Jindřich Laky - bojovník dočasně na lopatkách

Má za sebou nejtěžší ultramaraton na světě a 16 operací nohou. Jednu ruku má kratší a přesto nenaříká. Několikrát reprezentoval zemi v kategorii tělesně postižených, včetně startu na 10 km trati na paralympiádě v Barceloně. Urputný bojovník a tvrdý chlap. Takový je znojemský Jindra Laky, toho času upoután na nemocniční lůžko.

Co bys poradil běžcům, kteří přemýšlejí o tom, že by si rádi vyzkoušeli ultramaratón?

Přestat se bát. Desítka je mnohdy horší než ultra a navíc je to pocit absolutní svobody, který jinde nenajdete. 

Jaký je tvůj nejhezčí a nejhorší běžecký zážitek?

Nejhezčí - doběhnutí Spartathlonu 2002 a Abeltasmanův trek na Novém Zélandě. Nejhorší – finále na Paralympijských hrách 1992 v Barceloně na 10 km, absolutně přemotivovaný jsem to přepálil jak mladej blbec. 

Kdo tě nejvíce v životě ovlivnil?

Asi Mirek Stuchlík. Při společných dlouhých bězích s Mirkem Stuchlíkem z Berouna jsme vedli nekonečné řeči na nekonečná témata člověk a běhání. Oba jsme cítili tu volnost nejen pohybu, ale i myšlení. Byl to takový rozlet nejen po krajině těla ale i ducha. Ta euforie a pocit volnosti, kterou prožívám ještě dnes je nepopsatelná, to se musí cítit.

Prostě být kdykoli a kdekoli. Když mě napadne změnit směr nebo i plán běhu, tak ho změním. Pocit, že nejsem řízen, ale sám řídím chod svých kroků, je úžasný. Za to vše chci poděkovat Mirkovi, tam nahoru. Poděkovat za to, že mi ukázal cestu, nejen k tomuto sportu, ale i životní. Mirku, pokud se na nás ze shora díváš, a já věřím že ano, chci říct, že tě cítím pořád vedle sebe. Vím, že jsi určitě hrdý na to, že neseme ve svých duších dál tvé životní ideály. A já ti za to děkuji.

Pro nezasvěcené. Mirek Stuchlík byl jedním z průkopníků ultramaratónu u nás a v roce 1993 tragicky zahynul v Antarktickém oceáně (pozn.redakce). 

Co ti dal běh do života? Vedeš si nějaký tréninkový deník?

Běh mi do života dal mnoho. Mnoho z toho jsem ještě do dnešní doby nedokázal převést a zúročit v normálním životě. Ale je to ve mně a určitě to vyplave na povrch ve správnou chvíli. Co se deníku týče, tak to je v rozporu s volností, kterou prožívám při běhu, proto ho při psaní flákám. Přípravu naplánuji až když běžím. 

Jak jsi trénoval na závody, ve kterých jsi zaběhl osobní rekord?

Úplně jinak, než bych předpokládal. Vždy se to nějak sešlo a vždy tak, že jsem ze všeho nejméně předpokládal, že zrovna z tohoto tréninku bych mohl zaběhnout osobní rekord. 

Jak jsi vylaďoval, jaké prostředky používáš?

Vyladění i regenerace probíhá jako trénink. Ne v takovém množství, ale více či méně dám na pocit těla a ducha. Vždy se nějak dohodneme. V posledních letech jsem zařadil do přípravy hodně kolo a ještě více rotoped, na kterém jsem do dnešní doby překonal více jak 20 světových rekordů – počínaje maximální rychlostí, přes hodinovku, stovku, dvoustovku, čtyřhodinovku, dvanáctihodinovku, tisícovku a čtyřiadvacetihodinovku. 

Jak se vyrovnáváš nebo ses vyrovnával se zdravotními potížemi v tréninku nebo v samotném závodě?

Mám už asi 16x operované nohy. Do závodu jdu vždy s pocitem, že nemám oproti zdravému člověku co ztratit, spíše naopak. Já nastupuji s postižením a se zničenýma nohama, ale toho bohdá nebude, abych se na to někdy vymlouval nebo předem z boje utíkal. 

Jak jsi po svých výkonech regeneroval?

Regeneruji pomocí koupelí, masáží a hlavně meditací ve spojení s hudbou.

Kde vidíš své výkonnostní hranice?

Už je mám dávno za sebou. Já už prožívám a chci prožívat radost z běhu a pohybu a to mi plně stačí ke spokojenosti jak ve sportu, tak v životě. 

Jaká byla tvá motivace k tréninku a závodům?

Dokázat těm mladým lenochům, že si nemají zahrávat se starým prďolou. I když na to nevypadám, tak jim dám ještě zabrat. I když pak nemohu třeba týden chodit. 

Jakého svého ultramaratónského výkonu si nejvíce vážíš a proč?

Velmi si cením všech výkonů. Na start nastupuji s pocitem, že tento závod může být poslední. Proto si taky cením každého uběhnutého kilometru a mám z něho opravdovou a nefalšovanou radost. 

Co bys poradil ostatním běžcům?

Nejsem tak dobrý, abych mohl radit druhým. Ale jedno řeknu: když poběžíte, tak hledejte krásu a zapomenete na bolest. Vždyť pohyb je nádhera běhání, je to to nejkrásnější, na co člověk mohl přijít a co mu z přirozenosti zůstalo.