Náhlá úmrtí ve sportu: Rizika při zánětu srdečního svalu

Navazujeme na nedávno publikovaný článek Náhlá úmrtí u maratonských běžců. Tématem jsou rizika tréninku při zánětu srdečního svalu, v některých případech vedoucí až ke smrti sportovců. Nemuselo by k ní v mnoha případech dojít, kdyby... Více již v článku Libora Vítka.

Infekce dýchacích cest, zánět srdečního svalu a sportovní trénink

V tomto článku bych chtěl pokračovat v tématu nebezpečí náhlého úmrtí ve sportu, které je obecně opomíjeno a zasluhuje si rozhodně větší pozornost.

Hovořit chci o myokarditidě neboli zánětu srdečního svalu. Tato příčina nebývá často zmiňována jako možná příčina náhlého úmrtí sportovců, ačkoli by se na ni rozhodně nemělo zapomínat. Nejznámější je zřejmě série 16 případů náhlého úmrtí švédských orientačních běžců v letech 1979 až 1992. Orientační běh je ve Švédsku velmi populární, závodně se mu věnuje na všech úrovních asi 160 000 lidí, což představuje celá 2 % švédské populace. Jak bylo zjištěno, oněch 16 sportovců zemřelo právě na zánět srdečního svalu.

Zajímavé je podívat se detailně na jednotlivé případy. Z těchto 16 orientačních běžců bylo 15 mužů a jedna žena. Všech 15 mužů mělo v 18 letech při odvodu na vojnu natočeno EKG, u čtyř bylo hodnoceno jako abnormální. Všichni nicméně byli uznáni schopnými vojenské služby. Jeden zemřel ještě před nástupem vojenské služby, tři další několik let po ukončení vojny. U jiného z 15 mužů byla diagnostikována myokarditida, muž se léčil správným způsobem, nicméně 12 měsíců po odeznění známek onemocnění zemřel při běžeckém tréninku, pravděpodobně v důsledku změn srdečního svalu po proběhlém zánětu. Dva další běžci prodělali kolapsový stav při intenzivním tréninku, oba byli detailně kardiologicky vyšetřeni, včetně zátěžového EKG, echokardiografie a 24hodinového monitorování srdečního rytmu, vše s negativním nálezem. Jeden z těchto mužů prodělal krátce před smrtí při běžeckém tréninku ve vysoké nadmořské výšce akutní bronchitidu, pro kterou byl léčen antibiotiky. Bylo mu doporučeno, aby se v době rekonvalescence vyvaroval intenzivnějších tréninků, on však neuposlechl.

U všech těchto 16 orientačních běžců byly zjištěny známky různé fáze zánětu srdečního svalu.

Tato alarmující zjištění vedla Švédský národní svaz orientačních běžců k 6měsíčnímu zákazu všech domácích i zahraničních soutěžních akcí a důraznému doporučení přestat v této době trénovat. Po provedení rozsáhlých šetření byla jako možná příčina náhlých úmrtí označena infekce srdečního svalu baktérií Chlamydia pneumonie, která se ve Skandinávii vyskytuje častěji než v okolních zemích. Následně byla nařízena velmi důkladná hygienicko-epidemiologická opatření, po kterých bylo sportovcům opět povoleno sportovat a závodit.

Dva případy náhlého úmrtí atletů byly popsány také v Chorvatsku, jeden sportovec zemřel v důsledku chronické myokarditidy, druhý pro subakutní zánět srdečního svalu při hnisavé angíně.

Že tyto příklady nejsou zcela raritní, dokazuje i příběh Hanka Gatherse, u nás neznámého amerického univerzitního basketbalisty. Hank Gathers byl špičkovým basketbalovým útočníkem hrajícím na konci 80. let za Loyola Marymount University v USA. Předpokládalo se, že v roce 1990 bude draftován do NBA na některém z čelních míst. V roce 1989 při soutěžním zápase omdlel po sprintu přes celé hřiště. Gathers byl opět velmi důkladně vyšetřen a lékaři zjistili, že se u něj při námaze objevují poměrně závažné komorové arytmie. Dostal účinné léky a lékaři jeho případ uzavřeli s tím, že pokud bude užívat léky a chodit na pravidelné kontroly, může hrát dál basketbal (tlak na to, aby hrál vzhledem k blížícímu se draftu, byl enormní). V téže době vešlo v platnost nařízení, že všechny profesionální basketbalové kluby musí mít na svých palubovkách k dispozici externí defibrilátory, takže se zdálo, že nebezpečí pro tohoto hráče nejsou příliš velká.

O tři měsíce později při mistrovském zápase Gathers zemřel na palubovce na komorovou fibrilaci, všechny pokusy o resuscitaci byly neúspěšné. Konečná diagnóza lékařů v jeho případě byla myokarditida, tedy zánět srdečního svalu.

Je přitom velmi pravděpodobné, že kdyby přestal na půl roku trénovat a hrát, jeho srdeční onemocnění by se vyléčilo a on mohl v klidu pokračovat ve své profesionální kariéře.

Hlavní poučení, které z těchto faktů vyplývá, je závěr, že člověk by neměl sportovat nedoléčen, což je velmi častý jev nejen u výkonnostních, ale i u rekreačních sportovců (mluvím teď i ze své osobní zkušenosti).

Lékaři jsou v této souvislosti nesmlouvaví, akutní respirační infekce je kontraindikací sportovního tréninku. Zdá se to asi každému logické, ale každý "zapálený" rekreační nebo výkonnostní běžec určitě zažil situaci, kdy si neodpustil trénink, ačkoli nebyl zcela zdráv. Někteří lékaři dokonce doporučují, aby se po těžší respirační infekci zejména virového původu netrénovalo intenzívně celý měsíc. Bylo totiž prokázáno, že některé viry (např. Coxackie nebo herpetické viry, které běžně způsobují katary horních cest dýchacích) mohou poškozovat i vlákna kosterních svalů a výrazně tak snižovat svalovou výkonnost. Tedy další důvod, proč by mělo být infekční onemocnění vždy doléčeno.

Celá problematika náhlých úmrtí ve sportu je detailně rozpracována na www.sportvital.cz - Náhlá úmrtí ve sportu.

Libor Vítek, www.sportvital.cz

Docent lékařské chemie a biochemie na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Odborník v oblasti výzkumu oxidačního stresu, nemocí jater a zdravé výživy. Pracuje na IV. Interní klinice a na Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.