1. etapa MUM - Lomnická

Prezentace a přihlášky proběhly v místní škole, kde je základna celého závodu. Přivítání a představení běžců proběhlo na místní radnice za přítomnosti pana starosty. Start většiny běžců, kromě těch, co přijedou na pozdější etapy a předběžce Svati Sedláčka, který vyrazil před polednem, aby stihl všechny povinnosti v Brně (ale nakonec stejně nestihl).

Letošní účast je velice mezinárodní: asi 8 Němců, 5 Maďarů, 2 Slováci, 2 Američané, 3 Rusové, Polák a několik závodníků z Česka. Dohromady 29 běžců a běžkyň stálo na startu (třicátý byl Svaťa někde v terénu).

Po startu všichni běží umírněně až na Němce Palombina, který se rozhodl zaběhnout naplno, ale netuší, co všechno ho čeká. Do první kontroly ho dobíhám, a on se ještě ptá, jestli neběžíme moc pomalu. Uklidňuji ho, že to bude horký den a že nemá spěchat. Už na 2. kontrole toho má dost a na 3. kontrole není vidět.

Po třetí kontrole se najednou šipky z růžových mění na zelené, ale fáborky se zdají v pořádku. Po třech stech metrech šipky dělají otočku a mě dojde, že si někdo z nás vystřelil. Vracím se k poslední růžové šipce a odchytnu Němce, který zrovna razí po zelené. Ukážu směr, rychle přetáhnu, alespoň nejbližší fábor a společně si zanadáváme na blbé vtipy. Na další kontrole varuji Vaška Knoblocha, ať rychle někoho pošlou udělat opravu. V cíli se dozvídám, že několik lidí docela dlouho bloudilo, než se dostali na správnou cestu.

Po 4. občerstvovačce nastává dlouhý seběh do Doubravníku, kde u nádraží má být další kontrola. Kontrola není - asi to nestihli. Rozhoduji se pokračovat po trati, která prudce stoupá do Křížovic vesnicí s nádhernými výhledy do údolí. Cesta je tak prudká, že musím část kopce vyjít. Za Křížovicemi je krátký seběh a další nekonečný kopec. Už hodinu jsem neměl občerstvení, takže se aspoň opláchnu v potoce a vzápětí potkám Vilmu na kole, která mi dá poslední hlt vody ze své láhve. Na poslední kontrolu dobíhám dehydrovaný a docela vyčerpaný. Potom už následuje pouze 4km seběh do Lomnice a konečně škola (čas 3:30:10).

V cíli si dávám studené pivo a vodu a beru foťák, abych vyfotil další přibíhající. Za šest minut se objevuje Ivan Ďurkovský (3:36:08) a za ním Němec Palombini se ztrátou 10 minut. Potom dlouhá pauza a přibíhá překvapivě Bob Barbořák. Za ním potom pomalu další a další běžci, ale zdá se, že dneska si opravdu všichni sáhli hodně na dno svých sil.

Po večeři vidím Jakuba Kumocha z Polska, který spadl už v prvním kopci a po ošetření v tišnovské nemocnici má pár stehů v koleně, a potom Edit Berces, která si nechává fotit odřeniny z nějakého pádu.

Třešní jsem po cestě viděl hodně, ale procházka růžovým sadem to zdaleka nebyla.

Stránky ČAU (Česká asociace ultramaratonců)
Propozice MUM (Moravského ultramaratonu)