Po odpočítání posledních vteřin a slavnostním zahájení byl zveřejněn první povinný bod letošní trasy. Nástupním místem (nikoli prvním vrcholem) bylo Beskydské sedlo na česko-polské hranici. Postup z Vendryně byl celkem jasný – dostat se do Nýdku a dále po zelené turistické značce až na hřeben k rozcestí Beskydské sedlo. Jako první se tam objevily týmy Tomáš Petreček s Janem Zemaníkem a Jan Kotyk s Miroslavem Sedlem. Což předznamenalo, kdo bude letos bojovat o nejvyšší příčky.

Druhou zastávkou a zároveň prvním oficiálním vrcholem (1BV) bylo Trojmezí na Hrčavě. Nejvýchodnější bod České republiky rozhodně nebyl příliš očekávaný a kromě první části z Beskydského sedla po hřebeni nabízel i více variant postupu. Na čele se stále držely dva týmy, které se další snažili stíhat, např. duo Zdvihal – Henrych z Českých Budějovic.

Druhým vrcholem byla Kozubová. Známý vrchol nad Dolní Lomnou vítal nejrychlejší tým ve 4:30 ráno. Na čele se vytvořil první rozestup – náskokem 16 minut na Petrečka se Zemaníkem se na čele drželi Kotyk a Seidl. Ostatní týmy už nabíraly větší ztrátu.

Pořadí se neměnilo ani na dalším vrcholu, kterým byla vzdušnou čárou 18 km vzdálená Těšiňočka (919). Místo nad přehradou Šance, kde nevede žádná turistická stezka a stojí ve stínu Lysé hory, bylo pro naprostou většinu startovního pole velkou neznámou. Naplánování správného a rychlého postupu přes velkou část Beskyd bylo velmi náročné a bylo jasné, že reálná vzdálenost bude někde kolem 30 kilometrů. Tempo vedoucích závodníků bylo stále velmi rychlé a pořadí i po dlouhém přesunu na jihozápad zůstalo neměnné.

Předposlední bod ležel poměrně blízko. Kykulka (996) u Ivančeny je docela známý vrchol, ale více možností postupu jeho dosažení ztěžovalo. Nejvýhodnější se zdálo napřímení trasy přes Lysou horu, protože obcházení přes údolí Mohelnice znamenalo mnoho asfaltových kilometrů na téměř shodném převýšení.

Během tohoto přesunu se náskok vedoucích Kotyka se Seidlem o pár minut zvýšil a zdálo se, že by mohli vypálit rybník domácím favoritům. Jenže z Kykulky to do Vendryně bylo pořád ještě velmi velmi daleko, a přestože poslední povinný bod, vrchol Javorový, ležel na cestě do cíle, museli všichni vydat značné úsilí, aby své pozice udrželi. Cestou na Javorový se Petrečkovi se Zemaníkem povedlo poprvé dostat do čela a s náskokem osmi minut sbíhali k cíli ve Vendryni.

Tam se objevili po 17 hodinách a 48 minutách od startu. Po velmi těsném souboji potvrdili vytrvalci z týmu Salomon-Suunto/Leki roli favoritů a stali se vítězi 12. ročníku 5BV. Dvanáct minut za nimi dorazili Jan Kotyk a Miroslav Seidl, kteří předvedli perfektní výkon a po zásluze si užívali medailového umístění. Třetí pozici (19:28) nakonec obsadili Radomír Spratek a letos skvěle běhající Vít Otevřel.

Dále se čekalo, kdy se v cíli objeví první tým kategorie MIX. Netrvalo to dlouho a na celkově pátém místě doběhli Anna Čajková s Tomášem Petrem z týmu Beskydští Nomádi.

Letošní ročník dokončilo 55 týmů, ačkoli bylo sucho a téměř letní počasí. Organizátorům se povedlo nachystat velmi pestrou a těžkou trasu, která závodníky dostala do méně známých a přesto krásným míst v Beskydech. Tradičně též ukázali, že i bez silného sponzorského zázemí lze připravit zajímavý závod, který účastníky baví.

VÝSLEDKY