Daniel Orálek: 24 hodin na ME v Madridu

Není to sprint, ale b?h to rozhodn? je. A zdraví? Zdá se, že dob?e p?ipravení jedinci to zvládají více než dob?e a na masových maratonech má hodn? b?žc? v?tší problémy.

Na druhou stranu, tak intenzivní zážitek, jaký ultrab?h p?ináší, se p?i normálních b?žeckých vzdálenostech nedá zažít.

Dostalo se mi cti b?žet 24 hodin na ME v Madridu. To, že m? po?adatelé vzali, bylo zásluhou dojmu, který jsem zanechal loni v Madridu v závod? na 6 hodin. Hlavní po?adatel Paco Rico napsal, že m? bere a v??í, že zab?hnu.

Závod byl 5. kv?tna, takže jsme spolu s Renatou, která m?la zajiš?ovat p?i závod? servis, odlítali 3. kv?tna z Prahy. V Madridu jsme zvládli ubytování a v pátek nás ?ekalo slavnostní zahájení a prohlídka závodišt?. Závod je specifický v tom, že je na dráze, p?i?emž na t?ech vnit?ních drahách b?ží ženy a na vn?jších t?ech b?ží muži.

Oba závody mají zajišt?ny svoje vlastní záchody, stany pro odpo?inek a ob?erstvení. Každý stát má sv?j vlastní stolek pro vlastní p?inesené ob?erstvení závodník?.

Po kulturním programu a pasta párty nás autobus odveze na hotel, kde p?ípravu na závod završíme spolu Mirkem Osladilem a Jirkou Hofmanem v nedaleké putyce pivem na dobrou noc.

V 9.15 ráno odjíždíme na stadion, kde si každý p?ipravuje svoje zázemí a provádíme hromadné fotky p?ed „použitím“. V pravé poledne nastává okamžik startu a na tra? vyráží 39 muž? a 16 žen.

Po startu se do ?ela dostává Špan?l Posado, který b?ží pro m? docela rychle. Snažím se brzdit a dodržovat tempo, které jsem si ur?il na 11 až 11,5 km. Po?así není moc p?íjemné, protože je 22° až 25° Celsia, neuv??iteln? modrá obloha a silný vítr, který všechny vysušuje. Skoro všichni b?ží v kšiltovkách, aby si alespo? obli?ej ochránili p?ed sluncem.

První ?ty?i hodiny ub?hnou rychle, snažím se pravideln? ob?erstvovat a st?ídám ionty a vodu a jím kousky banánu nebo sušenek. ?tvrtá hodina znamená zm?nu sm?ru, která je nám oznámena výst?elem z pistole. Když se na oto?ce potkávám s ostatními b?žci, tak se navzájem povzbuzujeme. V?tšina b?žc? reaguje, zcela do sebe z?stávají zahled?ni pouze Rusové, kte?í jsou na t?etím a ?tvrtém a pátém míst?; v ?ele jsou dva Špan?lé Posado a Vergé.

Je zajímavé sledovat taktiku jednotlivých b?žc?. Špan?lé b?ží hodn? rychle, a naopak Christian Ritella, Švéd, kterého znám z lo?ského roku z MUM, udržuje svoje tempo 9,5 až 10 km za hodinu. Jeho osobák, který ud?lal loni na podzim, dosahuje 233 km. Pokud ve svém cupitavém b?hu vytrvá, tak má šanci zopakovat lo?ský výkon.

Okolo Christiana probíhá další zajímavost. Natá?í ho totiž televizní miništáb sestávající se ze dvou filma??.

Velmi zajímavý styl zvolil Dán Jan Michael Andersen, který je neustále doprovázen Norem Per Gunnar Alfeimem: oba b?ží vždy asi dv? minuty a pak dávají 15 vte?inovou ch?zi. Chvilku je doprovázím a ptám se, jestli jsou soupe?i, když jsou každý z jiného státu.

Michael odpovídá, že na život a na smrt a oba se tomu sm?jí. Následn? jsem se zeptal, jak se vlastn? domlouvají a ujistili m?, že si navzájem rozumí asi jako ?eši a Poláci. Když jsme u Polák?, tak oba dva Jerzy Wyka i Marek Gulbierz b?ží hodn? vp?edu a mám pocit, že trochu nad svoje možnosti. Pohledem na vnit?ní dráhu vidím, že dámy b?ží také velmi svižn? a v ?ele se drží Ludmila Kalinina a n?kde za ní Monika Casiraghi.

V pr?b?hu další hodiny si ?íkám o gel, který zapíjím vodou. Abych mohl pít z láhve za b?hu, tak jsem si z ?eska p?ivezl lahvi?ky s uzáv?rem, který m?žu otev?ít zuby a docela dob?e se drží v ruce. Po ub?hnutí kola lahvi?ku vracím Renat? k napln?ní. P?i cest? okolo našeho stolku zjiš?uji, že po?adatelé dodali první papírové výsledky a tak si je za b?hu snažím p?e?íst.

Po 4 hodinách mám 45,288 km a jsem na 12. míst?. Pokud by mi to vydrželo, tak je to super, ale závod vlastn? p?ed chvilkou odstartoval a do cíle je ješt? hodn? dlouhá cesta.

Z pohledu závodníka se o malou chvilku pozd?ji blíží zm?na sm?ru po 8 hodinách. Moje pocity jsou o poznání horší. Hlásí se problémy s žaludkem, které možná zp?sobuje horko, možná n?co jiného. Každý hlt vody nebo n?co sn?zeného vyžaduje boj, aby to z?stalo tam, kde má.

Problémy nemám sám, ale o?ividn? postihují i ostatní závodníky jako t?eba Jirku Hofmana nebo jednoho z favorit? Denisa Zhalibyna, kterého vidím kolem 10. hodiny zvracet na p?kn? upravený trávník. Denis ješt? zkouší bojovat na dráze, ale je jasné, že to bude hodn? t?žké. O p?l hodiny pozd?ji už sedí zlomený na židli a o?ividn? nemá zájem dále pokra?ovat.

Z p?icházející tmou za?íná postupn? klesat teplota a naše asistentky to rozhodn? nemají snadné. ?asto p?emýšlím, co je t?žší, zda to b?žet nebo d?lat asistenta. Asistent trpí horkem, zimou, nevyspáním, nesmyslnými požadavky b?žc? a d?snou nudou z pohledu na kroužící „pomatence“ po dráze. Získat asistentku na závod vyžaduje diplomacii, její vst?ícnost a nap?íklad slib dvoudenního výletu po Madridu po skon?ení závodu.

Po 12. hodin? a další oto?ce kone?n? p?estává hrát kapela uprost?ed h?išt? a DJ už snad taky p?jde spát. Umož?uje mi to kone?n? použít sv?j p?ehráva?, který je na této akci povolený. První tóny Communication Breakdown od Zeppelin? mi hodn? vylepší náladu, ale noc a klesající hladina cukr? zase náladu p?kn? tla?í dol?.

pokra?ování (dalších 12 hodin) za týden