Michel Jazy - Šampiónem se nerodíte, ale můžete se jím stát

Michel Jazy byl soupeřem Tomáše Salingera a Josefa Odložila. Jeho příběh je příběhem jednoho francouzského rváče s polskou krví po rodičích, kteří přišli na konci druhé světové války do severní Francie. 

Chcete vyhrávat? Ano? Pak musíte být rváč, ne „hooligan“ ani “rowdy“, ale v první řadě rváč se svým „osudem“. Až zdoláte tuto metu, potom se můžete rvát s těmi, kteří jsou jako vy … jsou ale dál, jsou výš a chtějí ještě výš (řada z vás dobře ví, že sport je řemeslo, které nemá jen zlaté „dno“). 

Jeden z nejlepších evropských a světových mílařů, ale i vytrvalců 60. let se narodil 13. 6. 1936 v Oignies. Malý rváč vzdoruje životnímu osudu: „Ne, nikdy nebudu horníkem, jako je můj děda a otec!“ prohlásí ve svých deseti letech. V roce 1949 získává vyznamenání ve škole a tím i vstupenku na lepší živobytí přistěhovalce. Zvládá jazyk a stěhuje se do Paříže. Je nejlepším fotbalistou v Montmartru a jeho sebevědomí roste a nezná mezí. Neodolá výzvě a sázce kamarádů a nastoupí na start přespolního běhu na 3 km v Mendonském lesíku. S převahou vyhrává, ale uvízne v křehké síti slávy, protože druhý den je vyobrazen jako malý vítěz ve velkých novinách, v Paris-Presse s podtitulkem: „Stane se možná někdy slavným!“

A bylo rozhodnuto. Ale trenér, zde anděl strážný, atletického klubu C. O. Brillancourtu, R. Frassinelli, se ujímá nezkrotného a stále se vzpírajícího budoucího šampióna, který nechce běhat podle „not“ a tak mu rovná hlavu i krok. Nejméně dvacetkrát Michel přísahá, že dnes je to naposled, poslední závod a dost. Končím! Čas plynul a šampión prohrává, vyhrává, prohrává a téměř v každém cíli zvrací a omdlévá (ale jinak se snad půlka ani míle běhat nedá ….). 

Konec trápení nepřichází, protože se začíná lámat Michelův charakter a jeho vzorem se stává uznávaný francouzský atlet – mílař Jules Ladoumégue, (držitel 2 světových rekordů – z r.1930 na 1500 m v čase 3:49,2 a v r. 1931 na 1 míli za 4:09,2). Byl a je pro všechny mladé vzorem a osobností, která nedělá velké věci pro radost, ale bere je jako výzvu, kterou je nutné v důležitých soubojích obhájit. Tuto filosofii přejímá i Michel. (To bývá první velká křižovatka v životě těch, kteří překračují svůj stín). 

Vyučí se tiskařem – typografem. V roce 1956 se konečně přibližuje výsledky a dosaženými časy k zadostiučinění – otevřela se brána do národního mužstva atletů Francie. (To bývá druhá velká křižovatka v životě, která zásadně ovlivňuje další osud a směr většiny sportovních šampiónů). 

Vojenská služba pak umožňuje podobným rváčům seberealizaci. Ale vše pouze pod taktovkou trenérů, kteří v té době hodně „kopírují“ australskou a novozélandskou školu, tj. nám již známé osobnosti Percy Ceruttyho a Artura Lydiarda. Znamená to značné objemy v zimě (cca 800 km měsíčně) a dlouho do jara s objemy cca 600 km měsíčně, ale ve střídavém tempu (fartleky) a pokud možno vše ještě v členitém terénu. 

Dobře byl propracován princip střídavého běhu – volný souvislý běh prokládaný rychlými krátkými úseky, nebo kopci, tj. volný běh v únavě, kdy tělo musí reagovat na kyslíkový deficit i zvýšenou koncentraci laktátů! Takovéto postupné ovlivňování fyziologických a funkčních dispozic připravilo Jazyho na skvělou míli i pětku. Pozornost v přípravě byla věnována také všestrannosti, včetně speciálních posilovacích cviků na nohy i ruce. 

Růst tempové vytrvalosti byl řešen již ověřenými metodami intervalových tréninků: 5–10× opakovanými 600–1200m dlouhými úseky s meziklusem 3–5 min. 

Rychlostní tréninky spočívaly v 100–150m úsecích opakovaných 10–20× a speciální tempo v 10–15× opakovaných 200–400m úsecích s minutovým meziklusem. Běžecké tréninkové dny byly dvoufázové, s posilováním třífázové. 

Návratem do civilu však končí „tréninková idyla“ a tvrdá realita života doléhá na bedra dosud bezejmenného šampióna Michela Jazyho. Chybí mu finance, hodně času zabírá práce, k tomu přijde sňatek, rodina, dítě, a do toho sport, který samozřejmě trpí. Jeho výsledky odpovídají výsledkům druhořadých běžců a nedávají naději na zlepšení tristní situace. (To často bývá třetí, vesměs konečná křižovatka v životě sportovce, který se ještě nestihl stát šampiónem). 

Bývalý trenér Frassinelli, anděl strážný, však stále ještě pevně věří v Michelův talent a nenechá svého šampióna padnout. Přesvědčí mnoho významných osob od novin, včetně nejvyššího a Jazy nastupuje jako typograf do redakce časopisu l’Equipe, a to i se všemi výhodami a možnostmi tréninku. To už je „ring volný“ pro rváče typu Michel Jazy a výsledkem je 20 francouzských a evropských rekordů, 8 světových rekordů, 60 mezinárodních vítězství, 1 stříbrná olympijská medaile a 2 tituly mistra Evropy, a to vše v průběhu 5 let, v období 1961–1966. 13letá kariéra největšího francouzského atleta – mílaře končí, Evropa i svět se sklání k poctě jednoho z největších rváčů škvárových drah 60. let. 

Dnes již nepřekvapuje odborníky, že běžec hubené postavy, 175 cm vysoký a 65 kg vážící šampión, zvládal 3 i 5 km v čase, který byl dvojnásobkem nejlepšího jeho času na 1 500 m s minimálním navýšením 30 – 34 sekund. Vytrvalostně a tempově dobře připravený běžec má široký záběr, je schopen speciální tempo dopilovat během pár týdnů a pak vše běhat na té své úrovni. 

Všechny výsledky dosažené Michelem Jazym najdete na Internetu, a tak přidávám pouze výčet jeho osobních rekordů pro možnost porovnání rychlostní – tempové – vytrvalostní úrovně: 

400 m – 49.6; 800 m – 1:47.1; 1000 m – 2:19.1; 1500 m – 3:36.3; 1 míle – 3:53.6; 2000 m – 4:56.2; 3000 m – 7:49.0; 5000 m – 13:27.6; 10000 m – 29:03.2. 

I když Michel Jazy ukončil svoji skvělou kariéru relativně brzy, ve 30 letech, nezanevřel na sport a hlavně nikdy nezapomněl na ty „osudové“ křižovatky, které přímo ovlivňují zrod a existenci šampióna. Stal se předsedou Sponzoringového výboru pod hlavičkou IAAF. Ten má za úkol oslovovat bývalé světové osobnosti a šampióny, kteří dnes již mohou finančně podpořit mladé sportovní naděje v jejich cestě k vrcholu, aby se mohli i oni stát šampióny.

(volně čerpáno z časopisu Atletika, ročník XIX, 1967)