plynout ?as a vnímám krásu Prahy bez aut. Kdy jindy bych si mohla zab?hat t?eba v Karlín?? Jsem vyzbrojená p?llitrem vody s nápojem pro maminy a energetickým gelem, abych mohla špuntíkovi obm?nit vodu v jeho bazénku a doplnit energii – kdyby na ob?erstvova?kách už nic nebylo. Stále myslím na to, že možná skon?ím d?ív, abych nem?la doma „tichou domácnost“. 

Když jsem však bez zvýšeného úsilí zab?hla první kilometr pod sedm, ?íkám si, že ješt? chvíli vydržím. Da?í se mi ale ješt? zrychlovat, našla jsem si takový pružný „b?hokrok“, kdy se mi t?žišt? nijak nevychyluje nahoru dol?, ot?esy jsou tedy prakticky minimální, spíše žádné. Naprosto bez námahy se blížím k šesti minutám, nejrychlejší kilometry dávám za 6:04, 5:54, 6:10. Bez zadýchání, bez p?emáhání. Od Nuslí je mi jasné, že dokon?ím. Po?ádn? mi ale zatrnulo p?i pohledu na záchranku a kolaps jednoho z b?žc?. 

Dále si ale hlídám krok a jsem vd??ná za nové odpružené boty, které jsem si den p?ed tím koupila. Za normálních okolností bych v nových závod nešla, ale dnes p?ece nezávodím. Zdravím své sv??ence na trati, ob?as s n?kým prohodím pár slov, popovídala jsem si s Ameri?ankou, zastavila se v zelené boudi?ce (špuntík už n?co váží a dopl?ování tekutin preventivn? ve v?tší mí?e d?lá své), a pokra?uji p?es ?eku, kde je netradi?ní ob?erstvova?ka s pivem. 

Chlapi mn? lákají, nabízejí, zabaletíme se špuntíkem tedy okolo nich s tím, že já m?žu jedin? nealkoholické. Dali mi tedy rovnou celou plechovku nealka – beru, i když žíze? nemám. Až to zase budu chrtit v ?ase blízkém hodin? a p?l, tohle si budu muset odpustit. V pohod? jsem si cestou zamobilovala s kamarádkou, napsala pár textovek a užívala jsem si. Z?stávalo za mnou stále více lidí a já v?d?la, že m?žu mít nakonec i pod 2:30. 

T?i – ?ty?i kilometry p?ed cílem toho jinak mívám plné zuby, to ale b?hám kilometr o dv? minuty i více rychleji. Blížím se do centra Prahy a skoro lituji, že to za chvíli skon?í. Ub?hla bych klidn? i t?icítku. Nevyš?avila jsem se ani z poloviny tak, jako za jediný den v práci!

Chvíli p?ed cílem potkávám b?žkyni, která totéž, co já, ud?lala minulý rok – také ona tehdy prokysli?ila svého špuntíka, pravda, o n?co mladšího, ale také mu to nijak neuškodilo. Do cíle p?ibíhám lehkým krokem, rozhodím úsm?vy do všech stran, špuntík zapózuje do sklen?ného oka fotoaparátu a jsme v cíli. Za 2:25.22. Nechávám si vyrýt na medaili Vanda+Mat?j a cítím, jak se ve svém pokojí?ku slastn? protahuje.

Samoz?ejm? se nemohu vyhnout úvahám a srovnávání. V maratonu bych už te? byla na t?icátém kilometru, ve svém ?ase na „p?lku“ jsem te? byla n?kde okolo t?ináctého. T?chto ?as? si ale ješt? letos užiju až dost. A jestli bych i tenhle ?as dokázala zkrátit? Možná ano, ale za strach o mimíska by mi t?ch deset minut nestálo. Ani bych si to tak neužila.

D?kuji za podporu všem, kdo jste mi poslali p?ísp?vky do diskuse, i za ?adu smsek, které jste mi posílali a fandili nám i s Matýskem na trati. Rovn?ž tak beru i dob?e mín?né rady, na co dát pozor. Díky tedy za vše a pište mi dál!

Vanda Kade?ábková-B?ezinová