Mattoni Grand Prix: Běžela jsem poprvé závod

Můj běh začínal, řekla bych, tak rok a půl zpět, ale nikdy to nebylo na úrovni blížící se jakékoliv pravidelnosti. Naopak, vždy jsem se po hlavě vrhla do běhu jednou, dvakrát za měsíc a děsně se divila, že neuběhnu více než pět minut v kuse. Což pochopitelně odradí i velmi vytrvalé jedince.
Také si musím přiznat, že jsem poctivě kouřila svých patnáct mentolek denně a nějak mi scházel dech. Kupodivu. Nicméně byť nebyla pravidelnost, mohu zpětně říci, že byla znát pomalu se plížící láska k tomuto sportu.
Letos v dubnu jsem se rozhodla, že své mentolky zahodím, protože nejsem žádný zoufalec, co po vstupu do prostředku veřejné dopravy musí druhým páchnout pod nosem. Zde byl zlomovým okamžikem strach z přibývání na váze vlivem absence nikotinu. Takové soukromé uvědomění, že bez pohybu zbortím chápání významu slova koule. Běh byl mé řešení, jak se zbavit stresu z chybějícího smrdutého dopingu a případně nepřibrat.
Dnes vím, že jsem objevila antidepresivum, jehož jediným vedlejším účinkem byla občasná bolest některé části těla. Známka toho, že vlastně jsem. Začaly se mi čistit plíce, můj dech tak byl při běhu stále silnější a ten pocit, to vědomí, že konám správnou věc, bylo nepopsatelné.
Chtěla jsem celý fakt toho, co dokážu, vykřičet celému světu. Mým způsobem vykřičení a zároveň lstí na své líné já bylo přihlásit se na nějaký běžecký závod. Výběr padl na Adidas běh pro ženy. Ono pět kilometrů nevypadá tak šíleně jako deset, na které jsem se bála jen pomyslet. Tento okamžik nastal dva měsíce před startem závodu a od stejného okamžiku jsem začala své spíše klusání než běhání, brát vážně.
První týdny bylo radostí uběhnout 15 minut v kuse. Netuším jakou rychlostí, jakou vzdálenost, neměla jsem a vlastně pořád nemám to čím měřit. Jediným ukazatelem byl čas. Bylo jasné, že dobu budu muset protahovat, ale moje heslo bylo žádné násilí sama na sobě a poslouchej jen své tělo. Na zlepšování doby běhu mám způsob, který mi sedí nejlépe: před startem si jasně stanovit cíl a doběhnout za každou cenu. Kolikrát stačilo zpomalit tempo, když už běžet nešlo.
Dnes uběhnu v kuse 45 minut. Tento čas mi trval dva měsíce pravidelného běhu 2–3krát týdně. Díky zkoušce běhat čtyřikrát týdně jsem se potýkala s bolestmi holení, achillovek a kolen. Ještě že nikdy bolesti nepřišly současně, to už bych totiž možná psala ze záhrobí.
Logicky mne napadlo zmírnit. Díky bohu, že mne nenapadlo přestat, ono totiž jak s běháním bolesti přišly, tak i odezněly. Za tyto měsíce jsem udělala neskutečný pokrok jak fyzický, tak psychický. Zpevnilo se mi tělo. Schválně se mne zeptejte, co je pomeranč na sedacím svalu, nebo nedejbože tekutý pohyb tohoto svalu při odrazu, či dopadu, sulc na břišním svalstvu…
Shrnu to, nejsem Twiggy, ale díky běhání jsem na své tělo hrdá. Je pevné a stále se tvaruje. Stejně tak běhu děkuji a nikdy nepřestanu děkovat za vypnutí toku myšlenek v mé hlavě. Jsem abnormálně přemýšlivý tvor a nikdy nebylo lepšího úniku, než je běh.
Týden před startem uběhl strašně rychle. Příprava probíhala, jak jen nejlépe amatér zvládne. Příště budu chytřejší. Měla jsem trému, která měla vzrůstající tendenci. Možná až moc velkou, ale stůjte sám mezi vysokým počtem účastnic. Z davů mám hrůzu. Poměřte se s někým, nevíte s kým. Co se stane, když to nezvládnete? Co běs davů? Co tohle a co tamto? Holt přebornice v povzbuzujících myšlenkách.
Jenže…
Já v sobotu zvládla nejen dav, zvládla jsem i trému, zvládla jsem natrénovat tak, že jsem celý ten první závod ve svém životě běžela, prosím pěkně BĚŽELA, žádné když nebudu moci, prostě přejdu do chůze. Pane jo, já musela i předbíhat, protože spousta žen běhá pomaleji než já. A teď přijde něco, co jsem při závodě mohla konečně objektivně posoudit. Já myslela, že běhám jako šnek…
Ale já vlastně vůbec žádným šnekem nejsem. Téměř ve 29 letech, bez svalů na začátku snažení (stále jsem ve fázi, kdy je co zlepšovat), se strašně nízkým závodnickým sebevědomím, JÁ uběhla pětikilometrový závod v čase 29:24 a jsem na sebe strašně hrdá!!!
Chtěla jsem se o tuto svou hrdost podělit a přála bych ji zažít i dalším ženám. Tedy, aby vše nevypadalo tak růžově, musím vzkázat všem hrozně uvědomělým dámám jako jsem i já, prostudujte si mapku závodu, ať pak nefinišujete zrychlením tempa kilometr před cílem.
Já si myslela, že cíl bude tam, co byl start. Na kilometrovníky jsem nějak neviděla, nehledám příčinu, prostě mě pořadatelé, mršky jedny, převezli. Cíl byl sice na stejném místě, ale musel se ještě trošku obkroužit, to obkroužení bylo celý kilometr. No prostě jsem si svým brzkým nástupem finiše ubrala síly a můj výkon byl o hloupost hlavy zpomalen. Předpokládám, že taková jsem byla jediná.
Nyní mne omluvte, musím se s vámi rozloučit. Jdu hledat nějaký podzimní závod. Hrozně by mne zajímalo, jestli zvládnu natrénovat i na desítku.
Komentáře (Celkem 15)
Brno
Petr Kaňovský
12.09.2011 11:49:48
Gratuluji k výbornému přístupu i výkonu! Je super, co jsi dokázala, ať se Ti dále daří!
Plzeň-sever
janala
12.09.2011 13:35:49
Nedá mi to, abych se neozvala. To cos tady popsala jsem absolvovala před rokem, běhat jsem začla z trochu jiného důvodu, ale na přípravu na Grand prix bylo jen 6 týdnů. Ze svého výkonu jsem byla též nadšená a byl to začátek mé „běžecké kariéry“. Hned pak jsem se dala na Kunratickou, Kbelskou…Teď po roce se už považuji za běžce a svým zlepšením ve večerní Praze téměř o 3 minuty jsem velmi mile překvapená. Za 3 týdny mě čeká můj první půlmaraton.
Držím palce, ať tě nadšení pro běh neopustí
Aja P3cy
12.09.2011 14:31:27
Díky všem za kladné reakce k článku…z běhů se mi asi nejvíce líbí Běchovice, ale nalijme si čistého vína, to už asi tréninkově nestihnu.
Zatím jsem běžecké miminko se vším všudy, ale snad jednou dojdu k jistému kroku a budu to já, kdo bude sdílet radost s nějakým začátečníkem.
Krásný den…
Tania
12.09.2011 15:23:13
Připojuji se ke gratulacím, bezva výkon! I pro mě to bylo takové malé poprvé a zaostala jsem o pár minutek za tebou, ale jsem spokojená a věřím, že příště to půjde rychleji a třeba i dál:o)
Tak ahoj někdy na startu!
Jo a velké díky taky Evženovi se Sárou, poprvé jsem měla tu čest se aspoň v mé (ne)rychlosti setkat osobně a fakt mi to zvedlo náladu a dodalo sil:o) Moc díky:o)
GriseLouve
12.09.2011 17:00:33
>> EvženGe, 12. 09. 2011 15:45:44
Taky díky za povzbuzování a taky jsem vás ráda viděla naživo, i když
v běhu . Sára je
okouzlující dáma!
Praha 4
sklena27
12.09.2011 17:24:34
>> slcka7, 12. 09. 2011 16:44:28
V tom případě by mě zajímalo, jestli přijede Sára do Plzně na
půlmaraton
Ústí nad Labem
1bubo.bubo
12.09.2011 18:40:57
Gratuluji k super výsledku a přeji hodně krásných zážitků při
běžeckém tréninku a dalších závodech
Slapaja
13.09.2011 07:37:44
Krásný článek!!! Také se připojuji s gratulací k úžasnému výsledku a držím palce, aby ti to i dál takhle krásně běhalo…
Praha
Mattyna
14.09.2011 14:05:24
Moc ti gratuluji, jsi opravdu šikulka… Věřím, že se budeš rychle
zlepšovat a 10km dáš jak nic:-) Držím palečky a přeji ti mnoho úspěchů
na dalších závodech
RoobertG
20.09.2011 20:25:16
Podobnou cestou jsem také prošel. Pokud se vytrvá v pravidelnosti
obtíže ustoupí a zůstává už jen pohoda a zážitky z každého
vydařeného běhu. Pro shození nějakého kila navíc jsem upravil
jídelníček a nadváha po rozplynula během několika měsíců. S tím se
potom už snadněji navyšuje vzdálenost a s naběhanými km už lze pracovat
i na rychlosti.
Jinak cigareta už je pro mě dnes už prázdný pojem a uspořené částky
použiju na nákup běžeckého materiálu. Přeju mnoho zážitků v dalším
běhání.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.